Letní tábor

  pořádá občanské sdružení KOLT - E-PŘIHLÁŠKA

Čeřín 2003




Čeřín 2003


Psal se rok 2003, 19.července. Po roce jsme opět dorazili do Čeřína na náš tábor. A to, co se v následujících třech týdnech stalo se jednoduše nedá popsat pár větami.

Všechno to začalo hned prvního dne, ačkoliv to nejprve vypadalo jako vždycky. Přijeli jsme do Čeřína, odnosili jsme "pár kufrů" do tábora a rozdělili se do oddílů. Večer byl pak uvítací táborák. Možná si říkáte, že to není nic tak zvláštního, ale to nejdůležitější mělo teprve přijít. Hrálo se na kytary zpívalo se, když tu náhle jsme viděli kohosi přicházet. Několik postav v černých hábitech. Pomalu vstoupily do kruhu, v kterém jsme seděli okolo ohně, a šly přímo k jednomu z malých kluků. Před ním se zastavili a jeden z nich předstoupil a pronesl: "Buď vítán princi, po mnoho věků jsme čekali na tuto chvíli a ze smyčky času jsme se vrátili, abychom Tvé kroky následovali, jež cestu času, kterou věrně strážíme, k prameni života zjevit mohou." Na to se Dominik, tak se ten malý kluk jmenoval, postavil a řekl: "Už nejste strážci cesty, práv a milosti té jste pozbyli, zradou, které jste se dopustili na mém lidu. Kliďte se mi z očí, a do temnoty zpět se navraťte!" Černá však postava řekla: "Jak poroučíš princi, ale Ty půjdeš s námi"

Chopili se Dominika za ruce a odvlekli ho pryč. U ohně nám zanechali zabodnuté černé hořící kopí. Johan s Fotrem se za nimi rozběhli, aby chlapce zachránili, ale vrátili se s nepořízenou. Prý, když se Johan snažil jednoho z nich chytit, jakoby ho nějaká síla odmrštila a vteřinu na to se černé postavy i s Dominikem vypařily.

Všichni z toho byli zmatení a vystrašení a snažili se vymyslet co podnikneme. Vtom se objevili další postavy, tentokrát měli bílý šat. Přišly k ohni, rozhlédly se a jeden z nich pronesl: "Znamení zvonů, jež zní po celé cestě, nás přivedlo až k Vám. Víme, že ten, který byl vyvolen se vrátil, k našemu zármutku však zrádní a vlády chtiví odpadlíci našeho prince unesli. Muži Bílé jízdy proto do bitvy v tento čas vyjedou a nepřítele budou pronásledovat. Nechť ostří našich mečů na slunci se zablyští. I Váš úkol již brzy nadejde, bílá zástava bude chránit lid Váš a území, které spravujete. Až čas vašich činů nastane, chopte se mečů, jež moc dávnou v sobě skrývají." Pak Bílá jízda odešla.

Přišel další den, a na nástupu jsme mluvili o Dominikovi, ale šance na jeho osvobození nevypadaly moc nadějně, protože policie, které jsme oznámili, že nám na táboře, jacísi muži v černém, unesli malého chlapce, nám nevěřila a že se navíc ještě rozplynuli, prý že to není možné, ať si z nich neděláme srandu. Odpoledne však nastal zvrat, Dominikovi totiž přišel dopis od otce. Dlouho jsme neváhali dopis otevřít. Dopis ale nebyl takový, který normálně děti dostávají. S úžasem jsem četli vyprávění dávného příběhu:……

Můj milovaný synu a princi, má zloba je nicotná proti tomu, jaký strach a úzkost mě svírají v obavách o život Tvůj. Královna a Já jsme byli zarmouceni, že osud předčasně Tě přiměl, abys na svá bedra vzal nelehké poslání rodu našeho a pramen života ochránil. Nad cestou, jež kdysi bezpečná byla se stín zrady a smrti snáší. Mnozí z těch, kteří dříve věrní byli, podlehli pokušení pro sebe získat tajemství života, které se na konci cesty ukrývá. Střež tedy dobře svůj amulet, neboť jen ten, Ti nejen cestu ukáže, ale je tvojí největší ochranou před pádem do černé díry času, kde minuta se na věčnost promění. Proto Ti na cestu Tvou dávám svou radu v podobě dávného příběhu, který se v našem rodě přenáší z otce na syna a věřím, že Ti bude při tvém poslání dobrým rádcem.

V dobách, kdy V naší zemi vládla hojnost a lidu se žilo dobře a plodně trávil svůj čas určený zde na zemi, žila v našem kraji moudrá a mocná čarodějka Saríma. V přátelství žila s královstvím a přátelství přinášelo všem vzájemný prospěch a mír. Králi se narodil syn Jaromír, který byl štěstím krále a královny a sudba mu předpověděla velké poslání. Zatímco Jaromír rostl, začal se na královstvím vnášet hrozba války a nebezpečí. To sousední král Orest toužil po moci a nových územích, a také věřil, když si podmaní dobré království, získá i moc kouzel čarodějky Sarímy. Válka se vlekla několik let a její osud se střídavě přeléval na jednu či druhou stranu. Nakonec však statečný král, podlehl přesile a zradě a o jeho posledním boji se dodnes zpívají písně a vyprávějí příběhy v mnoha zemích. Královna Magdalena, se ukryla se synem Jaromírem pod ochranu kouzelnice Sarímy. Když se dozvěděla zprávu o smrti svého milovaného manžela, uchýlila hluboko do lesů a tam dala průchod svému žalu. Plakala dlouhé noci a dny a její ušlechtilé slzy padaly do čiré studánky. Ušlechtilost královny byla taková, že její slzy studánku v pramen života proměnily, snad kouzla čarodějky Sarímy v tom zázraku sehrály svou roli, to už se nikdo nedozví. Studánka se proměnila na pramen života o jeho moci se vyprávělo mnoho příběhů.

Po jeho přečtení někoho napadlo podívat se do Dominikových věcí, neboť chlapec, který s ním byl ve stanu, si všiml nějaké bedýnky co měl Dominik v krosně. Tak jsme tedy prohledali princovy věci a našli jsme zvláštní skříňku. V ní byly čtyři svícny, velká plátěná mapa, modré kamínky a jakýsi kus dřeva na němž byla zakreslena řeka, dvě cesty a tam byl zasazen modrý kámen. Jak se později ukázalo, byla to část mapy. Dohodli jsme se, že večer vyrazíme na místo vyznačené na mapě. A označené území podrobně prozkoumáme. Dorazili jsme za tmy na místo, v rojnici jsme si podávali amulet, který nám měl ukázat začátek cesty (jak bylo psáno). Na jednom místě se amulet opravdu jasně rozzářil a na tam jsme vykopali starou bednu. V ní jsme našli několik kusů dřevěné mapy a na dvou z nich byly vyznačeny asi orientační body. Bylo už však dost pozdě, a tak jsme si řekli, že ráno je moudřejší večera.

Téma na poradní místo bylo toho rána jasné, noční výprava a objevení bedny. Na mapě byly vyznačeny dva body, tak jsme si řekli, že se rozdělíme na dvě skupiny a půjdeme je prozkoumat. Záhy jsme vyrazili na cestu.

Když jedna skupinka dorazila na místo, kde spatřila Majka, který, jak se všichni dovtípili, se dostal do časové smyčky, jejíž moc byla v Čeříně opět obnovena. Nejspíš to způsobil ten příchod černých a bílých jezdců. Stal se z něj strážce zvonu bludiště. Ten dal skupině úkol. Pokud se chtějí dostat k prameni života musí si rozdělit čísla od 1 do 40 každý své číslo najít a jeden člověk má všechny čísla proběhnout, a to vše dříve než dohoří svíčka, kterou strážce zapálil. Povedlo se! Po zdárném splnění úkolu nalezli zvoneček, slzy života a další tři části mapy.

Druhá skupinka přišla na místo, kde uviděla Mártyho v časové smyčce, jako dalšího strážce zvonu, řekl nám, že je strážce zvonu temnoty. Náš úkol byl, projít trasu po provázku se zavázanýma očima a otevřít kruh v naprosté temnotě, do té doby než opět dohoří svíčka. Vše dopadlo dobře, a tak i druhá skupinka získala zvonek, tři kusy mapy a slzy života. V táboře jsme dosadili kusy mapy na správné místo a zjistili jsme, že je na nich vyznačeno šest bodů. A tak jsme se večer rozdělili do šesti družinek, kde byly vyrovnaně zastoupeny všechny děti od malých po velké, abychom mohly být současně na více místech, jak nás cesta povede. Každá družina měla svého kapitána. Ráno pak každá družinka vyrazila na jedno z vyznačených míst na mapě.

Skupinka vedená Kaňočkou došla k místu, které strážila Paní zvonu života. Úkol zněl, držet kuši v natažených rukou, dokud nedohoří svíčka. A svůj úkol skvěle splnily.

Sandry skupinka šla ke strážci lesního zvonu. Ten jim dal za úkol postavit most přes potok. To se jim podařilo.

Ivy skupinka doputovala ke strážci zvonu střelby. Jejich úkolem bylo jít po zlatých hřebech, které byly ve stromech až na místo, kde našly zbraň, kterou pak sestřelovaly váčky se slzami života. A také svůj úkol splnily.

Machajdy skupinka došla k Paní zvonu přírody. Jejich úkolem bylo najít věci, které nejsou v přírodě normální, což byli např.listnaté větve na jehličnatých stromech. Tak našly cestu k úspěchu.

Na Davidovu skupinku čekal Pán zvonu slepoty. Který jim dal za úkol dovést slepého pomocí slov ke svíci a sfouknout ji. Kterou nakonec opravdu sfouknul.

Burákova skupina dorazila k Pánu zvonu zmaru. Úkol byl jasný, vydržet zavěšený rukama na větvi než dohoří svíčka. A to se podařilo. Všechny skupinky splnily co měly a do tábora přinesly zvonky, části mapy, sošku zahradníka a slzy života.

Vstali jsme plni nových sil a odhodlaní pokračovat v cestě. Na mapě byly poskládány nové části mapy a na jednom z nich stála figurka zahradníka. Vše bylo jasné, vyrazíme tam kam ukazuje šipka na koštěti zahradníka. Poté co jsme dorazili na místo, vystoupil zpoza stromu zahradník a řekl: "Kdo ruší mé poslání a práci v mé kouzelné zahradě? Děti mu odpověděli: "Cesta času nás k tobě zavedla, o pomoc a radu moudrou tě žádáme. Dobrá, když pomůžete Vy mně, snad radu bych Vám mohl dáti! Na to jsme chtěli vědět jak mu můžeme pomoct. Zahradník pravil: " Hleďte, ušlechtilý a vzácný strom zde hyne! Dříve než hodiny dvě naplní se, zde tento džbán naplnit musíte lektvarem z bylin co léčí a kořeny stromu vzácného jím zalijte, a tím mu nový život vdechnete. Tehdy mě o radu žádejte!!"

Lektvar jsme uvařili a zahradník jím polil strom, a za odměnu řekl, že další cesta vede přes tělo draka a zahubit ho můžeme jedině jeho vlastní zbraní-ohněm. Také nám pověděl, že se drak chodí, mezi dnem a nocí koupat do řeky.

Shodli jsem se na tom, že místo kde drak přebývá je na místě, kterému říkáme území vodních pánů. Také jsme si vyrobili lodičky a vory, na kterých večer pošleme oheň který draka zahubí. A tak učinili. Poslali jsme oheň po vodě a najednou se ozvaly výbuchy, drak byl poražen vlastní zbraní. Vydali jsme se na místo kde drak přebýval, a tam jsme nalezli jeho sošku. Při návratu do tábora nás poprvé napadla černá jízda, ale díky ochranným plamenům Bílé jízdy jsme se ubránili.Na táborové louce jsme pak spatřili jednoho z rytířů bílé jízdy, který nám přinesl šest mečů a prapor bílé jízdy. Stalo se, jak pravil jejich kapitán při prvním setkání. Ráno jsme dosadili sošku dráčka do mapy a po poradě jsme vyrazili na místo kam ukazoval jeho ocas.

Prodírali jsme se neprůstupným terénem, až jsme došli k Pánu zvonu prokletí. V cestě dál nám stála veliká bažina, kterou jsme měli přejít, aniž by do ní kdokoli spadl dříve než dohoří oheň na černém kopí. Kapitáni družin se domluvili, že ji přejdou po špalcích. Tak jsme poslali Mártymu zprávu do tábora a špalky byly přineseny na místo. Přejít bažinu se podařilo však podařilo pouze Renatě, tím bylo zlomeno prokletí a všichni mohli přejít. Na druhé straně bažiny jsme našli 16 kusů mapy, zvonek a slzy života. Všechno jsme odnesli do tábora. Po dalším vyhodnocení nových cest na mapě, jsme se rozdělili do tří větších skupin, spojily se dvě družiny dohromady, a vyrazilo se na tři místa nově vyznačená na mapě.

Družiny kapitánek Machajdy a Kaňočky došly k Pánu zvonu bludného kamene, kde měly úkol, projít přes velikou šachovnici. Cestu jim ukazoval meč bílé jízdy a meč černé jízdy naopak v cestě bránil. Nakonec se jim projít podařilo a získali další zvonek, mapu a slzy života.

Další dvě skupiny šly k Pánu zlatého zvonu, kde musely vyrýžovat zlato z potoka a jím pak převážit rameno váhy. Když úkol splnily, získaly mapu a zvonek.

Skupinky Sandry a Ivy dorazily k Paní zvonu přátelství, která jim dala za úkol, spojit území vyznačené dvěma hřeby bílé jízdy, živým řetězem. Vybojovali tak sošku kouzelníka a maketu zříceniny. Po návratu do tábora jsme složili mapu a umístili na ni sošku a zříceninu.

Následující odpoledne zmizely meče. Po rozmluvě na poradním místě u mapy jsme se rozhodli, že se vypravíme na místo, kde stojí soška kouzelníka. Když jsme dorazili na místo spatřili jsme skutečně kouzelníka. "Smutkem velikým je mé srdce naplněno. Dcery své milované spatřit již po mnoho věků nemohu. Jediné co po nich mi zbylo jsou tato tři znamení, která, nelžou-li, místa, kde mé dcery žijí označují. Můj rod byl proklet a kletba mě odsoudila zde střežit tajemství. Zlá kletba jim nedovolí odejít a znovu se setkat se svým otcem. Naposledy jsem je spatřil, když té nejmladší byla dvě léta, prostřední šest a té nejstarší 15 let bylo. Jedině, když znovu je spatřím, Vám mohu dáti radu"!!

Dostali jsme od něj další tři části mapy, na kterých byla vyznačena tři různá místa. Znovu jsem se rozdělili jen na tří větší družiny a vyrazili na místa, kde snad měly být kouzelníkovy dcery, abychom získali jejich portréty. A tak také stalo. Každá skupinka našla jednu z princezen. (byly to tří z nás, dětí, kterých se zmocnila časová smyčka, a nakreslila jejich obrazy.

Obrázky jsme pak odnesli kouzelníkovi na smluvené místo na území mrtvých. On si je prohlédl a byl šťastný a spokojený, protože mohl opět vidět své dcery a kletba tak byla zlomena. Pak nás obdaroval, věnoval nám tři sošky a pravil: "Děkuji Vám, šťastnějšího jste mě učinily. Jak vidím, mé dcery, se od doby, kdy jsem je naposled spatřil, nezměnily". Slyšte tedy: "že jen na místě, kam cesta nejkratší k setkání dcer mých vede, tam kde se jejich kroky střetnou, mocnou zbraň naleznete. Její moc Vám slova pravdy zjevit dokáže a další směr cesty Vám ukáže." Bylo už poměrně pozdě, tak jsem si řekli, že si o všem promluvíme až ráno.

Dalšího dne jsme se vydali k místu, kde se měly protínat kroky kouzelníkových dcer. Po cestě nás několikrát napadla Černá jízda a snažila se nám bránit v postupu. Ćlenové družin se museli plížit, rychle utíkat a nakonec použít ochranné plameny bílých jezdců, které černé jezdce zahnaly. Musel však přijít bílý rytíř, bez kterého bychom to asi nedokázali. Po chvíli se k nám přidal jeden z rytířů bílé jízdy a dovedl nás na místo kde jsme našli dřevěnou truhlu a na zemi leželo spousta klíčů a slz života. Opět nás však napadla černá jízda tak jsme chvíli bojovali a když černá jízda ustoupila vzali jsme bednu, klíče a slzy života a rychle se vrátili do tábora. Tam jsme bednu otevřeli a našli pohár, jak se později ukázalo, byl to pohár pravdy, kdo se z něj napije, tak mluví jenom pravdu a šest dalších kusů mapy.

Přišel nový den. Po obědě jsme si rozdělili šest míst, které byly na mapě a vyrazili na cestu. Družina kapitána Buráka došla k Paní zvonu pastvin, kde musela vsadit klíč do zámku. Háček byl v tom, že klíč byl obrovský a těžký kámen se kterým nešlo jen tak pohnout. Měli jsme co dělat, ale spojili jsem všechny síly a podařilo se, získali sošku čarodějnice a zvonek. Kapitánka Sandra a její skupinka dorazila k Pánu zvonu plamene. Tam museli přenést oheň přes řeku. S tím si poradili a získali maketu hory a zvonek.

Kapitánka Iva svou skupinku dovedla k Pánu zvonu země. Jejich úkolem bylo postavit mohylu z kamenů tak, aby se dotkla zvonu dříve než dohoří svíce. Museli opět zapojit všechny síly družiny, využít sílu velkých a hbitost těch menších a podařilo se jim získat sošku kostry, zvonek a část mapy.

Davidova skupinka přišla k Paní zvonu cílů a museli vyřešit hlavolam tak, aby zazvonil zvonek dříve než dohoří svíčka. I oni získali zvonek a mapu.

Družina Kristiny Kaňočky dorazila k Paní zvonu světla a ta jim řekla: "Zvony se rozezní, když vesnice světlem vyhoří," ale najednou se objevila černá jízda a Paní zvonu světla je poslala zpět do bezpečí tábora, svůj úkol však splnili následující den. Kapitánka Tereza - Machajda s svojí družinou plnila úkol u Pána zvonu propasti, kde museli přelézt provazový most a nespadnout do propasti. Naštěstí nikoho neztratili a do tábora přinesli zvonek a další část mapy. Cestou zpátky do tábora napadla většinu skupinek černá jízda, a bohužel ukořistila některé ze slz života, což se záhy ukázalo jako velká potíž.

Ráno vše probíhalo v pohodě až do doby, kdy zazněl ohlušující výbuch. Vyslali jsme na horní louku průzkum, ten vyslechl rozhovor dvou černých jezdců, že dnes večer vystoupí Temný Pán a vyzvedne meč temnoty, nejmocnější zbraň, právě pomocí slz života, co nám ukradeny. Meč má moc zahubit vše živé v okruhu deseti metrů. A to vše se má udát na území mrtvých. Večer jsme se tedy na to území vydali. Cestou se k nám přidala i vleká družina bílých jezdců, časová smyčka se tentokrát zmocnila Fotra, kapitánů družin a Martiny. Pomalu jsme se přibližovali k onomu místu, ukryli jsme se za ohnivou stěnu, aby nás neviděli a neslyšeli a na území mrtvých se pohybovalo pět černých jezdců a čekali na příchod svého pána. Ten se záhy zjevil a započal temný rituál vyvolání mocného černého meče. Když zbraň vyzvednul z hlubin země, všichni černí jezdci ječeli nadšením, až nám v žilách tuhla krev. . Po té co zvolal ať hynou stromy a vzplane země, se ozvaly mohutné výbuchy a vzplály mohutné plameny. Měli jsme obavy o naše bezpečí a kapitán bílých jezdců zavelel k návratu, že už jsem viděli a slyšeli. Na můstku u potoka se s námi rozloučili a bílý kapitán pravil, "střežte se mocného meče, ale odvahu se zachovat musíte, abyste mohli dojít na konec cesty." Pak jsme se vrátili do tábora.

Po obědě jsme šli na místo, kde na mapě stála čarodějnice. Bylo to směrem na horu Osudu. Když jsme přišli na místo, uviděli jsme jakousi osobu podivného vzhledu. Začali jsme se jí ptát na různé věci, ale na všechno odpovídala samé nesmysly. "Bando proradná, 2+2 je 5 a medvěd štěká, když kočka plná šupin na měsíc vyje. Psi a husy mňoukají na žlutou oblohu a ryby utíkají a jestli neutečete, tak Vás kousnou do Vašich všetečných rukou." Někoho napadlo dát jí napít z poháru pravdy. Napila se a potom nám pověděla o upírovi dala nám jeho sošku a radu, že se máme střežit území mrtvých. Když jsme se vraceli do tábora, uviděli jsme černou jízdu. Chvíli jsme se schovávali a pak jsme rychle utíkali do tábora.

Večer jsme se vypravili na místo označené soškou upíra. Nebylo to daleko a když jsme byli na místě spatřili jsme upíra který nám řekl, že je strážce cesty tajemství země a jen ten, kdo chce k prameni života jíti, musí požehnání krále míti. Tři brány světla cestu střeží a pouť klíčů v zemi leží. Napadlo nás zarazit do země naše meče a najedou se začala zvedat země a na ní byl velký keramický trojúhelník, ten se hodil na malý trojúhelník, který jsme měli na jedné části mapy. Vzali jsme ho a odnesli do tábora. Byli jsme unaveni a tak jsme šli spát.

Ráno jsme se domluvili, že půjdeme na místa na, která ukazují rohy trojúhelníků a přespíme na nich. Rozdělili jsme se tedy do tří skupin sbalili si věci na přespání a vyrazili. Když skupinky dorazili na místa, kde končí rohy velkého trojúhelníku našla každá skupinka svíčku a spoustu zvonků. Poté jsme pokračovali na místa kam ukazovali rohy malého trojúhelníku a tam se utábořili. Byli určeny hlídky a průzkumníci a čekali jsme na to co se bude dít.

Večer nás Márty všechny svolal k bílé zástavě a řekl, že průzkumníci našli jakási tři světla. Napadlo nás u těch světel zapálit nalezené svíčky. Najednou se objevila cesta světel. Vyrazili jsme po ní a na jejím konci nás čekal starý král. Poklekli jsme. Král pravil: "Vítejte stateční poutníci, tak jsme se sešli na konci cesty, jak sudba předpověděla. Prokázali jste odvahu, bystrý rozum a moudrost, proto jste došli až na toto místo. Jen díky amuletu jste prošli cestou času a čas Vás však míjel. Můj syn se také vydal na cestu času, jeho čas však běžel rychleji než Váš, bez amuletu se jeho život téměř naplnil. Teď, Vás čeká poslední a nejtěžší zkouška. Na konci často bývá začátek! Dokázali jste si poradit se zrádnými černými mnichy a teď přišel čas, abyste naplnily své poslání. Slzy, které jste po cestě nalezly a uchránily spojte a doufejte, že pramen života znovu vytryskne. Zde je poslední slza, spolu s ostatními ji do pramene vhoďte a věřte, že nic není tak, jak se zdá a naše naděje znovu bude žít."

Král domluvil, a potom nás obdaroval poslední slzou života, velkým meč, důstojným soupeřem temného meče a velký zvonek. Poděkovali jsme a odebrali se do svých tábořišť ke spánku, abychom nabrali síly. Následujícího rána jsme zabalili svá tábořiště a vrátili se do tábora. Celý den probíhal v poklidu až do setmění, kdy do tábora přišla Bílá jízda .Kapitáni družin byli znovu v časové smyčce a Mártymu časová smyčka svěřila úlohu kapitána Bílé jízdy). Vyzval nás, abychom je následovali. Tak jsme vzali všechny slzy života, zvonky a meče a šli za nimi.

Dovedli nás na místo, kde bylo několik zapálených loučí a vyschlý pramen života. Napadlo nás, že vložíme všechny slzy do pramene a zazvoníme všemi zvonky naráz. Tak se stalo, že z pramene vytryskla voda. Objevil se princ Dominik, ale zestárlý protože prošel cestu času bez amuletu. Přistoupil k prameni a vodou pramene času omyl své tváře a poděkoval nám. Dali jsme mu dali šest mečů bílé jízdy. Pak zmizel ve tmě, ale záhy se objevil znovu král a poté i Dominik, ale už zase jako malý princ, kterým byl, když s námi přijel na tábor. Král mu předal meč a princ Dominik nás všechny pasoval na strážce cesty času. Tak jsme nakonec dokázali dojít až na konec cesty času a najít pramen života, který obnovil království.

Druhý den jsme zjistili, že všechny svícny, zvonky a kusy mapy zmizely - asi časová smyčka, a místo nich nám zůstala spousta slz života. Ty jsme si potom rozdali na památku a náš příběh tím skončil.

Foto týdne Může snad být někdo chytřejší než bažina?