Letní tábor

  pořádá občanské sdružení KOLT - E-PŘIHLÁŠKA

Čeřín 2007




  Čeřín 2007

21.7. 2007

Jsme zase o rok starší a naše kroky se opět sešly. Ačkoliv nás bylo o mnoho méně než obvykle, rádi jsme se viděli. Po dlouhé jízdě jsme spatřili známé místo – Čeřín. Pobrali jsme batůžky a vyrazili do tábora. Tam nás čekalo setkání se zbylými vedoucími a uvítání jak nových lidí tak „pamětníků“. Celé dopoledne jsme si pak vybalovali a vyprávěli zážitky, které se nám přihodily během celého roku.

Na večerním nástupu jsme řešili denní režim, když jsme uviděli přicházet dva lidi se starým kufříkem. Někteří z nás si mysleli, že jde o hygienickou kontrolu, jiní o návštěvníky prvního běhu a někdo si nemyslel vůbec nic. Muž nás pozdravil a řekl, že bydlí tady nahoře ve zděděném domě a na půdě objevil starou hru, že prý by ji vyhodil, ale když se dozvěděl, že tu máme tábor, přišel nám ji nabídnout. Shodli jsme se, že proč ne. Nějaká hra se vždycky hodí. Říkal, že toho o ní moc neví, ale přesto jsme se dozvěděli, že dříve si 6 mlynářů z okolí krátilo dlouhé chvíle hraním her. Tuto hru pro své druhy připravil poslední mlynář našeho mlýna – jeho prapradědeček. Avšak přišla válka a mlynáři se už nesešli, aby si zahráli. Dal nám svůj kufřík se slovy, že na půdě má ještě obraz a nějakou poličku, prý další části. Půch se nabídl, že je odveze a přiveze zbylé věci. Mezitím jsme začali zkoumat obsah kufříku. Márty postupně vytahoval tucty bílých svíček (po spočítání jich bylo 104), hrnec, ve kterém byly kousky zrezivělého řetězu, dále pak dva trojramenné svícny, dřevěnou krabičku s rytinou korábu a ještě jednu menší, na jejímž víku byla připevněna 3 oka toho řetězu. Úplně naspodu bylo 6 plechových krabiček s různými znaky. Obě dřevěné byly prázdné a ty plechové se nám nepodařilo otevřít.

Jelikož vše nasvědčovalo číslu 6, rozdělili jsme se do 6 skupinek. Kapitány se stali : Klára, Kachna, Mates, Vlasta, Dáňa a Lukáš. Každá skupinka dostala svého vedoucího. Rozhodli jsme se po těchto oddílech vykonávat i táborovou službu. Vůbec jsme nepochopili, jak se Hra hraje a když Půch přivezl obraz a poličku byli jsme zmateni ještě víc. Jediné, co jsme dali dohromady bylo, jak poskládat dřevěné krabičky a svícny na poličku, a že obraz zjevně vyjadřuje pravidla, kterými se máme řídit. Jelikož jsme se na víc nezmohli, nechali jsme to na ráno a šli jsme k táboráku a poté spát.

22.7.2007

Ráno nás čekala první rozcvička a táborová snídaně, poté všemi očekávaný nástup. Když jsme vyřešili všechny takové ty potřebné věci, přesunuli jsme se do jídelny a lámali si hlavy nad naší novou Hrou. Pořádně jsme si prohlédli obraz, skládající se z malých obrázků sošek a žlutobílých textů. Uprostřed všeho pak byla nakreslena postava oděna v šedé kápi. Polemizovali jsme nad tím, jak Hra asi probíhá, a rozhodli se, že odpoledne zapálíme svíce.

Do oběda jsme si stavěli skupinové bungry. Zvonění zvonu nám oznámilo velmi chutný buřtguláš.

Po odpoledním klidu jsme se seběhli, jak kobylky na obilí, a dychtivě očekávali zapálení svícnů. Předtím jsme ale ještě cca hodinku diskutovali o všemožných situacích, které by mohly v průběhu nastat. Jen, co svíce vzplanuly, plechové krabičky se daly otevřít a my se rozutekli do svých skrýší prozkoumávat jejich obsahy. Podle instrukcí jsme pokračovali dál…Z 11 v ní měla obraz Kalverova baráku, v jehož okně pak našli další krabičku se 6 oky řetězu, mincí osudu a další šifrou.Popelka sloup el. Vedení, kde našli 3 oka, kartu boje a další šifrou. Sedmihorky na vrstevnici 640 objevily krabičku s kartou volného života, 2 oky a šifrou. Kameni na Pláni světla a tmy šifru, kterou nemohli rozluštit, a tak použili nápovědu korábu stejně jako S.P.S.D., které nenašlo vůbec nic.

23.7.2007

Na ranním nástupu jsme se domluvili, že svícny zapálíme až odpoledne, proto dopoledne bylo PPS(program po skupinkách). Kromě služby jsme se všichni odebrali do svých bungrů, kde jsme se připravovali na Hru, večerní program nebo jsme si povídali o plnění bobříků na lesní moudrosti.

Jakmile se po poledním klidu zapálili svíčky, tryskem jsme vyrazili na místa, která jsme si vyluštili z našich indícií. Popelka vystoupala na Horu Osudu, kde jeich další šifra ukázala na Zázračný pramen - tam ale nic nebylo, tak šli do tábora. Zevlové se vydali k nejbližší studně, co jim vyšla, a nic nenašli stejně jako S.P.S.D. na Čarodějném kopci. Kamenům napověděl koráb Golemův most, kde našli krabičku se šifrou ukazující na fialový čtvereček 1 a tam objevili kartu zrcadlo. Sedmihorky šly nejdřív na kótu 586 a pak na průsečík cesty k Místu Tmy a Lověšického potoka, kde přímo v potoce našly další krabičku. Tento den se jim podařilo získat 8 ok a Pavučinu a Co?. Z 11 šli na růžové kolečko 17, kde našli kartu volného života a 4 oka řetězu.

Večer nás čekala přehlídka reklam. Každá skupinka si vylosovala něco typicky táborového a pak udělala ještě jednu vlastní reklamu. Zevlové předváděli Kadibudky a projímadlo TofoMax, S.P.S.D. Modrý barel a čeřínskou čočku s jejími účinky, Z 11 pili čeřínskou šťávu a ,,papali“perník, Kameni poslouchali naše rádio a založili čeřínské nájemné vraždy s.r.o., Sedmihorky nás pozvali na koupání ve vaně a ukázali tajemství Bažiny a Popelka nám řekla něco o Oktávce a připravila znělku k novému seriálu JZD 11. Pořadí pak bylo: ve vylosovaných reklamách na 1. místě S.P.S.D., na 2. Z 11 a na 3. Zevlové, ve vlastních byli první Kameni, druhá Popelka a třetí Z 11.

Po vyhlášení výsledků jsme měli osobní hygienu následovanou večerkou.

24.7.2007

Ke snídani jsme dostali dezert – čeřínskou buchtu. Dopoledne bylo PPS, takže vyjma služby šli všichni někam do terénu, většinou do bungrů. Po obědě jsme opět propadli hráčské vášni a vyrazili za dalším poznáním. Odehrál se také první boj a to když Popelka, která se nudila, napadla utíkající Sedmihorky pravdou. Ti odpověděli co?. Popelka v útoku vyzjistila, kam mají namířeno, a proto když do útoku přešly Sedmihorky, vyslali tři rychlé běžce, aby to místo vybrali. Popelka se jim pak vysmála, protože vůbec neměla v úmyslu se tam plahočit. Nicméně ani ti tři rychloběžci tam nakonec nedoběhli. Z 11na styku růžových koleček a světle modré 1 kolečko nalezli volný život a dvě oka řetězu, S.P.S.D. znova zkusili své štěstí na Čarodějném kopci a tentokrát jim to vyšlo. Zato Zevlové, kteří zkusili druhou studnu se opět vrátili s prázdnou. Kameni zahřáli papír a vyšla jim Slepá roklina, ale šifru z ní už nevyluštili a nechali ji na další den.

Večeři nám pak přinesli až pod nos. Na nástupu se odehrál druhý trapas tábora. O prvním jsme radši nepsali, ale teď se o něm zmíníme. Bobys málem uhasil první slavnostní táborový oheň. Dnes se vlajkové četě nepodařilo sejmout vlajku.

Večer jsme se sešli v jídelně na ,,Velmi Zajímavém Setkání“. Buroslava Klepeta a Gregoryho Buba přivítal obrovský aplaus, který trval ještě dalších 10 minut. Jednalo se o soutěž, takže když potlesk utichl přešli jsme k první disciplíně – zatloukání hřebíků do špalku, které nám vysvětlovat Malej Bury. Bylo vyhlášeno pouze první místo. To obsadila S.P.S.D.. Následovalo nafukování balónků vedené Majklem. První se umístila Z 11, druhá Popelka a třetí Kameni. Další v pořadí bylo ,,žraní housky“. Kdo první sní housku a promluví – vyhraje. Na prvním místě Kameni, na druhém Popelka a třetí Sedmihorky. Poté bylo navíjení bonbónů jazykem. S přehledem vyhráli Zevlové, následováni Popelkou. Na třetím místě se umístili všechny zbylé skupinky, protože bonbón nenavinuly. Na konec večera si pro nás Náčelník připravil pálení papíru. Kdo nejdéle udrží hořící papír v ruce – zvítězil. Vyhrála Popelka, další byli Zevlové a třetí S.P.S.D.. Jelikož už bylo pozdě, rozhodli jsme se zbytek nechat na zítra.

25.7.2007

Při snídani nám stoly zdobily ,,vázy“ s lučním kvítím, pracně sesbíraným kapitánkou Zevlů Klárou – Šitzu.
Je nástup, vlajka stále visí, a my se dozvídáme, že za malý okamžik budeme hrát Balónky. Nejprve v rámci skupin, potom mezi jednotlivci. Vyhrála družinka Vlasty, tedy S.P.S.D., a Vlasta pak zvítězil i v druhém klání. Přídavkem byl souboj vedoucích, který nejlépe zvládla Machy.

K obědu jsme měli hrachovou polévku se smaženými krutónky a kuře na paprice s opravdovým masem. Odpoledne se jako obvykle hrála Hra. Z 11 si vyšlápli na kótu 643, kde našli kartu zapomnění. Kameni doluštili šifru ze včerejška a vyšla jim vesnice Svéraz a získali indícii k vyluštění druhé šifry ze Slepé rokliny - nad křižovatku 45. Zevlové si řekli do třetice všeho dobrého bez korábu a vyplatilo se jim to. U branky v nedaleké vodárně našli plechovku se slepotou a volným životem a dále jejich cesta pokračovala do Starého Království, kde okamžitě objevili krabičku se štítem. Sedmihorky vyběhli na své místo odtajněné Popelkou, co nejrychleji, kdyby se Popelka přece jen rozmyslela a chtěla jim vzít krabičku s kartou boje a 5 oky. Ta ale šla směrem k Hoře Osudu a našla klec, kterou chtěla použít na Mártyho Z 11. V Orláku, kde čekali je přepadl Vlasta, a tak byla klec uvalena na S.P.S.D..

Zrovna jsme večeřeli, když Davídek ze Zevlů přiběhl a říkal, že u vchodu do lesa je hořící pochodeň. Hodili jsme rychlou poradu a vyslali průzkum. Ten nám oznámil, že pod pochodní je kámen se znakem šneka, stejným jako je na krabičce s korábem. Dohodli jsme se, že se tam všichni půjdeme podívat. Pod kamenem jsme objevili krabičku se šesti svitky. Rozhodli jsme se, že dojíme a nastalou situaci pořešíme na nástupu.

Na něm si kapitáni rozebrali svitky a usnesli se, že jejich obsah je pouze pro skupinku. Tak jsme zapálili svíce a porada ve družinkách začala. Zde je nutno dodat, že vše bylo falešné a tento nejapný žert připravil Majkl se svou Popelkou. To ale nikdo netušil...

Když se sešeřilo, pokračovalo ,,Velmi Zajímavé Setkání“. Dnes nás čekaly další soutěže. První bylo pinkání ping pong míčku lžičkou uvázanou na provázku za pasem. Dále pak had z papíru, ping pong míček na lžičce v puse, vyndavání jablka z lavoru s vodou pusou.

26.7. 2007

Po budíčku jsme poprvé zaslechli vysílání Čeřínského rádia. Když jsme se jako obvykle sešli na ranním nástupu, bylo nám řečeno, pozor vsuvka – vlajka pořád visí, že budeme hrát Kolíky. Každá skupinka soutěžila s každou. Během zajímavého turnaje jsme byli svědky napínavých mnohdy bolestivých soubojů. Nakonec zvítězily dvě družstva Kameni a S.P.S.D. Třetí skončili Zevlové. Dohodlo se, že o prvním místě se rozhodne na večerním nástupu. K obědu jsme měli zelené špagety a mrkvový salát a celé odpoledne jsme věnovali naší velké Hře.

Zevlové si mysleli, že mají navštívit všech 12 vrcholů, co jim vyšly. Ale už na prvním nic nebylo. Sedmihorky si dali oddech a věnovaly bobříkům. S.P.S.D. šlo zase na nějaký místo, který nám zůstane asi navždy skryto, a našlo jako obvykle kartu, řetez a šifru. Z 11 měli zrcadlově obrácenou mapu a jediné, co obrácené nebylo, byl křížek tam, kde našli starou Bibli. Kameni si dnes vyluštili, že budou muset jít přespávat na Pláň Strážce Pastvin.

Když jsme se vraceli na večeři, vítal nás nápis na kuchyni Mc. Popelka a Ivanova hláška : „Doufám, že vás dnes mohu přivítat v novém bifé Mc. Popelka“. Všichni dychtivě očekávaly co se bude dít, jelikož na menu bylo napsáno Čeřín Happy Meal a Ice tea. Popelka nám připravila párky v rohlíku a každý z nás dostal hračku v barvě své skupinky. Při večerním nástupu jsme byli svědky napínavého finálního rozstřelu mezi Kamenama a S.P.S.D. Boj o poslední kolík pak vyhrál Vlasta. Po chvíli jsme se přemístili do jídelny na závěrečné „Velmi zajímavé setkání“. Bylo tu vidět disciplíny jako hod papírem, snést desetikorunu do ešusu, zapálit sirku jednou rukou, vypít co nejrychleji půllitr plný žabince, nebo zaseknout sekeru do středu špalku. Po sabotáži této poslední disciplíny se dělila o první místo Popelka s S.P.S.D. Dohodli se o rozdělení dortu, který představoval první cenu, mezi sebe.

27.7.2007

Dnes jsme se opět probudili se znělkou Čeřín rádia. Mazlíkova parta nám ke snídani připravila housky se salámem a dali nám k tomu i kyselé okurky. Na ranním nástupu byla vybrána banda kluků, kteří včera nestihli být ve stanu do večerky, aby o poledním klidu skáceli stožár a sundali vlajku, která, mrcha, stále visí. Jinak dopoledne bylo PPS.

Oběd byl dost drsnej. Polívka vypadala jak uvařená voda z potoka – obzvlášť Majkl se u ní dobře bavil. Druhým chodem byli řízky, které prakticky všichni vyhodili a k nim rádoby hranolky. Nicméně nesmíme opomenout okurkový salát.

O poledňáku kluci sundali stožár, Márty opravil horní očko a kluci zase stožár postavili a to všechno ve 40 minutách. Po něm se jako obvykle hrála Hra...

S.P.S.D. vyluštili jednu šifru hned na místě a pak poslali Malé do tábora a jen Velcí šli na ono další místo, Z 11 si udělali výlet přes řeku a pak na Třešňovický kopec, k řece šli také Sedmihorky, které pokračovaly na Čarodějný kopec, Popelka se plahočila do Spolí, kde našli kámen s nápisem kalendář je rádce a vyšlo jim, že zpráva ukazuje na Koláčkovu cestu a Kameni i Zevlové si dali pauzu.

Povečeřeli jsme krupičku, kterou si aspoň troch Mazlíci vylepšili reputaci. Dnešní večer pak byl zasvěcen kinomatu Hrabě Drácula.

Po něm Velcí a Střední šli bojovat o Pevnosti. Vlajky jsme si sice neukradli, ale na počet vybitých vyhrála Jardova skupinka.

28. 7. 2007

Byl krásný den a my se poprvé rozhodli nechat svícny zapáleny celý den. Některé skupinky to ho využily a vyrazily na dlouhé tratě(např. Zevlové, kteří ťapkali až do Rožmberka), jiné si šli prostě odpočinout do bungrů(Sedmihorky se věnovali bobříkům a hrám) či k vodě. To se nevyplatilo Popelce, které při koupání S.P.S.D. ukradlo všechny bojové karty.

Odpoledne skupinky Popelka a S.P.S.D. vyrazily pro dřevo na nadcházející táborák, ostatní se věnovali více či méně Hře. S.P.S.D. vyslali klec na Kameny, ale ty ji odvrátili zrcadlem(S.P.S.D. jsou mimo Hru). Klec si vzali Kameni a vyzkoušeli ji na Z 11, ale to se nevyplatilo, protože ti měli minci osudu...(Kameni jsou mimo Hru)

Když se sešeřilo všichni se sešli u ohně, který spolu spolu symbolicky zapalovali Vlasta s Kachnou. Poté, co odešli i Střední, začal na kytaru hrát i Lukáš, jehož tóny se střídaly s Mirdovými.

29. 7. 2007

Při dopoledním programu jsme převážně vymýšleli otázky na odpolední soutěž "Jsi chytřejší než Bažina?". Bohužel pro nás děti Bažina s přehledem vyhrála, ačkoliv padaly i záludné otázky typu: Jak se v mandarinštině řekne devět? či Jak se jmenovala Dášenčina maminka?.

Po večerním nástupu jsme se začali připravovat na první čeřínské disko trysko, jehož prvním tónem byl Jóžin z Bažin.

30. 7. 2007

Opět nás probudilo Čeřínské rádio, které hrálo skoro až do nástupu. Při něm jsme se dozvěděli, že nás čeká "Zlatá holina", něco na způsob Olympijských her, ale v čeřínském stylu. Zvítězila S.P.S.D. před Zevlama a Kamenama.Těsně poté nás navštívila hygienická kontrola, takže Kameni, jenž měli službu, měli co dělat, aby dali všechno do cajku. Po jejich šťouchaných bramborách bylo PPS.

Po večerním nástupu nám zvon oznámil začátek soutěže, která se nazývala "Citový pětiboj" a jejím účelem bylo prověřit naše smysly.

31. 7. 2007

Jen, co jsme se po nástupu rozešli na PPS byly ve vzduchu cítit velké přípravy. Ale proč? Všichni zkoumali malé stany na jednonoční přespávačku, nicméně nikdo nikomu nic neřekl, proč či kam jde. Pouze jsme si domýšleli, že se to asi týká Hry. Po poledňáku už se nikdo neskrýval a přípravy vrcholily v plném proudu.

Po skupinkách jsme se rozešli každý svou cestou ... Popelka do Skupečného, Kameni na Pláň Strážce Pastvin, Zevlové do Zátoně, Z 11 na kótu 755,8, Sedmihorky k prameni potoka nad Metlicí a S.P.S.D. do Království Času.

1. 8. 2007

Do tábora jsme se vrátili trochu zmatení. Na nástupu jsme si řekli, že naše cesty Hrou se zjevně spojují a kapitáni se dali do vyprávění předešlé noci: "Seděli jsme v klídku u ohně, když bylo asi půl desátý, tak jsme uviděli postavu v černém plášti s kápí a ta nám cca řekla: "Jsem jeden ze Strážců Paprsku a jsem součástí řetězu. Nyní Vám předávám Zlaté oko a poselství. Buďte pozdraveni." a odešla. Na tom jsme se všichni shodli, a proto jsme se rozhodli dát naše poselství dohromady. Když jsme je složily, vyšla věta: Ochránci použili své mocné síly, zpřetrhali kořeny - strážce jejich tajemství a uzavřeli cesty. Na papírku pak byly znaky šneků ve třech barvách. 4 fialový do čtverce, 3 červený do trojúhelníku, 9 červených v kolečku a 8 šedých volně na ploše. Tak jsme se rozdělili do dvou skupin a vyrazili na styk fialových čtverečků a červených trojúhelníčků a do úvozu u Skautské louky. Obě skupiny přinesli sochy slonů - ochránců a v obou byly svitky ukazující na další místo naší cesty. Na prvním stálo - Odhal naše tajemství a na druhém byl obrázek remízku na Kravské louce. Na to jsme ale přišli až druhý den při průzkumu tam.

2. 8. 2007

Po objevení správného remízku jsme se všichni vydali na Kravskou, kde jsme našli sošku Jen já znám tajemství a okolo 6 žlutých svící.

Když jsme je zapálili, od lesa přicházel Majkl v časové smyčce. Poté, co vešel do kruhu svící, začal mluvit a vyprávěl nám cca toto: ,, Buďte pozdraveni. Vím, kdo jste i odkud přicházíte, neboť já střežím tajemství Labyrintu. Mocný Zul vás do něj zlákal a doufal, že v se v jeho sítích zapletete. Zulova vojska bojují kartami Slunce, které jsou nevyčerpatelné. Samotný Zul pak vlastní hůl, kterou koho se dotkne, ten ztratí tvář a stane se z něj otrok - jeho voják.

Zlatá oka, jenž jste dostali nyní osvětlují Váš obraz. Použijte sílu slonů, budou vás chránit. Čím menší vzdálenost je mezi nimi, tím větší je jejich moc.

Budete-li někdy potřebovat mou radu, vhoďte 6 ok do korábu pravdy a zapalte tyto svíce okolo mé sochy. Má mysl se pak spojí s vaší.

Nyní je čas se rozejít, Zulova armáda je tu a je připravena k útoku. Střežte se mocného Zula, jeho síla je obrovská. Kdo v jeho pavučinách uvízne, nikdy nepozná bohatství neomezené volnosti čekající na konci Labyrintu.

Sledujte tři zbloudilé stromy. Touží se vrátit do lůna odkud přišli. Držte se jejich kroků - ukáží Vám cestu..." Na oněch třčech stromech byly čísla 010, 334 a 108. Po krátkém přemýšlení nás napadlo, že by se mohlo jednat o azimuty březových hájů v okolí tábora. Vyšel nám háj u Hvězdáře, hájek nahoře u aut a háj směrem na Kalverův barák. Ještě než jsme vyrazili na místa zahráli jsme si hru Důlní šachta, kterou vyhrála Z 11.

Poté jsme se rozdělili na 3 skupiny a opustili tábor. Všem nám byla položena stejná otázka, která zněla: Nežije a přece mu srdce bije. Kromě skupiny Kachny a Vlasty všichni uhodli, že se jedná o zvon. Ti pak museli darovat jedno oko řetězu za druhou otázku, jež byla: Po lese pyšně kráčí a své zbraně nosí na hlavě. To už uhodli, jednalo se totiž o jelena. Při cestě zpět na ně vyběhli Zůlové a použili vězení, skupina klec a oni štít. Vyměnili si klec a štít a naši si museli kleknout drže se za ruce a odrážeje jejich otázky posměšky. Po boji se urychleně vrátili do tábora, kde už byla skupina Lukáše a Kláry připravená vyrazit jim na pomoc. Družinky se spojily a vyrazily naproti Dáňovi a Matesovi na Kravskou. I přes menší nedorozumění v signalizaci jsme se všichni vrátili do tábora.

Každá družinka přinesla sošku sovy a zelenou svíci. Krom Kachny s Vlastou i po třech okách řetězu. Všem nám bylo řečeno, že sova nám poradí, ale pouze jdnou. A jelikož jsme v této chvíli nevěděli, jak dál, použili jsme první sovu a zeptali se: Kudy vede naše cesta Labyrintem dál?

3. 8. 2007

Sova nám poradila, v korábu byly dva lístky. Na jednom bylo napsáno Vrchol Únavy a na druhém Zahradníkův potok. Dvě místa - dvě skupiny. S.P.S.D., Popelka a Z 11 šli k Zahradníkovi. V úvozu na Kravské potkali dva otroky nesoucíc sochu kobry v podpaží. Jelikož nevěděli, co mohou čekat, použili kartu boje pevnost. Zůlové pak vězení a naši sluneční štít, který odevzdali a pokračovali dál. U potoka potkali Strážce sochy Kruhu Smrti. Jejich úkolem bylo zvednout hladinu potoka tak, aby voda protékala Kruhem. Úkol splnili. Při cestě zpět na ně vyběhli oni dva otroci, které už potkali. Avšak úspěšně se dostali do tábora.

Druhá skupina Zevlové, Kameni a Sedmihorky dorazila v pohodě až na Vrchol Únavy. Zde stál Strážce Páva. Aby získali tuto sochu, museli přinést 7 zlatých kamenů ze Zlatého potoka. Vyslala se tedy trojčlenná skupinka, která se po chvilce vrátila se sedmi žlutými kameny. Tyto kameny ale Strážce nepřijal. Pravé zlaté valouny se nalézají až na Soutoku Bohatství, řekl. Vydali se tedy tam. Když byli skoro na místě, všimli si dvou Zůlů. Ti si jich bohužel všimli také a ani útěk potokem nepomohl a nepřátelé na ně vyslali pravdu. Naši odpověděli štítem. Ale byli zasaženi slepotou. Museli tedy zavřít oči a počítat do tisíce. Po dopočítání už po nich nebylo ani vidu ani slechu. Po nalezení pravých zlatých kamenů, se vrátili na Vrchol Únavy. Po předání valounků Strážci konečně dostali Páva se zavázanýma očima. Při zpáteční cestě průzkum objevil 4 otroky. Vyhli se jim obloukem, ale na Planině návratu byli stejně napadeni. Otroci na ně vyslali vězení, naši odpověděli zrcadlem, ale otroci se ubránili štítem. Klára na ně uvalila slepotu, kterou otroci odvrátili zrcadlem. To jim do pavučiny chytil Mates. Zůlové však také použili pavučinu. Nastal spor. Je zrcadlo chycené pavučinou naše? Vydáno nám nebylo. Začali jsme počítat do tisíce se zavřenýma očima. Lukáš však začal počítat po desítkách a k němu se přidal zbytek. Otroci začali křičet, že to je porušení řádu. Nedbali toho, dopočítali a vrátili se do tábora. Cestou se sebou ještě vzali průzkum, který je šel hledat. Mezitím vším, první skupina byla dávno v táboře. Když uslyšela řev nad táborem, vydala se krom 4 lidí Vodovodní cestou vzhůru. Tam ale čekali staří známí dva otroci. Řekli, že se jich budou držet, ale pak zaútočili kartou kámen. Našinci si řekli, že si aspoň odpočinou po tom kopci. Jelikož ale byli moc prostořecí, otroci na ně uvalili mlčení. Začali je šacovat a ničit jim věci. Mezitím dorazili další dva Zůlové a ukazovali jim něco. Když kámen pominul, družinka se přemístila do tábora, kde pomocí tužky a papíru aspoň něco vysvětlili vedoucím. Už jim zbývalo jen 20 minut, když uslyšeli řev u Hvězdáře. Vyslali čtyřčlenný průzkum, který se vrátil s druhou skupinkou. Mezitím, co první vyprávěla, co se jim přihodilo, Sue si všimla, že jedna z našich svíček hoří a přitom ji nikdo nezapálil. Někdo měl návrh podívat se do krabičky s korábem. Márty otevřel krabičku a vytáhl lísteček, na nemž stálo: Váš čtyřoký velitel porušil řád. Vydejte ho Zulovi nebo vložte zlaté oko do korábu. Nebylo pochyb. Lukáš porušil řád, když začal počítat do tisíce po desítkách. Ale shodli jsme se, že ho nevydáme, a proto Márty vložil do skřínky zlaté pouto moci.

4. 8. 2007

I tentokrát jsme od sovy dostali radu. Na papírku byl kříž a Slunce v poloze cca 16:00. Rozhodnutí bylo jasné, po poledňáku vyrážíme ke křížku. S menšími či většími problémy jsme se nakonec sešikovali a vyrazili ve dvou skupinách.

U křížku stála postava zvedající ruce a syčíc: ,, Jsem Strážce Kobry. Ssss. Vězte, sošku nyní vlastní otroci Zula. Moc nad ní však nemají. Kobru ovládnete pomocí jedu, který uvaříte. Hle, stará mapa ukazujíc na 6 míst, na kterých jsou části do jedu. Pokud uspějete, přijďte dnes při západu Slunce, zapalte oheň od této svíce a uvařte na něm jed. Neplýtvejte čas! Otroci pátrají po jedu!"

Po těchto slovech jsme si vzali onu mapu a vyrazili po družinkách.

Klára nabrala vodu ze Zahradníkova potoka, Lukáš přinesl větvičku ze Slepé rokliny, Dáňa šišku od Zázračného pramene. Tito tři absolutně bez problémů. Vlasta při hledání láhve v Dračí sluji narazil na 4 otroky a Kachna na Panství Bažin na další 3. Mates si pro jistotu zase spletl březový list s borovicovým, takže nepřinesl nic. Proto, když jsme se všichni sešli v táboře, vyrazilo 5 kapitánů (krom Vlasty) do Hráčova úvozu pro březový lístek.

Slunce se chýlilo k západu a my už se všemi věcmi šli ke křížku. Tam na nás čekal Strážce: ,,Jak jste uspěli? Našli jste vše? Sssss...Nyní poslouchejte, plamen hoří. Zapalte svůj oheň od této svíce a uvařte jed. Až dokonáte dílo - nalijte jed do láhve, kterou jste také zajisté našli." Rozdělali jsme oheň a povařili všechny přísady v kotlíku. Poté jsme ho nalili do láhve a přešli ke Strážci. ,, Ještě jednou k Vám promluvím. Kobra poslouchá jen toho, kdo jí podá jed. Nyní poslouchejte pozorně. Pokračujte Labyrintem tam, kde věčný trůn prastará moudrost střeží a kde prastará moc sídlí." Při posledních slovech už nás chytala panika, protože se k nám blížili 4 otroci. Jen, co se s námi Strážce rozloučil, rozeběhli jsme se do tábora.

Kapitáni u mapy pak přišli na to, že ona dvě místa jsou Království Galadriel, protože prastará moc je moc elfů, a vzhledem k tomu, že kámen je věčný, druhým místem je Kamenný trůn. Zbytek večera jsme měli volno...

5. 8. 2007

Po dopoledním PPS jsme už nelenili.Po rozdělení do dvou skupin jsme se ihned vydali na místa, která nám sdělil Strážce Kobry. Úvodní část cesty jsme šli společně a na Kravský jsme se rozdělili. První skupina Kachny, Vlasty a Dáni se vydala oklikou ke Kamennému trůnu. Zde našli Strážce Zrcadla. Jeho soška pak stála na vysokém kameni a zapálená svíčka stála opodál. Úkol byl jednoduchý, postavit kamennou mohylu, aby se svíčka odrážela v Zrcadle. Po splnění ůkolu a převzetí sošky se vydala ke druhé družině. Druhá skupina Lukáše, Kláry a Matese se vydala přímo ke Království Galadriel. Po dlouhém hledání zde však nikoho nenašli. Chrastí zapraskalo, křoví se zavlnělo a z lesa vyšla první skupina, která už běžela druhé na pomoc. Vytvořili jsme tedy velikou rojnici. Po krátkém hledání se ozval Vlastův hlas z vysílačky, že vidí postavu směrem k Hoře Osudu, která je od Království Galadriel jen pár desítek metrů. Přesunuli jsme se tedy tam. Konečně jsme ji uviděli všichni. Byl to Strážce Sovy.

"Zdravím, jsem Strážce Sovy moudrosti". Než však Sovu získáte, musíte mi odpovědět na pár otázek. Řekli jsme si, budiž, odpovíme. První otázka zněla: Kolik ještě máte zlatých ok Pouta moci, druhá: Kolik máte celkově ok Pouta moci a třetí: Jaké Strážce už jste na své cestě potkali? Naše nedůvěra stále rostla a vyvrcholila, když jsme uviděli na jeho ruce Zulův prsten. V průběhu otázek se mezitím přesouval k vedlejšímu vrcholu a křičel: ,, Odpovídejte, slyším vás!". Začala nás chytat panika, proč odchází? Odpověď jsme dostali záhy, když se z hloubi lesa vyřítil Zul se svými otroky. Začali jsme se stahovat na skalnatý vrchol. Zul promluvil: ,, Co děláte v mém Labyrintu?" Následovala série dalších otázek a Zul na nás začal narážet, jaká jsme sebranka, že nemáme šanci dojít až na konec. Poté nám řekl, že chce jednoho z nás, aby mu odpověděl na jeho otázky. Dáňa si vzal kartu Zapomnění a vyrazil za Zulem. My ostatní jsme úzkostlivě sledovali tvrdý výslech. Po chvíli se Dáňa vrátil s podmínkou, že pokud nevydáme Pouto moci do dnešní půlnoci na dohodnuté místo, vtrhne k nám s Kobrou, prolomí obranu Slonů a udělá z nás své otroky. Dohodli jsme se, že více to rozebereme v bezpečí tábora. Rychle jsme se tam rozeběhli.

U stožáru jsme se shodli, že Pouto moci nevydáme a že Slonové jsou dost silní na to, aby nás dokázali ochránit. Zbytek odpoledne byl PPS, na nějž navazoval Maxův MaxiClever. Když už jsme se chystali spát, ještě jsme zapálili Sovu s otázkou: Kudy vede naše cesta Labyrintem dál před Zulem a jeho armádou?

6. 8. 2007

Sova nám dala odpověď - Ostrov Stínů a abychom tam byli před Zulem, museli jsme tam dorazit do 12:00. Shodli jsme se, že jde o skupinu stromů pod Vrcholem Únavy. Neváhali jsme ani chvilinku a vyrazili vzhůru k ,,ostrovu". Když jsme byli na místě, průzkum ohlásil, že v hájku je nějaká postava. Přiblížili jsme se. Strážce k nám promluvil: ,, Stát ani krok. Kdo se přiblíží k Smrti víc jak na 2 kroky, zemře. Najednou se objevili tři Zůlové a jeden běžel rovnou k soše. Jen, co se přiblížil na cca 2 metry, padl na zem mrtev.

"Aby jste získali Smrt, musíte ji oslepit Paprskem, Avšak, vězte, samotný Paprsek nestačí." Rozhodli jsme se, že poběžíme do tábora pro Páva, protože na obraze stálo Jen já oslepím Smrt. Lukáš se Srnkou tedy vyběhli pro sochu.Márty je však v jídelně zastavil se slovy: ,, Hele a kde vezmete ten Paprsek?" Uvědomili si, že jsme to nějak nedomysleli. Márty pak zavolal vysílačkou ostatní, aby se stáhli. Nevěděli jsme kudy kam, a tak jsme zavolali Tajemství. Po zapálení 6 svíček kolem sochy a vložení 6 ok do truhličky jsme nedočkavě čekali. Zanedlouho už k nám přicházelo Tajemství. Pozdravili jsme ho a začali mu pokládat otázky, které jsme si předtím společně připravili. Dozvěděli jsme se, že Paprsek, který potřebujeme, je dílem kovářů, kteří zde kdysi dávno žili. Spoutali oheň do malého zlatého pouzdra, ze kterého vyzařoval červený paprsek, který dokáže zničit vše živé i neživé. Zalekli se mocné síly Paprsku a dali ho do hlídání šesti Strážcům. ,, Ten Paprsek se nachází na Místě věčné tmy a vždy ho stráží alespoň jeden ze Strážců.", pravilo Tajemství. Dále nám bylo řečeno mnoho užitečných informací o Kobře a konci Labyrintu. ,, Nyní mi dejte poslední otázku, Zul také zapálil svíce okolo mé sochy a já mu musím jít odpovědět na jeho otázky." Naše poslední otázka zněla: Kudy vede naše cesta Labyrintem dál před Zulem a jeho armádou? ,, Jak jsem již řekl, musíte získat Smrt. Další cesta Labyrintem se vám pak zjeví."

Odpoledne jsme se opětovně rozdělili na dvě skupiny a vydali se za Strážci. Po dlouhém hledání jsme je přece našli. Všech 6 stálo v kruhu okolo sochy Volavky. ,, Zdravíme Vás.", zněla naše slova. ,, Buďte pozdraveni. Kdo jste?" ,, Jsme poutníci Labyrintem. Přišli jsme si pro zdroj červeného Paprsku." ,, Pak jste se již určitě setkali se Smrtí. Zdroj je ukryt v této soše. Můžeme vám ji však pouze půjčit. Protože Paprsek nesmí spatřit paprsky Slunce. Nyní udělejte kolem sochy tři kruhy, aby ji nikdo jiný nevyzvedl." Vytvořili jsme tedy tři kruhy a poté odešli do tábora. Zbytek odpoledne bylo PPS.

Na večerním nástupu se dohodlo, že pro Smrt se půjde po soumraku. Vytvořili se dvě skupiny. První šla 15 minut před zbytkem tábora ke Strážcům pro Volavku a druhá vystoupala vodovodní cestou ke křižovatce s modrýma kolečkama, kde byl sraz s první skupinou a Mártym s Mirdou, kteří měli nápad s dýmovnicí, aby byl vidět Paprsek. Setkání a načasování proběhlo výborně a po chvíli jsme kráčeli na louku pod Ostrovem, vyskoušet si nanečisto zaměření sochy Paprskem( Paprsek musel projít Kruhem Smrti - odrazit se od Zrcadla - a teprve poté dopadnout na tělo sošky). Po chvíli se nám podařilo synchronizovat a byli jsme připraveni. Průzkum hlásil, že je vše v pohodě a my se tedy přemístili východně od Ostrova. Najednou jsme uviděli 4 pochodně a otroci se blížili k nám. Vyslali na nás kámen. My zrcadlo. Neodpověděli. Měli jsme 15 minut na oslepení Smrti. Márty připravil Paprsek, Dominika se ujala Kruhu, Marek nastavil Zrcadlo a Lukáš byl připraven zavázat soše oči šátkem z Páva. Zanedlouho se Paprsek skutečně objevil na Smrti. Lukáš nezaváhal, vyběhl a zavázal Smrtce oči. Smrt je v našich rukou. Přemýšleli jsme, co s těma čtyřma. Mohli by nám odpovědět na pár otázek. Vyslali jsme pravdu a oni na sebe uvalili zapomnění a začali vzývat Zula. Márty se sesunul k zemi. Zul se mohl objevit každou chvíli a tak jsme se raději stáhli do tábora. Cestou se ještě od hlavní skupiny oddělil Mates a Vlasta, aby vrátili Volavku jejím Strážcům. Večer v jídelně jsme si pak všichni zatleskali.

7. 8. 2007

Dopoledne se Buzerák proměnil v obrovský sochařský ateliér. Pomocí škrobu a novin tady 6 mistrů se svými pomocníky vytvářelo svá umělecká díla. Po chvíli jsme už začali rozpoznávat, že nám tu jezdí Márty na snowboardu, plazí se mořský svět, tančí Popelka, stojí asi srnka, zvěčňuje se Bobys a z vajíčka se klubou želvy.

Po namáhavé práci jsme poobědvali pizzu od Popelky. Během jídla tři nejstarší dostali indícii: Cesta je dlouhá, vyhledej Daniela a jejich Nekonečná cesta začala... Ostatní měli po poledňáku PPS.

Klid večera narušil Mirda, když přijel a říkal, že na Vodních pánech, kde končí NC, jsou Zůlové. Celý tábor se shodl, že musí zakročit pro bezpečí svých třech ,,poutníků". Rychle jsme vzali jed pospíchali na Vodní pány. Pomocí rojnice jsme narazili na 6 otroků, které jsme po chvíli odrovnali kartou kámen. V mezidobí jsme jim ještě ukradli Kobru a zkrotili ji. Její moc jsme si vyzkoušely záhy, když jsme s její pomocí zabili 4 Zůláky. Zbývající dva utekli a my se vrátili do tábora, který narychlo navštívil Lukáš, který připlul na Vodní pány a chtěl nás varovat před nebezpečím tam. Trošku s nelibostí se vyjádřil nad svou situací a vrátil se vařit. Všichni už jsme spali, když do tábora dorazily Kachna s Klárou. Obě udělali stejnou chybu a když se jim jí ani za 4 hodiny nepodařilo rozmotat, vrátili se k nám do tábora. Po chvíli s Mártym přijel Lukáš, který pro tento den jako jediný udělal třetí stupeň Lesní moudrosti.

8. 8. 2007

Na nástupu jsme z kobry vyňali svitek, na kterém bylo nakresleno 5 různě dlouhých a tlustých čar. U nejkratší byl kříž a šnek. Kapitáni dali hlavy dohromady a vymysleli, že se jedná o naši Nejkratší cestu u kempu. Dále nebylo, co řešit, a tak jsme vyrazili. Na louce u lesa stál Strážce a vařil na ohni vodu v kotlíku. Pozdravil a řikal, že je Strážce Volnosti, ale my prý ještě nejsme připraveni získat Volnost. Pouze ten, který se vzdá veškeré své moci, jí může dosáhnout. Váha karet boje a karet Slunce nám ukáže, jak dál. A odešel. Bobys šel ještě zjistit, zda neměl Zulův prsten, aby to nebyla léčka jako posledně. A my nyní vzdávající se všech svých karet, bychom byli opravdu zranitelní. Prsten neměl a my začali vkládat karty do kotlíku. Voda, která přetekla, skoro uhasila oheň. Proto jsme se rozhodli oheň dohasit a hrabat pod ním. Po chvíli kopáči Márty a Bobys narazili na bednu, v níž byla socha Delfínů - Neomezené volnosti a pár ok řetězu. Měli jsme obrovskou radost, až jsme si na místě zatleskali. Potom jsme do bedny uložili kotlík s kartami a vrátili se do tábora na oběd.

Odpoledne jsme si zabojovali o Pevnost Boyard, kde na nás čekalo spoustu záludných úkolů, které nejlépe zvládli Sedmihorky a to bylo v historii tohoto tábora vůbec poprvé, co něco vyhráli.

Večer 5 párů tančilo o ceny v Čeřín denc, nejlepší sestavu pak předvedli Šmoulové - Kikina s Dominikou. Soutěž volně přešla v diskotéku...

9. 8. 2007

Dopolední PPS vystřídal odpolední turnaj mezi skupinkami ve třech disciplínách a to v přehazce, fotbalu a home run derby. Bohužel nebylo dost času celý turnaj dohrát, takže nebyl žádný vítěz.

Po večeři jsme se sešli na Čeřínském filmovém festivalu. Každá družinka předváděla známou scénku z filmu, který si vylosovala na ranním nástupu. Z 11 uvázali Mártyho lasem k bedně a volali na něj Mázliku, Kameni se proměnili v ryby se slovy: ,, Měl bys plavat", Zevlům narostly zelené anténky a cestovali do Království za sedmero horami, S.P.S.D. nám zazpívali, že k svačině jedině pramen zdraví z Posázaví, Popelce byla zima, když veverka zakopávala svůj oříšek a Sedmihorkám došla trpělivost, protože Matýsek se posral. Mártyho potleskoměr označil 3 skupinky jako nejlepší, jejich kapitáni pak měli minutu na to, aby rozesmáli publikum. Vlasta řekl, že Očko sedí jak na---anej kačer, diváci celkem nic. Mates prohlásil, že nic nemá, to už publikum zaujalo. Kachna zazpomínala na Krystal moci: ,,Málty můžu jít plo klystal?" ,,Jasně Burrry, běž!" a díky tomu její skupinka vyhrála Čeřínského Bedřicha.

Poté jsme se přemístili do jídelny, abychom se připravili na spoutání Volnosti a její vrácení do říše, kam patří. Mezitím byli kapitáni vysláni na lehký průzkum terénu, ale už se nevrátili. Měli jsme strach, a tak jsme vyrazili na Skautskou jim na pomoc. Tam nás přepadl Zul, ale my jsme ho porazili. Tu se rozsvítili pochodně a k nám přicházeli kapitáni a vedoucí v časové smyčce. Strážce Tajemství promluvil a říkal, že jsme na konci, avšak pro ně to znamená, že musí vybudovat nový Labyrint a my jestli bychom navrátili sochy jejich Strážcům. Za odměnu pak dostaneme malý dárek - šperk se znakem Labyrintu. Po předání nám poděkovali a rozloučili se...

My se vrátili do tábora, kam chvilku po nác dorazili kapitáni, s tím, že louka je čistá, ale že jsou mokří a neví, co se stalo...

10. 8. 2007

Dnešek jsme se rozhodli věnovat vzpomínkám na uplynulé tábory, tedy těm veselým. Hráli jsme totiž scénky o dětech či vedoucích, které jsme tu potkali nebo seděli přímo v hledišti. Střídaly se dvě skupiny a to Bažina versus Klára, Kachna a Ája. Když nápady došly, rozešli jsme se na dřevo, chrastí a březovku na poslední slavnostní táborák.Ten patřil mezi největší jaké Čeřín kdy viděl. Zapalovali ho noví nositelé 3. stupně Lesní moudrosti Lukáš a Kachna. Asi 10 minut všichni tiše sledovali, jak dřevěné monstrum olizují plameny, poté jsme přešli k předávání Lesních moudrostí a po nich ke zpívání...

11. 8. 2007

Dobalili jsme si poslední věci, uklidili tábor, naházeli tašky na valník a začaly pršet peníze... Poté jsme si už jen vzali svačinu a začali opouštět tábor. Ještě než jsme vešli do lesa, zaznělo mocné AHOJ!, které oznámilo, že teď už je opravdu konec...

Těšíme se v létě! Kachna a Lukáš