Letní tábor

  pořádá občanské sdružení KOLT - E-PŘIHLÁŠKA

Čeřín 2008




Čeřín 2008


19.7., sobota

Rok se s rokem sešel a my jsme opět přijeli do našeho oblíbeného údolí. První nástup poodhalil pár pravidel tábora. Poté jsme se rozdělili do oddílů a ubytovali jsme se. Po zabydlení jsme byli odvedeni k posedu u aut, kde jsme se dozvěděli, že budeme hrát hru Maršál. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, modří a žlutí, a začali hrát. Po čtyřech kolech vyhrála skupina žlutých.

Po večeři byl volný program. Pár minut na to se začali ozývat dva odlišné zvuky. Jeden byl slyšet v místě Hvězdářova srubu (troubení lesního rohu) a druhý u aut (ťukání dřívek). Když jsme dorazili k autům, zahlédli jsme v březovém háji u posedu plápolat louči. Průzkum, který se proplazil kolem kukuřice, zahlédl procházející se postavu. Dohodli jsme se tedy, že k ní přijdeme v klidu a společně. Když jsme se blížili k postavě, začala panikařit, mávala skříženými šágulemi před sebou a pomalu šla blíž. Jak poznal, že nepřicházíme se zlými úmysly, přijal nás a začal vyprávět příběh. O tom, jak Keltská říše vzkvétala, o Germánech, co ji ohrožovali, o bohyni bohů Gothian a jejích darech (mocném meči a náhrdelníku, jenž chránil Kelty). O tom, jak při korunovaci keltského krále byly dary ukradeny druidem Lesního rohu. Pak nás poprosil, jestli mu pomůžeme a odneseme svíčku zapálenou od jeho louče ke Svatyni na louce u tábora.

Naše, Matesova skupinka, objevila u Hvězdáře Majkla v časové smyčce. Byl oděn v bílý háv a označil se za druida Lesního rohu.,,Vy nejste lid, který očekávám. Volám lid dávných Keltů.“ Poté nám převyprávěl historii jeho rodné země: ,,Kdysi dávno byl svět rozdělen na tři části. V Horní říši žili bohové, které vedla bohyně Gothian. Ve Spodní říši bloudili zatracené duše zlodějů a vrahů, které tam uvrhli bohové. Ve Střední říši jsme žili my, lidé. Rozděleni na Germány a Kelty. Avšak Germáni byli zákeřný národ. Jednou se vzbouřili a zaútočili na nás. My Keltové jsme pomalu vymírali, ale mocná Gothian uvrhla germánské duše do Podsvětí a proto Keltové ovládli celou Střední říši. Po nějaké době se měla konat korunovace dvou nových králů Keltské říše. Já s mým budoucím králem jsme se šli poklonit na posvátné místo ke Svatyni. Avšak když jsme tam došli, zjistili jsme, že se stala hrozná věc. Náhrdelník a posvátný meč byly ukradeny. Náhrdelník zaručoval věčný klid jeho držiteli a posvátný meč neporazitelnost. Jsem si jist, že tyto posvátné předměty ukradl druhý druid s jeho panovníkem, kteří se tam šli poklonit před námi.“ A pak jsme se ho zeptali, kdo je ten druhý druid a on nám odpověděl, že svolává svůj lid tlučením šágulí. Řekli jsme mu, že tento zvuk jsme také slyšeli. Věnoval nám svíci, kterou máme zapálit u Svatyně v údolí, kterým protéká potok. Usoudili jsme, že to náš tábor a nedaleko něj jsme našli kámen s vyznačeným mečem a náhrdelníkem.

20.7., neděle

Z dopoledního PPO nás vyrušili stejné zvuky jako včera večer.Naše skupinka se opět vydala za zvukem lesního rohu. Volal nás druid z předešlého večera a řekl nám: ,,Jsem rád, že jste zaslechli mé volání. Musím se vás na něco zeptat. Jste odhodláni bojovat jako můj lid?“,,Ano“, odpověděli jsme. Pak nás zavedl na louku, kde nám dal háv bájných rytířů a ukázal nám znak jeho vládce, který si máme překreslit na svoje roucha. Poté vyzval jednoho z nás (Matese) a předal mu část posvátného náhrdelníku, kterou našel a věří, že mu jí z nebe seslala samotná Gothian.O chvíli později se nás zeptal, jestli jsme ochotni vybudovat novou vesnici a stát sejejími obyvateli. Souhlasili jsme a vyslechli jeho pokyny. Nejprve jsme měli postavit ohniště, následovalo ohraničení… To vše shlédl druid, který po položení základního kamene prohlásil: ,,Sbohem“, a odešel. Svolali jsme hlídky a šli také.

Neváhali jsme, a vyrazili k březovému háji. Po příchodu k druidovi jsme museli najít starodávnou číši a bojové hábity. Na nalezené hábity jsme museli namalovat znak vladaře druida, který jsme našli. Dostali jsme za úkol vybudovat ohniště a opevnit vesnici. Poté jsme vyslali tři z nás na průzkum. Za tři čtvrtě hodiny se průzkum vrátil. Zjistili jsme, že druhá skupinka dobře hlídá své území, proto jsme se nemohli probojovat dál. Za nějakou dobu jsme objevili nepřátelského špeha. Po splnění úkolu jsme se vrátili zpět do tábora.

Odpoledne následovalo PPO, kromě velkých kluků, kteří připravovali oheň. Večer jsme se všichni těšili na první slavnostní táborový oheň, který nám překazil déšť.

21.7., pondělí

K snídani byla vánočka a po ní následující PPO.

Polední klid byl přerušen zvukem druidových šágulí. Po příchodu do březového háje jsme se dozvěděli, že musíme udělat lektvar z kopřiv, kapradin a pramene vody a poté do něj namočit březový kůl a ten zabodnout před Svatyní. Když jsme uvařili lektvar a namočili do něj kůl, vydali jsme se ke Svatyni. Ale druhá skupinka druida Lesního rohu nás předběhla, a získala další část náhrdelníku - korál. Zatímco se zbytek našeho týmu vracel do tábora, Velký Bambus krájel houbu, kterou jsme dostali od našeho druida a která nám měla dát velkou moc.

Odebrali jsme se do tábora, kde na nás čekala soutěž v hádání písniček, která měla čtyři kategorie: české písně, zahraniční písně, znělky z filmů a věty z písní. Vítězem se stala Dáňova modrá skupinka a na druhém místě byla Matesova žlutá. Hlavní cenou byl dvoupatrový dort, který vítězové dostanou zítra.

Večer ukončil až první slavnostní táborový oheň, při němž jsme shlédli několik scének. Pak se šlo spát.

22.7., úterý

Celý den se odehrával v režii PPO. Večerní volno však přerušil zvuk šágulí a lesního rohu. Po únavném výšlapu do kopce jsme opět uviděli druida. Uvítal nás a řekl, ať pospícháme. Poté se uchýlil k meditaci, při níž nám sdělil, že vidí naši vesnici, dobu míru, vracící se muže. Zarazil se! Pak spustil panickým hlasem: ,,Vidím muže. Propadají se do země. Vidím velitele. Zachránil se. Skočil na strom. Spousty bojovníků. Co to mají na sobě? Jsou naši. Jdou pomalu. Co to drží? Svíci, provaz. Provaz poutá bojovníky se svatou svící. Plamen Svatyně zažehává jejich svíce. Spojeni provazem jdou…“ Svázali jsme se tedy provazem a vydali se ke Svatyni, u níž jsme si zapálili své svíce. Potom jsme našli bojovníka, vytvořili kruh, on do něj seskočil a vrátili jsme se zpět ke druidovi. Jakmile zahlédl jeden druhého, přivítali se. Vypověděli si vše o druidovi Lesního rohu. Když jsme dorazili za druidem, uvítal nás se slovy: ,,Vítejte! Abych viděl tam, kam oko smrtelníka nevidí, musíte uvařit lektvar budoucnosti. Svařte kůru bílého stromu.“ Jeho úkoly jsme vyplnili. Potom jsme se museli chytit za ruce, utvořit kruh a opakovat druidova slova: ,,Ó mocný ohni! Vydej svá tajemství!“ Poté se podíval do kotlíku a pravil: ,,Vidím mnoho bojovníků. Ach ne! Propadají se do země. Jen jeden se zachránil. Vidím ohnivý řetěz. Jedině tento řetěz dávného bojovníka osvobodí. Zde máte posvátný provaz, svažte se jím.“ Domluvil, na chvíli se odmlčel a pak vzal svou dřevěnou vidlici a začal s ní přejíždět po zemi se slovy: ,,Matko Země, vydej nám to tajemství nekonečného světla!“ Najednou druid zvedl kámen, pod kterým byly svíce. Každý dostal jednu. Druid nám ještě před naším odchodem řekl, ať spěcháme na posvátné místo, kde si máme zapálit své svíce a v kruhu dojít ke staletému stromu, kde máme posledního bojovníka zachránit. Ke Svatyni jsme dorazili jako první. Zapálili jsme svíce a v ohnivém kruhu jsme se vydali hledat staletý strom, na němž byl válečník uvězněn. Po krátkém bloudění na louce jsme našli námi hledaný strom. Po krátkém rozhovoru nás válečník vyzval, abychom okolo něj uzavřeli kruh, do kterého vstoupí. Po strastiplné cestě jsme válečníka nakonec ke druidovi dovedli. Oba nám poděkovali a jako odměnu za válečníkovo vysvobození nám daroval další korál z posvátného náhrdelníku. Celí promočení jsme se vrátili do tábora.

23.7. středa

Poté, co jsme dojedli snídani, jsme se dozvěděli, že budeme hrát hru Stopa Xapatanu. Hra spočívala v tom, že jsme se rozdělili do šesti skupinek a každá z nich se vydala na určité místa, kde měli plnit úkoly. Asi nejtěžší ze všech úkolů bylo udržet se na hrazdě určitou dobu. Dalšími byly přetáhnout Mártyho a Majka, provést kládu lesním slalomem, naplnit bednu vodou z řeky pomocí ešusův časovém limitu, projít trasu po provázku se zavázanýma očima, chytit klacek za letu. Odpoledne bylo PPO.

Večer si nás zavolali druidové. Jakmile jsme dorazili a usadili se okolo druida a velitele, rozhostilo se ticho, protože měla Gothian promluvit skrze druida. Pověděla nám o staré hře, kterou si musíme zahrát s druhým týmem. Hra spočívala v tom že každý hráč bude mít u sebe šerpu označující život. Šerpy jsme museli soupeři ukrást bez použití násilí. Hra končila za výsvitu první hvězdy u Svatyně. Kdo měl po skončení více životů, získat tři korále z náhrdelníku, jež se objevily ve Svatyni. Udělali jsme plán boje a i když nevyšel vyhráli jsme 41:17. Jakmile nás druid spatřil, předal nám válečník z předešlého večera šerpy s naším znakem a slovy: ,,Zde máte šerpy. Šerpa je jako váš život. Ztratit tuto šerpu je horší než padnout v boji. Přišel čas boje. Válčete proti lidu druhého druida. Avšak pamatujte, že mezi Kelty platí řád a to takový, že nikdo nesmí prolít keltskou krev.“ Na otázku, jak si máme šerpy uvázat, odpověděl, že za opasek. Naštestí měla Kachna s sebou provaz, který jsme si uvázali kolem pasu a podle pokynů válečníka jsme si umístili šerpy na správné místo. Dále nám řekl, že si na šerpy máme uvázat uzel jako znak boje. Šerpa bez uzle značila mír. ,,Jen ti, jenž korál vlastní, nechť jej do uzle vloží“, řekl. Korál u sebe měla Natálka, Dominik a Mates. Při boji jsme na sobě museli míti svá roucha jako poctu naší vesnici. Bohužel Malá Bambus se nemohla boje účastnit, jelikož svůj háv nemohla najít. Až když vyjde první hvězda, tak na posvátné místo dojít máme. Chvíli potom, co druid s válečníkem odešli nás přepadla druhá skupina. Jen třináct lidí si uchovalo své životy a nakradlo se jich asi pět. Dominikův korál byl ukraden. Později jsme se dozvěděli, že druhá skupina špatně pochopila druidova slova. Při východu hvězdy jsme dorazili ke Svatyni, kde už čekala druhá skupina a válečníci. ,,Pozdě, ale přeci“, řekl náš bojovník, ,,odložte své životy a spočítejte je.“ Po součtu byl výsledek 41:17 pro druhou družinu. To znamenalo, že druhá skupinka získala tři perly z náhrdelníku. Náš válečník popadl naše životy a prohlásil, že tuto smutnou zprávu sdělí druidovi sám. Po hře jsme se poklonili Gothian a šli spát.

24.7. čtvrtek

Dnes nás čekaly dvě veledůležité věci. Ta první byla olympiáda. I přes těžší úkoly jako např, nakreslit sněhuláka se zavřenýma očima, v rychlosti sníst celou housku, apod. vyhráli Žlutí. Odměnou by měl být kentusák plný ,,něčeho“. A ta druhá, možná i zajímavější, byla diskotéka, která se rozjela po večerním nástupu a skončila v pozdních hodinách večerních. Žádná jiná akce nebyla a taky že nám to prospělo…

25.7. pátek

Po poledním klidu si nás zavolal válečník. Když jsme dorazili, oznámil nám, že v tuto dobu tudy projíždí kupec a ten má pro nás důležité informace. Všechny potřebné věci jako např. keramickou hlínu, z níž jsme vyrobily sošky, nádobí… jsme našli u krmelce. Poté se pár skupinek vydalo sbírat květiny a hmyz. Během cca. dvou hodin jsme dokončily vše potřebné a jakmile zazněl kupcův zvon vzali jsme všechny naše výrobky a šli za zvukem zvonu. Kupec na nás čekal a my mu ukázali, co jsme přinesli. Zanedlouho přišla druhá skupinka a začala nabízet své zboží. Kupec si ale vybral nás a za všechny naše výrobky jsme obdrželi další korále. Pak jsme se vrátili zpět do tábora. Cca kolem třetí hodiny odpolední zaslyšel Martin Rossi lesní roh. Okamžitě jsme se k němu vydali. Pozdravil nás a pravil: „Každý rok v tento den projíždí naším krajem kupec. Naše vesnice je chudá. Kupec vykupuje keltskou keramiku a lesní havěť.“ Poté nám předal nádoby, do kterých jsme měli nasbírat škvory, kobylky, pavouky a jinou lesní havěť a posvátné plátno s hlínou z hory Aran, ze kterého máme vytvořit a vypálit užitečné výrobky např. hrnce, talíře, kalichy a příbory, ale třeba i kostkyna hraní. Našla se tu i zmenšená verze Stonehange nebo Čeřínská venuše. Když už jsme měli nasbíráno i vypáleno vše, co jsme potřebovali, přišel náš bojovník s tím, že nás dovede ke kupci. Bohužel jsme ke kupci dorazili jako druzí. Pro kupce nezajímavé tretky, pro nás veledůležité korály nakonec získala druhá skupina. Se špatnou náladou jsme se dokulhali do tábora, kde nám deštivá bouřka náladu moc nezlepšila. Po večeři začal druid opět ťukat na své šágule, ale jak průzkum zjistil nenalézal se v březovém háji, avšak nad remízky. Dovedl nás k posedu a poté do Lesa mrtvých duší, kde jsme posbírali několik světélkujících duší, které ležely v trávě a mechu mezi stromy. Když jsme uslyšeli zvuk šágulí, vydali jsme se za druidem a ten nás dovedl k vědmě. Nasbírané duše jsme odevzdali vědmě. Ta nám poté objasnila celý příběh. Pověděla nám o Horní říši, kde žili bohové a bohyně – mezi nimi i bůh Dargas, bůh války, o Střední říši, v níž žili mírumilovní Keltové a bojechtivý Germáni, o bojích mezi nimi a o tom, jak Gothian do boje zasáhla a poslala Germány do Spodní říše, Říše pekel. To se ale nelíbilo Dargasovi, tomu totiž byli Germáni bližší. Ukradl tedy meč ze Svatyně. Naštěstí ostatní bohové tušili zradu a náhrdelník rozdělili a sobě každý dal dle své moci amulet. S mečem se mu podařilo otevřít brány Spodní říše a vysvobodit Germány. Pověděla nám také o proroctví, které měla vyslovit, jenže druidové jej chtěli vědět dřív než na to přišel čas. Odvedli ji k Lesu mrtvých duší, nevěděli ovšem o tom, že jsou sledováni Germány, a dřív než stačila vědma proroctví vyslovit, probodli ji srdce… Pověděla nám, že přišel ten správný čas vyslovit proroctví a začala promlouvat k naší družině. Dověděli jsme se, že bychom měli ukončit zbytečné spory, přestat prolívat keltskou krev a spojit se proti Germánům. Po večeři nás docela překvapilo, že již podruhé za den nás volá druid. Zvážili jsme situaci a došli k závěru, že druid nás nevolá asi jen tak pro nic za nic. Proto jsme se okamžitě vydali Vodovodní cestou ke Hvězdáři. Ale k našemu překvapení stál druid na křižovatce Vodovodní cesty s Čeřínem. Po krátkém uvítání se dal hned do vyprávění: „Kdysi dávno jsme my, druidové, učili mladé nadané dívky bylinkářství a ty obzvlášť nadané jsme učili vědmami. Avšak jedna dívka byůla obdařena všemi bohy a stala se největší vědmou. Jednou měla vyřknout věštbu, avšak její čas stále nepřicházel. Proto jsme ji zavedli do Magického lesa, kde se jí ihned vidina zjevila a ona řekla, že čas pro její proroctví se blíží stejně rychle jako její smrt. Jakmile toto dořekla z lesa se vyřítila tlupa Germánů a probodli jí srdce. Každý rok v tento den se vědma zjevuje u Magického lesa, aby své proroctví sdělila tomu, kdo jí přinese zbloudilé duše, které nenašli klid. Jste odhodláni vstoupit se mnou do Lesa zemřelých duší? Tam, kam smrtelník nikdy nevkročil?“ Souhlasili jsme a vydali se na Místo tmy, kde jsme už z dálky viděli a slyšeli zbloudilé duše. Druid nám řekl, že do Lesa smíme vstoupit a vystoupit pouze branou ze dvou stromů. Dále pravil, že nesmíme použít žádné umělé světlo a nemíme vydávat žádné pozemské zvuky. Prošli jsme branou a začali sbírat duše v podobě malých barevných světýlek. Asi po čtvrt hodině nás zavolal jsme Les opustili s výsledekem 161 zbloudilých duší. Potom nás druid odvedl na louku u Nejkratší cesty. Měli jsme si stoupnout do kruhu a ukázat duše, které jsme si předtím rozebrali. Chytli jsme se za ruce a opakovali druidova slova: „Vědmo, řekni nám své proroctví! Neseme ti ztracené duše! Ukaž se nám!“ Zopakovali jsme druidova slova avšak nic se nestalo. Mates navrhl, že si vezmeme všichni stejnou barvu duší a to zelenou. Na podruhé se to podařilo a nedaleko se rozsvítilo pět světel a mezi nimi chodila postava. Náš druid šel blíže a my za ním. Druid se poklonil a zvolal: „Ó vědmo! Omlouvám se!Odpusť a vyřkni své proroctví.“ Poté nás vyzval ať poklekneme. Poklekli jsme a uslyšeli zvuk šágulí. Bylo nám jasné, že se blíží druhá skupinka, která také poklekla. Jakmile poklekl poslední, začala vědma vyprávět svůj příběh. Když zjistila, že nejsme jednotní, vyprávěla příběh druhý – o třech světech a o tom, jak se bohové shodli na uvěznění Germánů ve Spodní říši. Pouze jeden s nimi nesouhlasil. Bůh války Dargas. Proto se chtěl pomstít a ukradl meč ze Svatyně Keltů. Chtěl ukrást i náhrdelník, ale bohové vytušili zradu a náhrdelník si mezi sebou rozdělili. Meč s náhrdelníkem jsou dohromady tak mocní, že dokážou zničit i božstvo. Dargas ukradl meč a podařilo se mu s ním otevřít bránu Spodní říše a vypustit Germány na světlo této říše. Avšak jak jste se šli vy, druidi, poklonit se svými panovníky ke Svatyni, tak už tam posvátné předměty nebyly a započala se nesmyslná válka. A zde je mé proroctví: Čas konce se blíží. Ti, jenž usilují o moc se jí brzy zhostí. Keltský národ mezi sebou začne válčit a nikdo nebude moci této válce zabránit. Přesto však existuje naděje. Přes prostor a čas povolejte poutníky z budoucnosti, kteří budou schopni tuto válku ukončit. Jen oni nás mohou zachránit. Jen oni…A nyní spojte se proti Dargasovi. Neválčete už proti sobě, nýbrž proti Germánům. Zapomeňte na svár a spojte se.“ Poté se s námi rozloučila, ale druidové u ní zůstali, když my jsme se jako jednotný národ vraceli do tábora.

26.7., sobota

Mezi šestou a sedmou hodinou večerní přiběhla do tábora neznámá žena v hnědobílém hávu a pravila: „Jsem posel bohyně ohně Nemain! Je v nebezpečí! Pomozte jí! Já musím spěchat zpátky za ní, ale vám označím cestu zlatými kamínky.“ Poté odběhla a my se shromáždili a vydali na cestu. Došli jsme až na Kravskou louku nedaleko Kalverova baráku, když jsme uviděli Nemain obklíčenou Germány. Nemohli jsme nic dělat, protože jsme se báli, aby nepřišel Dargas. Naše obavy se vyplnily a Dargas Nemain zabil. Vzal si její Mluvící hůl, kterou se bránila. Jakmile Dargas se svými druhy zmizel, přiblížili jsme se. Po chvíli rozmýšlení jsme slyšeli druidovi šágule. Nejdříve se zeptal, co se stalo. Následně nás vyzval ať zavřeme oči a pravil: „Vidím kříž. Kamenný kříž. Uprostřed je oheň.“ Na chvíli oči otevřel a řekl, že máme Nemain zasypat kvítím. Neváhali jsme a začali trhat kdejakou trávu a luční kytky. Druid zase zavřel oči a pokračoval: „Dále vidím germánské špehy. Nemain stojí na nohou! Mluví! Bohužel neslyším, co říká.“ Poté vyzval dva nejsilnější z nás (kapitáni), aby ho doprovázeli. My jsme se po jejich odchodu vydali na dřevo a kamení. Když už byl oheň uprostřed kříže zapálen, tak se Nemain začala probírat. Povstala a pravila, že je bohyní ohně a byla přepadena Germány. Pak se nás zeptala, kde je její Mluvící hůl. Odpověděli jsme, že ji sebral Dargas. Nemain si povyhrnula rukáv, pod nímž měla okolo ruky omotané plátno s černými provázky. „Aspoň tohle mi nevzali.“ Na otázku co to je, odpověděla že mluvící plátno, bez něhož je hůl bezcenná a na něm jsou namotané náramky ochrany. „Dnes je čas otevřít keltské zbrojnice, do kterých již několik staletí lidské oko nepohlédlo. Vyčkejte na znamení a vyzvedněte si svou zbroj. Bude jí třeba,“ řekla Nemain a vydala se do černočerné tmy následována svým poslem. Několik málo chvil na to jsme uslyšeli tichý zvuk harfy a nad remízkem uviděli mnoho světel. Přistoupili jsme a spatřili keltskou zbrojnici. Na stromech a na zemi mezi nimi bylo spoustu štítů se znaky listů, hvězd a koní. Uvítali nás naši druidi a kapitáni v časové smyčce. Každý z nás převzal jeden štít a poté jsme se unaveni vydali do tábora a uložili se ke spánku.

27.7., neděle

Dopoledne jsme si zahráli hru Blaničtí rytíři, ve které se hrálo o kýbl jídla nebo dort(co si vítězná skupinka vybere). Rozdělili jsme se na šest skupin a plnili různé úkoly na zručnost a šikovnost. Nakonec vyhrála Markova družinka a vybrali si kýbl jídla. Fotr poslal pár malých kluků ke Svatyni na průzkum a ti nám řekli o tom, že u Svatyně je posel. Svolali jsme tábor a došli ke Svatyni. Dozvěděli jsme se, že Nemain ji poslala zapálit svíci, ale když to udělala, objevili se u Svatyně tři další štíty a tak byli všichni ozbrojeni. Pověděla nám také, že její paní nám posílá vzkaz. Dostali jsme špatné zprávy o Dargasovi. Každý večer za setmění chodí do Lesa mrtvých duší, kam se dostane s pomocí mluvící hole a sbírá duše. Večer se skupinka vybraných vydala k Lesu mrtvých duší. Večerní akce začala před večerkou. Skupina se vypravila k Lesu. Šli po cestě, když najednou uviděli světlo. Připlížili se blíž a schovali se. Zaslechli rozhovor Germánů, kteří stáli okolo ohně a hlídali. Dozvěděli se, že je s nimi čarodějnice a očekávají skupiny ze severu a z jihu. Ta jim měla přinést duše. A tak se naši rozhodli a vydávali se za ně. Došli v pořádku až k ohništi a na povel TEĎ! obklíčili Germány, sebrali mluvící hůl a dali se na ústup. Germáni začali vyvolávat Dargase, to už se ale skupinka vracela k posedu a poté do tábora. Schovali hůl na střechu kuchyně a šli spát.

28.7., pondělí

Ranní nástup byl neobvykle nabitý informacemi, protože jsme měli hůl, plátno a k tomu ještě novou abecedu. Když jsme spojili štíty, zjistili jsme, že zezadu je určitý počet teček a tak nás napadlo, že by mohli značit pořadí v abecedě a znaky jsou písmena. Vzali jsme hůl a plátno, to jsme omotali okolo hole a vznikl nám text, jenž znamenal DRAČÍ SLŮJ. Po nástupu jsme si zahráli známou hru „škrobová bitva“, kterou po úmorném boji nakonec vyhrála Matesova skupinka. Odměnou bylo 50 čeřínských galošů pro každého. Po poledním klidu jsme se vydali k Dračí sluji, kde na nás čekal bůh vody Sequan. Pozdravil nás a řekl: „Sem bůh vody Sequan, mám pramen, do kterého si namočíte prst a čarodějnice na vás nebude moci. Avšak ochrana netrvá věčně. Tímto pramenem můžete čarodějnici na chvíli zbavit moci, musíte jí veškerou vodou pokropit. Pramen mi však vyschl a já odtud nesmím. Potřebuji slít vodu ze čtyř zázračných míst. „Nechť přistoupí čtyři nejsilnější z vás a vezmou si nádoby, do kterých vodu naberou. Musíte jí však do tohoto džbánu dříve než paprsky slunce přestanou dopadat na říční hladinu. Poté jsme se vydali na sídlo vodních pánů, kde jsme se rozdělili do čtyř skupinek. Dáňova skupinka vyrazila na vodovodní cestu, Matesova k Poustevníkovu pramenu, Krykryho k bažině a Markova skupinka též vyrazila na cestu. Během cesty k posedu Dáňova a Markova skupinka narazily na šest Germánů, kterým se ale s pokřikem „spojte štíty“ ubránily. Matesovu skupinku na cestě zpět také přepadli Germáni, kteří si vzali Martina Rossiho a svlékli ho a nechali mu jen háv a štít. Když byli všechny vody slity do džbánu, předal Sequan Kubovi amulet, další část náhrdelníku. Odebrali jsem se do tábora, kde na nás čekala večerní soutěž Č-FACTOR, kterou vyhrál Aleš (vyhrál oběd dle vlastního přání) a jíž se účastnili i čeřínské celebrity jako Eva Marná, Lojza a Líza, skupina Grease Lightnin´ nebo duo Jóžin z bažin.

29.7., úterý

Ráno nás uvítalo slunce a další luštění. Na džbánu od Sequana byl nápis KOPEC a OSUD a my si domysleli, že to znamená Hora osudu. Dopoledne jsme si odpočali na PPO a odpoledne se vydali na cestu. Když jsme dorazili na místo, uviděli jsme postavu s amuletem. Byl to bůh, ale neřekl nic určitého. Dal nám knihu a řekl nám o tom, že čarodějnice Mabon se nachází na Čarodějném kopci. Neváhali jsme a vyrazili. Každý si namočil prst do lektvaru od Sequana a spěchal k cíli. Na kopci jsme zahlédli čarodějnici s nově zrozenými Germány. Obklíčili jsme je, ale dřív než jsme stačili něco udělat, všimli si nás. A jelikož se objevil Dargas, okamžitě se naše skupina rozprchla a utekla do tábora. Tam jsme začali luštit knihu od boha. Bylo v ní napsáno : ,,Krajinou zněly unavené kroky mužů, kteří stoupali k výšinám až k místu setkání. Tam jejich zraky pohlédli do daleka. Po dlouhé cestě rozhodli se setrvat a nabrat sil.“ Kvůli unaveným mužům jsme se rozhodli, že se jedná o Vrchol únavy. Dohodli jsme se, že tam vyrazíme až příští den, a proto jsme šli rovnou do stanů a spát.

30.7., středa

Hned po ranním nástupu jsme opustilitábor a zamířili k Vrcholu únavy. Tam jsme našli němou bohyni, která nám pomocí písku sdělila, že čarodějnice může otevřít bránu bohů, a proto ji musíme polít lektvarem. Šli jsme zpět do tábora, po cestě zpět jsme ale potkali boha z Hory osudu. Sdělil nám, že je to bůh řečnictví a moudra Ogmios. Ze začátku nám moc nevěřil, ale jakmile zjistil, že jsme rozluštili knihu, začal nám důvěřovat. Poté jsme obdrželi amulet a pokračovali v cestě. Jedna skupinka šla po červených trojúhelníčcích zabít čarodějnici. Schovali jsme se pod skálou a Marek, Sam a Vašek šli spodem obejít čarodějnici, aby ji mohli nenápadně polít. Poté si Dáňa všiml, že na druhé straně stojí Márty. Poslal tedy Šifru, aby vyřídil druhé skupince(Marek, Sam, Vašek) ať se potkají s Mártym. Udělali jsme hluk, aby Marek mohl polít čarodějku. Jakmile jsme jí polili, začala poslouchat. Řekli jsme jí, aby černí poklekli a aby otevřela Brány. Jenže ona otevřela ty mezi Spodní a Střední říší. Nařídili jsme jí, aby otevřela Brány bohům, když hlesla, že víc udělat nemůže. Poté padla vyčerpáním k zemi. Sundali jsme jí šerpu a obrali o amulet bohyně Nemain. Zajali jsme dva Germány a šli do tábora. Mezitím, co se vraceli spolu s dvěma zajatci, měla skupina, která zůstala v táboře, problém s přepadením Germánů. Všichni utíkali ke Svatyni a hrstka lidí, kteří si stihli vzít štíty, šla na Germány. Ti zatím plenili tábor. Kradli štíty, bořili stany… Jakmile Germáni odešli, rozestavěli hlídky a zazvonili na zvon, aby přivolaly druhou skupinu. Obě party vyslali rychlé posly. Tam jsme je uvázali ke stožáru a vyslýchali je. Dozvěděli jsme se pouze, že byli právě zrozeni a že neznají tmu. Pustili jsme slabšího Germána, aby svým velitelům vyřídil návrh na výměnu našich štítů za druhého Germána. Po několika pokusech se nám podařilo vymanit z Dargase všechny štíty. Pustili jsme je se slovy „Ať se nikdy nevrací“. Po obědě jsme se rozhodli, že půjdeme za němou bohyní na Vrchol únavy. Nečekaně na nás promluvila: „Děkuji vám za mé osvobození. Jsem Tarvos, bohyně hojnosti…ještě než odejdete, tak mi postavte oltář na této kupě písku. Jakmile byl oltář hotov, předala nám Hromovou hůl, která oslabí Dargasovy poskoky. Pomalu jsme se vraceli do tábora, jenže průzkum zjistil, že máme překážku, Dargase. I se svými pomocníky šel k nám. Věděli jsme, že hůl nám nemůže pomoct a tak jsme se rozeběhli a oběhli Dargase. Všichni dorazili v pořádku. Jako odměna se večer konala diskotéka.

31.7., čtvrtek

Dopoledne jsme si užívali krásného počasí, ale odpoledne nás zastihl déšť, a proto jsme se snažili zachránit tábor. Večer jsme uslyšeli volání druida. Po červených trojúhelníčkách jsme vyrazili za zvukem a ten nás dovedl k místu, kde stáli druid Mocných šágul a vojevůdci. Druid nám pověděl o hranici mezi Spodní a Střední říší(potok) a o hraničáři, který ji střeží. Poté nás dovedl k místu, kde byla část srnce, jenž mohl vyzvednout pouze hraničář, a která by posílila naši Hromovou hůl natolik, že by všichni Dargasovi poskoci na osm kroků znehybněly. Zavolal tedy hraničáře. Hraničář po krátké chvíli přišel a pravil: „Tuto posvátnou lebku smím z tůňky vyndat pouze já, pokud to udělá smrtelník, čeká ho okamžitá smrt.“ Vyzvedl lebku a vložil ji do Hromové hole. Okamžitě jsme dostali možnost ji vyzkoušet. Kousek od nás byla cesta dolů k táboru a nahoru k louce, na níž byli Germáni. Vyrazili jsme tam, ale vojevůdci nás vedli stále dolů, směrem k táboru. Asi po dvaceti metrech po křižovatce nás doběhl druid se slovy, že on i vojevůdci byli omámeni temnými stíny a Germány, že máme hledat nahoře. Když jsme přišli na louku, spatřili jsme hrstku černých. Rozdělili jsme se na dvě skupinky, jedna na ně šla zleva a druhá zprava. Se zvučným ,,Spojte štíty!“ jsme je obklíčili a hůl začala fungovat okamžitě. Na místě ztuhli, jenže se nám nepodařilo dostat z nich jakkékoliv informace, dokud na ně působila hůl a tak musela ustoupit. Pověděli nám o tom, že Dargas odplul, ale nic víc jsme z nich nevytáhli.

1.8., pátek

Dopoledne bylo opět PPO. Ani neskončil polední klid, když přišel hraničář, aby nám řekl o slepém pěvci, kterého Germáni drží na Kravské louce. Vyrazili jsme mu na pomoc. S Holí naši nepřátelé okamžitě ztuhli. My zatím přešli k pěvci a vyslechli ho. Nejdříve nám zazpíval píseň s tímto textem: ,,Kruh věrných u ohňů jasných, Bubny zní tiše večerem. Rytmus souzní v nás samých, Souzní s každým úderem. Ten dech, víru i myšlenku sdílíme, Pohledy v očích a plamenů žár. My, jak Kelti zvoláme: Cítí to každý, kdo Keltem se stal.“ Dozpíval. Řekl nám ještě, ať na místě, kde stojí, vytvoříme ohniště a na něm, ať uvaříme lektvar z březové kůry, jitrocele, kopřiv a maliní a ten nás ochrání na cestě Podsvětím. Poté odešel spolu s vojevůdci, kteří ho vedli. Začali jsme vařit lektvar a mezitím jsme chtěli vyhnat černé k Zahradníkovu potoku, avšak naše disciplína nebyla dostatečná a tak se všichni vrhli na Germány a lektvar zůstal nechráněn. Jeden z Germánů nás obešel a snažil se zmocnit lektvaru. To se mu nepodařilo. Ostatní Germáni se snažili nás obklíčit, podařilo se nám je odehnat. Oni ale stále postupovali směrem na nás až se jim skutečně podařilo nás obestoupit. Tak jsme došli do tábora, kde nás čekal výcvik, v kruhové obraně s Hromovou holí v zádech.

2.8., sobota

Po poledním klidu se konal již třetí ročník Miss hrůzy, kterou vyhrál Ondra (v kategorii žen) a Péťa s Vikim. Poté proběhl nácvik kruhové obrany. Velcí kluci vymysleli, že si vyrobíme válečný buben, kterého se ujal Sam. Okolo sedmé jsme uslyšeli bubnování, které nebylo od nás, ale vycházelo z Kravské. Popadli jsme štíty a šli. Na louce stáli Germáni. Postupovali jsme blíže a zjistili, že jedním z nich je čarodějnice Mabon. Když přistoupila Hromová hůl Germáni znehybněli a Mabon si sundala kápi a pravila, že je Áine, bohyně krásy. Že ji Dargas proklel a vysvobodit ji může jenom zrcadlo ukryté u kořenů vyvráceného stromu. V kruhové obraně jsme se vrátili k Áine a dali ji zrcadlo. Prohlédla se v zrcadle a shodila si černý hábit germánských válečníků a odhalila růžové šaty se závojem. Než odešla, prohlásila: „Cestu hledejte pod svými tvářemi.“ Chtěli jsme se vrátit do tábora, když jsme si všimli Germánů s kušemi. Pomalu jsme ustupovali a tu se k nám donesl známý nenáviděný hlas Dargase. Z úvozu vyšli druidové a vytvořili hranici na potoku – Dargas se tedy nyní nemohl dostat do našeho tábora. Za mocné kouzlo ale zaplatili životem. Dargas na nás zaútočil, ale my utekli do bezpečí tábora. Lučištníci prohlásili: „Jednadvacet kroků od našich šípů a jste mrtví.“ V táboře jsme v zrcadle našli starou mapu a Vašek vyluštil, že se jedná o Království Galadriel. Rozhodli jsme se, že to odložíme na zítřek a šli spát.

3.8., neděle

Ještě dopoledne jsme vyrazili, pro větší bezpečí oklikou. Po cestě jsme narazili na asi devět Germánů – ustoupili jsme do lesa. Když jsme byli v lese všichni, Germáni odešli a my pokračovali na Království. Tam jsme našli Mártyho a dozvěděli se, že čtyři lučištníci míří na bohyni Govannon. Nabídli nám vyjednávání. Oni pustí bohyni, když jim dáme lebku srnce. Přistoupili jsme na to. Bohyně nám poděkovala a dala nám svůj amulet. Poté nám ještě předala Zákony , které musíme dodržet v Podsvětí., jinak tam budeme muset zůstat navždy. Pak jsme šli zpět do tábora a rozluštili Zákony: 1) Každou bránu použiješ jen jednou 2) Nepoužiješ zbraň 3) Poddej se stínům, chceš-li vědět víc 4) Dáš mrtvým věčný klid Odpoledne jsme měli opět PPO. Velký holky se po obědě vydali s Tofem a Maxem na červený trojúhelníčky. Najednou uviděli po lesní cestě přicházet postavu. Domča a Zuzka se zeptaly: „Co jsi zač?“ Odpověděla: „Jsem Gothian a nesu poselství. Dnes večer se musíte vydat za Dargasem do Spodní říše a musíte odtamtud vyvést dvě čisté duše – ty vám poví, kudy vede cesta dál. Použijte k tomu lektvar od pěvce Teila. Ale jeho lektvar není věčný, a proto zapalte v Podsvětí tuto nebeskou svíci. Až dohoří musí se duše vrátit zpět.“ Na otázku „Kdy a kde se opět setkáme“ odpověděla, že když uspějeme poslední z jejích bratří a sester nám to prozradí. V devět hodin jsme se vydali přes Slepou roklinu dále do Podsvětí. Šli jsme po levém břehu potoka a sledovali barevné duše. Překročili jsme potok a před vstupem do brány jsme museli obětovat pět z nás, kdybychom náhodou porušili zákony. Ve Spodní říši jsme spatřili Dargase, naše dva druidy, zbloudilé duše a různé démony. Dargas povstal se slovy: „Co zde pohledáváte?“ „Jdeme pro dvě čisté duše“, odpověděli jsme. Tři z nás přistoupili k druidům a polili je lektvarem od Teila. Druidi povstali a předali nám část posvátné desky, která nám ukáže cestu. Vzali ji u modrých duší a tak jsme i my pátrali v jejich blízkosti. Celkem jich bylo deset. Když jsme měli všechny Dargas otevřel druhou bránu, ale chtěl si v Podsvětí ponechat našich pět statečných, ale druidi mu pohrozili, že začnou vzývat Gothian. Zapálili jsme svíce a šli k bráně. Ještě před odchodem nám druidi prozradili, že pořád dál po této cestě je rozcestí, kde jedenáctá část desky bohů se ukrývá. Vyrazili jsme a našli přibitou část. Bylo už velmi pozdě, když jsme dorazili zpátky do tábora.

4.8., pondělí

Před obědem jsme se vydali složit desku. Po dlouhé době ji konečně Šifra složil dohromady a deska ukázala směr. Vydali jsme se přes les s houští do kopce až jsme narazili na louku. Tam jsme uviděli bohyni Lugh. Bohyně Slunce, která řekla, že na posedu, kde sedí, je uvězněna Dargasem. A že se nesmíme přiblížit na pět metrů k provázku s klíčkem. Ovšem jen tento klíček Lugh osvobodí. Věnovala nám kotlík, svíci a čtyři lanka. Napadlo nás, že lanka přivážeme na kotlík, ve kterém zapálíme svíci, a získáme tak klíček. První pokusy přerušil déšť a my se rychle schovali v lese. Z opačného konce louky vyběhli Germáni a obklíčili nás. Naši vojevůdci je ale odehnali a tak jsme získali čas pro další pokusy. Jelikož svíčka nechtěla hořet, rozdělali jsme v kotlíku oheň. Přepálili jsme provaz a ukořistili klíček a tím tak vysvobodili Lugh. Předala nám amulet a dřevěnou skříňku s posledními korály. Prozradila nám, že naším první pokusem jsme prolomili druidské kouzlo a zrušili si svou ochranu. Pověděla nám, že Dargas je v Horní říši a obléhá Gothianin palác. Pouze Lugh ji může zavolat do Střední říše. Poté dala našim vojevůdcům šat a štíty a řekla, že je mohou používat i mimo časovou smyčku a že jejich štíty odrazí šípy střelců. Pak jsme se vrátili zpět do tábora, kde nás čekala hra Nejslabší máte plováka. Každý dostal otázku, na kterou mohl odpovědět ano či ne. Když neuhodl, byl polit vodou. Vítězem se stal Dominik Smolík. Ani jsme se nestačili usušit a už byla další soutěž Activity. Vyhrála skupinka Dáni.

5.8., úterý

Dopoledne bylo PPO a po obědě nás přivítala Čeřínská pouť a Casino. Nechyběla ruleta, Ucho bere, Juke box, střelnice, skákání v pytlích a samozřejmě vyhlášený bar se speciálními koktejly(např. Mirdův šok, Fotrův hlen, Kachnina kloaka, Klářin hormon růstu…). Večer jsme u Svatyně zahlédli světlo. To dorazila Lugh. Pravila: „Spěchejte, spěchejte! Gothian je v nebezpečí! Dargas se dostal do jejího paláce. Okamžitě se musí dostat do Střední říše. Nyní ji sem svolám.“ Začala zaříkávat a kouzlit a tu se před námi objevila Gothian. Bohužel Dargas zaslechl Lughino volání a přišel si pro Gothian do Střední říše. Ta se ukryla mezi nás a my před ní postavila obranu z náramků. Dargas sršel zlostí a tak se s Gothian dohodli, že zítra se rozhodne v poslední bitvě na Posledním místě. Poté odešel a Gothian vystoupila z našich řad. Sdělila nám, že Poslední místo je u staré Keltské věže. Chtěla, abychom jí předali Hromovou hůl. Ivánek jí vložil Hůl do ruky a najednou se na louce rozsvítily pochodně. Přišla Nemain s Govannon a vložily do Hole svou sílu. Když odešli, rozzářila se pochodeň u potoka – to přicházel bůh vody. Sequan namočil Hůl v posvátné vodě a dal jí sílu poslat každého nepřítele, kterého se dotkne do Podsvětí. Po jeho odchodu se opět rozžehla světla na louce a mezi nás vstoupil Ogmios a Tarvos. Bůh řečnictví pošeptal Holi stará slova – Go najrí – a nám řekl, ať je použijeme také. Tarvos požehnala Hromové holi hojností přírody. Následovala je Áine, jenž přinesla dvě svíce. Zapálila je u Svatyně a pronesla: „Ať hoří navěky nebo ať zítra navždy zhasnou.“ Poslední vložila do Hole svou sílu Lugh, věnovala nám lebku slunečního srnce, který mnohonásobně svou mocí předčil srnce hraničáře. Takto mocnou hůl nám Gothian vrátila. Pak nám předala amulet na řetězu, ne který máme navléci všechny korály a amulety. Zakřičeli jsme „Sláva Gothian“ a „Spojte štíty“ a unaveni se vrátili do tábora spát.

6.8., středa

Dopoledne se Mirda a Márty vydali hledat Keltskou věž. Našli ji poblíž Království času a tak dopoledne i část odpoledne jsme si dali volno, protože v pět hodin jsme měli vyrazit k Třešňovickému kopci. Velký holky mezitím navlékli posvátný náhrdelník. Vyrazili jsme a už z dálky viděli keltskou věž a několik Germánů i s Dargasem. Nechali jsme batohy poblíž a v čele s bojovníkem Gotharem, jenž na nás čekal, jsme vyrazili v kruhové obraně ke Germánům. Jeden po druhém padali pod silou Hromové hole. Když zbýval jen Dargas, obklíčili jsme ho. Se spojenýmy rukama a štíty vpřed námi proplouvala síla náhrdelníku, který jsme složili a který držel Dáňa a zvolali jsme: ,,Go najrí!“. Dargas ztrácel sílu. Gothian přišla, sebrala mu meč a řekla: ,,Zradil jsi bohy. Zradil si své bratry a sestry a teď za to zaplatíš. Tvá síla tě opouští…“ Dargas padl. Náhle jsme uslyšeli lesní roh a šágule. Následovali jsme známé zvuky a našli druidy. Řekli, že si máme odpočinout po boji a následovat šágule až je opět uslyšíme. To se stalo a my vyrazili. Druidové nás zavedli do zbrojnice, kde byla Gothian obklopena všemi bohy a Gotharem. Odevzdali jsme štíty, vrátili jí náhrdelník a dostali od ní přívěšky s jejím znakem. Řekla, že se vidíme naposledy. Všichni bohové nám popřáli - Go najrí an bohr lat – zřejmě staré přání štěstí. Naše poslední sbohem patřilo druidům. Odešli jsme ke Svatyni, zapálili svíce na znamení vítězství a ponořili se do kouzelných snů…

7.8., čtvrtek

Dnes nás čekalo spoustu her. Pro velké KGB, pro zbytek Karneval. Velcí rozděleni na tři skupiny museli hledat po Čeříně indicie k bombě, jejíž kód museli nahlásit. Po nekonečném hledání, opatrování vařených vajec, plížení se v trávě, zvítězila skupinka Terky. Cenu za nejlepší masku karnevalu si pak odnesla skupinka „Family“ (Veru, Jana, Majda) představující velice speciální rodinku. Ovšem byla tu vidět i víla Amálka, Číňanka, popeláři, myslivci a nechyběly samozřejmě ani Barbie a hloupá blondýna. Na karneval okamžitě navázala Vodní bitva následována Šlapáním balónků a výzdobou jídelny na poslední Disco Trysko.

8.8., pátek

Dnes celý tábor usoudil, že se lesy asi zbláznily. Na stromech totiž namísto šišek rostly podivné houby příliš připomínající koblížky. A proto ihned po budíčku jsme se rozeběhli na ony houby a zapili je dole v táboře kakaem. Dopoledne bylo PPO. Po obědě (rajské s kolínky) si většina dětí začínala balit nebo hráli závěrečné hry s oddílem. Při večerním nástupu se konala poslední dražba a dorozdali se odměny. Večer se konal závěrečný slavnostní táborový oheň, při němž se rozdaly lesní moudrosti. Po skončení ceremoniálu šla většina spát, jen Šifra vydržel a poslouchal až do konce tóny Mártyho a Mirdy. Když jsme všichni ulehli, bylo nám jasné, že pro tento rok je to naposledy…

9.8., sobota

Dnešní den začal dobalováním, vymetáním stanů, uklízením louky, atd. Po snídani následoval nástup, na kterém tradičně pršely peníze. Ovšem za nedlouho dorazil autobus a my dali poslední sbohem táboru v údolí a všemu, co jsme letos zažili… Tak společně doufejme, že se tu příští rok opět všichni shledáme… Terka, Petr, Milda, Veru, Domča a další S S ife