Letní tábor

  pořádá občanské sdružení KOLT - E-PŘIHLÁŠKA

Dolní Sedlo 2013

lesní moudrost

Dolní Sedlo 2013


29.6.2013, sobota

Rok utekl jako voda a my jsme opět stáli obklopen známými i neznámými tvářemi na půdě našeho údolí, Údolí světla, v Dolním Sedle. Letošní rok sebou přinesl i netradiční rozdělení oddílů, a to přesněji, na čtyři skupiny s kapitány Kubou, Michalem, Petrem a Veru. Následoval tradiční nástup, který poodhalil pravidla chodu tábora, seznámili jsme se se vším živým, co se v našich stanech nacházelo a popovídali si o znaku lesní moudrosti. Když slunce již zacházelo za vrchol nejvyššího z okolních kopců, naše oči spatřily nemilý obraz. Jen kousek od našeho tábora se procházeli dva černí vojáci, dva stíny, hlídající les blízko brány temnoty. Tato situace napomohla k tomu, abychom si všichni sedli do jídelny a převyprávěli si sled událostí, co se na tomto magickém území za poslední dva roky stalo. Příběh pojednával o Šamanovi, červené planetě, která byla pohlcena temnotou, o planetě modré, kam poslední koráb bílé armády vnikl, aby unikl porážce i o Akerovi či stařešinech. Nejvážnější však byly události, které nás postihly před pouhými třemi týdny, na Nultém běhu. Tam jsme se setkali s nejmocnějším z řad temnoty – Pánem Bouře. Nemohli jsme opomenout i mocné zbraně získané v boji, koně, který nepřítele zpomalí na polovinu jeho rychlosti, kopí vyrážející zbraně, vodu, která ohluší všechny jí potřísněné, kalich, jenž skryje vše do něj vložené a svícen co světlem oslepí temnou sílu a ukryje tak vše jemu blízké. Čas neúprosně utíkal, proto jsme se přesunuli do Orlího hnízda, abychom náš první společný den zakončili v rytmech linoucích se z kytar a opklopeni žárem z plápolajícího ohně.

 

30.6.2013, neděle

Ráno nás přivítal svit slunečních paprsků a po výtečném kakau, co nás čekalo k snídani následovalo PPO – program po oddílech, které ale bylo přerušeno zprávou, že se na louce nad táborem pohybuje neznámá postava. Po krátké poradě byli vysláni čtyři kapitáni vybaveni perlami světla na průzkum, avšak neustále se nevraceli. Uběhlo pár chvil a najednou jsme spatřili přicházet pět postav. Se zkracující se vzdáleností mezi námi jsme rozpoznali Paní živlů a naše kapitány. Ti byli ale oděni do různobarevných hábitů. Vše jsme pochopili, až když je Paní živlů představila – Veru jako živel vzduchu, Kuba – živel vody, Michal coby živel ohně a Petr jako živel země. Ano, kapitány pohltila časová smyčka, jev, kdy někdo z našich řad nečekaně usne a postava z dávné minulosti si propůjčí jeho tělo. Představitelé jednotlivých živlů nám předali velmi špatnou zprávu, že Posel světla byl zajat, proto musíme vytvořit bojové kmeny, vyrobit zbraně a mocné standarty a ušít šat, který jednotlivé skupiny sjednotí. Po této rozmluvě se jejich kroky ubraly zpět do hlubokého lesa. Začali jsme diskutovat, jak jednotlivé kroky provedeme, načež jsme došli k závěru, že čtyři skupiny již vytvořené máme – oddíly a barevný šat i zástavu vytvoříme z různobarevných triček. Odpoledne jsme proto věnovali výrobě všemožných mečů, kopí i našeho bojového šatu. Den zakončil až večerní nástup, který přinesl několik novinek, jednak že zde po dobu tábora bude opět probíhat oblíbená hra Udělám cokoliv, tak byla vyhlášena i hra nám prozatím neznámá tzv. Přednástupník. Hra, kde úkolem jednotlivce, páru, či celého oddílu je tábor rozesmát. Soutěžící pak budou odměněni patřičnou částkou cenných Sedloňů neboli táborovými penězi. Na závěr nám byla sdělena zpráva, že práce chlapců zprovozňujících vodní elektrárnu se vyplatila a již máme kompletně osvětlenou cestu na dvě věže, i věže samotné.

 

1.7.2013, pondělí

Dopolední porada vedla k závěru, že opět zprovozníme systém polních telefonů, což odhalilo jisté komplikace ve vedení, se kterými jsme si ale nakonec odpoledne poradili. Po poledním klidu se oddíly proměnili ve sportovní družstva, která závodila v netradiční štafetě. O výsledku rozhodovaly vážně jen vteřiny a odměnu si tedy odnesla Kubova skupina. Posléze se středem zájmu celého tábora stalo dlouhé lano, na jehož koncích usilovně bojovaly jednotlivé týmy o výhru. Toto přetahování mělo za nejsilnější opět Kubův tým, který se však dalších soutěží jako „ hod koníkem přes lano“, „ruce, hlavy, nohy“ nebo „ptáčci“ naštěstí pro ostatní skupinky, kvůli službě, nemohl zúčastnit. Večer jsme rozšířili okruh našich znalostí jednotlivě po oddílech a znaveni odešli do říše snů.

 

2.7.2013, úterý

Dnešním dnem byl náš bojový šat kompletně hotov, proto jsme se rozhodli ho ihned využít. Po nástupu přišlo cvičné „mejdlo“ neboli poplach, kdy se co nejrychleji musí každá skupinka dostat na jim určené pozorovací místo. Losem byla jednotlivá stanoviště rozdělena takto: Veru – pozorovatelna, Michal – dvě věže, Petr – orlák a Kuba – můstek. V dopoledních hodinách se naše kroky tedy ubraly do lesa, kde jsme si zahráli hru „vlajka“, která však přinesla jisté ztráty, neboť místo vlajek týmů, byly použity bojové zástavy. Kapitán v zápalu boje a vidiny vítězství ukryl standartu živlu země tak pečlivě, že jí nakonec nenašel ani on sám. Po návratu do tábora jsme opět všichni pocítili pocit čistoty neboť proběhlo hromadné mytí a posléze započala celotáborová olympiáda, přesněji její první kolo s tradičními disciplínami jako namotat bonbón na jazyk, sníst co nejrychleji housku nebo zatlouct hřebík na co nejmenší počet ran. Skóre po skončení bylo prozatím čtyři body pro Vzduch, dva body pro Vodu a Zemi a jeden bod pro Oheň. Mezitím skupina nejsilnějších pokračovala ve výstavbě vodní hráze, která, jak už to tak vypadá bude brzy velmi hojně využívaná jako trest pro ranní opozdilce, ale věřím, že si zde užijeme spoustu legrace.

 

3.7.2013, středa

Na ranním nástupu nás zaskočila vážná zpráva, že kniha opět promluvila. Pravila, že osadníci světla si vyrábějí zbroj a šat, že Posel světla je zajat a Temný pán vyjímá z útrob černé brány mocný kalich smrti. Také jsme přečetli větu: „ Posel světla je na hranici, Přejde, nepřejde?“ Náhle jsme měli hlavy plné otázek, na jaké hranici? Hranici smrti? Hranici mezi dobrem a zlem? Věděli jsme, že musíme urychleně zareagovat. Byl proto vyslán pětičlenný průzkum, aby zjistil, zda se v temném lomu neodehrává něco neobvyklého. Ten se zanedlouho vrátil se zjištěním, že v bráně temnoty rozmlouvají tři Stíny o tom, že za krátký čas nastane ta pravá chvíle. Netušíc oč se vlastně jedná, jsme shromáždili všechna bojová družstva a v tichosti se vydali vstříc nebezpečnému území, za hranici údolí světla. Oblehli jsme skalstvo okolo středu černé brány a v úděsu sledovali následující dění. Stál tam sám Pán temnoty, který se slovy, že má v úmyslu zabít Posla světla vyjmul tu nejtemnější zbraň – kalich smrti. Předal jej dvěma pomocníkům, ať jej dopraví k mocné čarodějce, která smíchá lektvar, jež společně s kalichem Posla světla zahubí. Stáhli jsme se a oněměni hrůzou, co by se stalo, kdybychom o bojovníka světla vážně přišli, vymysleli plán, jak se kalichu smrti zmocnit. Navečer, chvíli před plánovanou akcí, kniha znovu promluvila. Říkala, že se bojovníci šikují za hranicí údolí světla, avšak jedna věta sahala, až za hranice našeho chápání, „Stíny, nestíny, zbraně stařešinů útočí“. Jakmile temnota začala pohlcovat světlo, rozmístili jsme se po bojových skupinách nad táborem a maskováni sledovali cestu vedoucí z brány temnoty. A skutečně, z temného lesa zanedlouho vystoupily dva stíny nesoucí mocný kalich smrti. Neváhali jsme ani chvíli, a jakmile jsme spatřili bojové zástavy vlát v mohutném větru, opustili jsme svá stanoviště a bojovou taktikou Mlejn zlo zničili a zmocnili se temného poháru. Dvěma mrtvým stínům jsme sejmuli šat a oděli do něj dva z nás. Rozhodli jsme se vyměnit kalich temnoty za pohár zatmění, jednu ze zbraní stařešinů a na kus březové kůry poslovi napsali vzkaz, ať lektvar od čarodějnice nepije, předstírá smrt, světlo s ním. Vedeni stíny – nestíny jsme došli maskováni světlem svícnu jen několik metrů od čarodějnice, která si nic netušíc převzala kalich a naplnila jej smrtící tekutinou. Neodhaleni a šťastni ze zadřené akce jsme se vrátili do tábora a šli spát

 

4.7.2013, čtvrtek

Dnešní odpoledne nás svou návštěvou poctil Šaman, který nám plný radosti přišel sdělit, že se naše lest podařila a Posel světla nyní tvrdě spí v Černých skalách. Vzbudit ho lze jen pomocí vzácné tekutiny a to může vykonat jen pravý přítel. Šaman opustil naši tvrz se slovy, že až nastane ten pravý čas vrátí se pro nás a posla vysvobodíme. Ve večerních hodinách pokračovalo PPO až do chvíle, kdy se v jídelně rozsvítila mohutná světla, sjely se kamerové štáby, naplnilo obecenstvo a přišla světová porota. Konečně zas vypukl další ročník soutěže „Sedlo hledá talent“, který letos přinesl vážně různorodá vystoupení. Mohli jsme být svědky jak pěveckých výkonů, kouzel, humorných vystoupení, tak i básní či tanečních vystoupení z dalekého Ruska zvaného „ hulahop dancing“. Do druhého kola se nakonec probojovalo vystoupení nebo soutěžící, co budou bojovat o titul vítěze a cennou odměnu v podobě obrovského dortu a Sedloňů.

 

5.7.2013, pátek

Během dopoledne jsme si mohli vyzkoušet mnohé nikdy neprováděnou aktivitu – slaňování. Více než polovina tábora se dokázala dostat do temného lomu z okolních skal, takže jsme získali další cestu útoku. Po zbytek dne probíhal program jednotlivě po oddílech, který ukončila až večerka. Události, které se staly uprostřed hluboké noci, ale tehdy ještě nikdo nepředpokládal. Několik chvil po vyhlášení nočního klidu bylo spatřeno světlo na louce nad táborem. Vmžiku byli vzbuzeni kapitáni, kteří sestavili čtrnáctičlenný bojový tým nejschopnějších a zdobeni šatem a zástavami se za světlem vypravili. Světelná pochodeň už byla vyhořelá, ale noc poodhalila několik dalších, značící jakousi stezku vedoucí z temné brány. Zanedlouho jsme spatřili jednoho z černých vojáků kráčejícího jen několik metrů od nás jdoucího po cestě ohňů. Jeho kroky jsme se rozhodli následovat a dostali jsme se až ke strážnímu ohni, kde si dva stíny rozprávěli o stezce temnoty, Černých skalách, přísně tajné mapě a smrti Posla světla. Nezpozorováni jsme je obklíčili a po jejich zneškodnění jsme v paži jednoho z vojáků nalezli neznámý zapečetěný balíček. Rozhodli jsme se nic neriskovat a stáhli se do tábora, kde bylo zjištěno, že v balíčku je ona velmi tajná mapka černé stezky. Usoudili jsme, že ráno moudřejší večera a vše ostatní nechali na následující den.

 

6.7.2013, sobota

Po ranním nástupu se naše údolí proměnilo ve sportovní závodiště, neboť jsme se týmy proti týmům utkali v Sedláckém šestiboji. Přichystány pro nás byly disciplíny ve stylu hod špalkem, drsné kolíky, rychlé trakaře nebo třeba podlézání lana. Výsledky byly započítány do celkového bodování a jednotlivým výhercům byla vyplacena patřičná částka Sedloňů. Po zdařilé hře se situace stala poněkud vážnější, neboť nás čekala cesta do Černých skal. Rozhodli jsme se postupovat v utajení, proto jsme zbraně stařešinů, bojový šat i zástavy zamaskovali a vydali se vstříc nechráněnému území. Hned na okraji lesa jsme museli vytvořit elitní pětku a zaútočit na jednoho z bojovníků temnoty. Následující čas však boje neustaly, neboť celé temné skály byly obklopeny černou armádou. Pomocí bojové taktiky klín jsme se nakonec dostali až k Poslu světla, který však bezvládně ležel v hlubokém spánku. Napadlo nás vytvořit nosítka z bojových zástav a dopravit tak mocného bojovníka až za hranici chráněného území, ale po té, co jsme na oslavu dobytí Černých skal třikrát zvolali „za světlo“ do teď horké skalstvo odhalilo ohnivé vřídlo strážící malou lahvičku se zelenou vodou. Došlo nám, že se jedná o Šamanovu vodu a zástupce každého z živlů Poslovi onou tekutinou potřísnil rty. Ten se zmaten probral a v momentě, kdy rozpoznal tváře nás, bojovníků světla, pravil, že nám za záchranu života z celého srdce děkuje a že nyní ho jeho nohy povedou ke stařešinům, kde si převezme tu nejcennější zbraň světla. Pokleknutím jsme bojovníkovi vzdali čest a ubrali se zpět do tábora. Cestou se naše kroky střetly s několika dalšími temnými vojáky, ale, jak jsme správně pochopili, ti dostali příkazem od Temného pána, nechat nás projít. Ve večerních hodinách jsme plni radosti usedli společně ke slavnostnímu táborovému ohni a zpívali až do hluboké noci.

 

7.7.2013, neděle

Dopoledne se celým údolím rozlehlo sluníčko, proto se v hrázi opět zjevil tzv. „strážce vany“, který nenechá jediného bojovníka suchým. Následovalo rozdělení do šesti skupinek s kapitány Kubou, Veru, Michalem, Petrem, Lenkou a Rolandem a mohli jsme vyrazit vstříc dlouhé cestě kolem světa. Na prvním stanovišti jsme museli dopravit všechny členy týmu přes řeku plnou krokodýlů, následovalo uvazování uzlů, střelba na divoká prasata, posléze hledání pradávného Mayského pokladu, vaření pštrosího vejce a plavba skrze širé moře pro vzkaz v láhvi. Časový limit tří hodin nakonec splnily všechny skupiny a výsledné pořadí tedy bylo šesté místo Roland, páté Lenka, čtvrtý skončil Petr, třetí a druhé místo si rozdělil Kuba s Verčou a vítězem celé soutěže se stala skupinka Michalova. Večer jsme mohli v záři reflektorů opět napjatě sletovat již druhé kolo Sedlo hledá talent, kde se ve své ještě lepší formě představil opět Petr s básněmi, Štěpánka s Julčou a jejich moderně pojatá pohádka o perníkové chaloupce, vzduchem létající Dáda, nebo se opět představila tentokrát Hawaiská skupina Hulahop dancing s novým členem a se stávající hvězdnou tanečnicí Dala Hubana. K velkému překvapení do konečného finále postoupila všechna vystoupení.

 

8.7.2013, pondělí

Dnešek byl ve znamení boje, neboť odpoledne se na louce strhla děsivá bitva, přesněji škrobová bitva, opět mezi jednotlivými oddíly. Obarvený sliz létal vzduchem, přilepil se na vše možné, od nohou až po vlasy a ani jeden člověk nezůstal čistý. Ulepeni od mazlavé hmoty jsme rozpoutali válku novou, tentokrát vodní, která byla opět zakončena v hrázi. K večeru byl vyhlášen mimořádný nástup neboť kniha Proroctví a pravdy dlouze promluvila. Nejprve poodhalila sled událostí ohledně vysvobození Posla světla z Černých skal, následně však mluvila o první vesnici stařešinů, Šamanovi, svatyni, jejíž chodbu zdobily podobizny Akera, Chodce, souboje volavky s orlem a též o velkém honosném oltáři, soše, která za svitu odrážejícího se od perel, k drahými kameny zdobené šerpě a za pomoci přezky z opasku světla odhalila rudý krystal, nejmocnější ze zbraní. Posel světla nechal svolat nejšikovnější kováře, aby tento kámen vložili do zbraně, jež bude skrývat neuvěřitelnou moc. Dobré zprávy byly ale utnuty posledním poselstvím – Pán bouře zuří a trestá. Ve strachu jsme si nechali šat, perly i zbraně připravené, což se nám pár chvil před desátou hodinou vyplatilo. Z lesa se v tento čas ozvala děsivá rána, která spustila okamžité „mejdlo“ následované tichým přesunem až k hranici území, do Woodstocku. Tam děsivou noc prosvítilo pět pochodní v čele se samotným Pánem bouře nesoucím kopí smrti. Mohutným řevem nám sdělil, ať vezmeme všechny perly světla a přineseme je do brány temnoty. Poté všechny z nás, bojovníků světla, promění ve stíny, to je prý naše jediná šance, jak si zachránit život. Posléze v zápalu hněvu podpálil stan stojící již za hranicí chráněného území s výhružkou, že tak skončíme všichni a rozzuřen zmizel v temném lese. Se strachem v očích jsme se vrátili do jídelny a unaveni vyčkali dalšího dne.

 

9.7.2013, úterý

Odpoledne jsme pokračovali ve vodních hrách, neboť slunce opět zalilo naše území. Tentokrát se jednalo o hru „ Nejslabší máte plováka“, kde jsme jednotlivě na tzv. špalku osudu odpovídali na vědomostní otázky ze všech možných okruhů. Kromě toho, kolik je právě hodin jsme se mohli dozvědět i o nanovláknech z technické univerzity v Liberci, kolik bylo želvích ninjů, kdo odmítl Nobelovu cenu za literaturu, tak jsme mohli být i svědky výpovědi, že čáp má čtyři nohy nebo že má Sněžka 1631 metrů. Za správně zodpovězenou otázku dostali soutěžící pět sedloňů, naproti tomu, když zodpověděli špatně, čekala je doslova studená sprcha. Tato hra byla následována soutěží „ruce“, kde se již tváří v tvář utkali jednotlivé týmy a ve večerních hodinách proběhl volejbalový maraton po kterém jsme se opět odebrali do říše snů.

 

10.7.2013, středa

Ráno naše zraky opět spočinuly na Knize proroctví a pravdy, která vydala poselství, že mocná hůl do níž byl vložen krystal ze svatyně již byla zhotovena a Posel světla s ní nyní kráčí k nám, cesta je však velmi dlouhá. Posléze jsme již kvůli nátlaku času byli nuceni vymyslet plán, jak vypálené perly předat stínům, aby neodhalili naši lest. V plánu nám pomohlo poslední proroctví knihy – perly světla se třpytí za hranicí, z temné brány stoupá černý oblak, vzdali se. Za malou chvíli jsme vyrobili čtyři figuríny dětí, které jsme rozmístili na louku nad táborem a mezi ně vložili již vyhaslé perly světla. Následně jsme vytvořili obří černý mrak, pět dlouhých válců, které se pomocí tepla sálajícího ze slunce vystoupaly jako temný oblak vysoko do mraků. Po večerním nástupu jsme oděni v honosný šat zaujmuli svá stanoviště a opravdu, zanedlouho jsme pomocí taktiky mlejn zneškodnili tři bojovníky černé armády. Posléze se ale objevila další skupina stínů, ti však byli kryti mocnou silou zástavy a štítu spojenou v jednoho člověka – perly ztratili svou moc. Ve strachu jsme se začali stahovat za hranici chráněného území, když v tom se zjevil První. První, neboli Aker, se svým lukem a neviditelnými šípy srážejícími temné bojovníky k zemi. Temná armáda se vzdala a zmizela v poli. Naše překvapení nebralo konce, neboť se z lesa vynořil sám Posel světla nesoucí onu hůl, do níž byl vložen krystal. Pravil, že zlý Áron rozložil moc Pána temnoty do kamene, který byl rozdělen a ukryt. Totéž udělal i se silou samotného Pána bouře. Jeho moc je schována ve čtyřech kapkách ukrytých ve starých nádobách. Poklekli jsme před zbraní světla a mlčky složili ve svých srdcích slib. Následně se z ničeho nic do teď průsvitně bílý krystal na vrcholu zbraně rozzářil v sytě rudou barvu, poprvé na modré planetě. Se slovy, že pospíchá a že čas je neúprosný se s námi rozloučil a my s výkřiky za světlo šli spát.

 

11.7.2013, čtvrtek

Dopoledne se naše oddíly proměnily v lodní, přesněji pirátská družstva, neboť pro nás byla připravena další hra, ve které se ukázaly naše obchodní, ale i taktické schopnosti. Výsledky byly opět nevídaně těsné, první oheň, druhý vzduch, třetí voda a poslední země. Po poledním klidu k nám přiběhl sám Aker se zprávou, že pronásledoval hlídku černé armády a zjistil, že klíč k moci temného pána je ukryt v lomu vysoko ve skalách. Bez váhání jsme oblékli honosný šat, vzali zbraně a dva bojovníky z našich řad oblékli v šat stínů ukořistěných několik dní zpět v boji. Tito stíny nestíny nám pomohli odlákat opravdovou hlídku střežící vchod do temné brány a my v mžiku obsadili okolní skalstvo. Zanedlouho si živel vzduchu všiml světlého útvaru uprostřed skal. Kapitán ohně byl vyslán, aby opatrně slanil, až k těžkému balíčku, který, jak jsme později v táboře zjistili, ukrýval plochý kámen se čtyřmi nákresy, plánky míst, jako kopec neviditelnosti, soutok potoků blízko baráku, stavidlo rybníka a vězení v černých skalách. Vzhledem k nepřízni počasí a rychle utíkajícímu času jsme se rozhodli vyrazit na dané skrýše až následující den a večer zakončili v rytmech hudby na první táborové diskotéce.

 

12.7.2013, pátek

Během dopoledne se čtyři družiny vydali na čtyři místa z klíče k moci Temného pána. Jako první se vrátila skupina vzduch, která šla na místo nejbližší – k rybníku. Ta získala opět těžký balíček skrývající část kamene s nesmyslnými shluky bílých a černých písmen. O nějaký čas později se stáhli i ostatní tři oddíly, z nichž uspěla jen voda přinášející obdobný kus kamene. Další dvě skupiny se potkaly s neúspěchem, neboť přes veškerou snahu nenalezly nic. Pozitivem, ale na druhou stranu bylo, že si všechny bojové družiny poradily s temnou armádou střežící okolní lesy a louky a Pán temnoty by tedy nemusel o naší lsti prozatím tušit. Po obědě jsme se rozdělili na dvě skupiny a opět se vydali na ona dvě místa neúspěchu. Situaci nám, ale značně zkomplikovala černá armáda, kterou jsme po dlouhém boji nakonec přemohly a zbylé dvě části kamene nalezli. V táboře jsme prohlédli všechny nalezené části a po správném uspořádání jsme k našemu překvapení četli text „Mocný Áron dává sílů, dva klíny střeží stíny, černou tmou se slepě plouží, co uslyší po tom touží.“ Po krátké rozmluvě jsme došli k závěru, že Stíny střežící dvě části mocného kamene skrývajícího sílu Pána temnoty jsou hlídány slepými bojovníky černé armády, kteří netuší, co vlastně sami střeží. Následně jsme zjistili, že čtyři kamenné desky spolu s klíčem jejich nalezení do sebe zapadají a tvoří jeden velký kámen. Stále nám ale několik částí chybělo, proto s přibývající tmou byl sestaven tým silných bojovníků a vypravili jsme se vstříc místu vyznačenému na čtvrtém kusu kamene. Zanedlouho jsme již spatřili ohnivý kruh uprostřed lesa a v něm spoustu stínů. V momentě beznaděje se náhle zjevil Chodec. Pravil, ať v tichosti obstoupíme zářící kruh a střídavým hlukem, praskáním větví, či dupáním zmateme nejlepší ze smyslů temných bojovníků. Když stíny odstoupily od středového ohně dva z našich řad sebrali těžké kameny a v tichu jsme se temnou tmou stáhli do tábora.

 

13.7.2013, sobota

Dnešní dopoledne jsme rozjímali nad tím, kde může být ukryt poslední kus kamene pána temnoty, neboť kniha znovu odhalila proroctví, hranice údolí světla střeží poslední kámen. Posléze jsme oněměli zjištěním, že onu část hlídáme jako naše největší bohatství, byl ukryt pod hromadou perel v truhlici sedmi klíčů. Nyní stálo mezi námi něco, co nás nikdy nenapadlo, že bychom někdy mohly mít – kompletní kámen obsahující sílu jednoho z nejmocnějších bojovníků temnoty. Zbývalo tedy srozumět s danou situací Posla světla, ale neboť nikdo z nás nevěděl, jak bojovníka kontaktovat, urychleně jsme se přesunuli k Šamanově ohništi a rozdělali zde velmi rychle oheň, i díky kterému se za malou chvíli Bílý velitel opravdu zjevil. Tázali jsme se, jak kontaktovat Posla, co si počít s celistvým kamenem, avšak naší přítomnosti si všimla i černá armáda. Šaman mluvil k poslovi skrze své myšlenky a následně jsme svedli boj se Stíny po kterém jsme se naštěstí dostali bezpečně do tábora. Zbytek dnů působil poklidně, avšak karty se obrátily krátce před večerkou, kdy za námi na Orlák přišel sám onen mocný bojovník bílé armády. Skrze tmu jsme přistoupili ke svatyni a posel postupně vysával mocnou holí sílu ze všech částí kamene. Jen pár kroků od nás byl přítomen slábnoucí Pán temnoty ze kterého se pomalu v bolestech stal obyčejný Stín. Podařilo se něco, o čem jsme ani nesnili, přemohli jsme jednoho z nejmocnějších z řad temnoty. Posel nám poděkoval a jeho kroky se ubraly do hloubi lesa.

 

14.7.2013, neděle

V tento den pro nás byly připraveny rovnou dvě hry – jedna pro tu nejmladší část tábora, druhá pro ty starší. V prvním případě museli dvojice projít barevně vyznačenou stezku a při tom nalézt a zapamatovat si co nejvíce tvorů z říše zvířat. Všichni bojovali opravdu usilovně, avšak vítěz může být jen jeden a to pár Terka s Dádou. Pro ty větší nás byl přichystán tzv. Tajný závod plný šifer. Bylo vytvořeno celkem šest skupinek pod vedením Kuby, Petra, Michala, Veru, Rolanda a Filipa a v jistém časovém rozestupu jsme vyrazili s mapou a buzolou vstříc úkolům a zakódovaným zprávám v okolí tábora. Po dlouhé cestě se nakonec všechny družiny v poledních hodinách vrátily do tábora, kde finální umístění znělo třetí Filip, druhý Michal a jasným vítězem byla skupina Verči. Polední klid byl přerušen děsivou zprávou, že je v bunkru umlčen a svázán jeden z řad živlu vody. Rychle jsme oblékli šat a Honyse vysvobodili z černých pout. Kromě něj byl v bunkru přítomen i Márty, který ale propadal hlubokému spánku, neboť jej s největší pravděpodobností pohltila časová smyčka. V hlavním srubu jsme si znovu poslechli výpověď vyděšeného bojovníka. Prý ho obklíčilo několik stínů včetně pána temnoty, vyslýchali ho a poté zaslechl cosi o tom, že do bažin se již bílí bojovníci nedostanou. Ke konci mu na holou kůži napsali slovo otrok a pravili, že tak skončí každý z nás…

 

15.7.2013, pondělí

Během dopoledne proběhlo další kolo celotáborové olympiády, kde mohli soutěžit jednotlivci i celé týmy. Následně jsme se vypravili vstříc Lužickým horám, prozkoumat tamější staré válečné bunkry a strhlo se i pár malých bitev, kde ovšem místo zbraní byly použity hromady šišek. K večeru kniha proroctví a pravdy znovu promluvila. Mohli jsme číst o Pánu Temnoty, jeho hněv, svázání jednoho z nás, tak i říkala, že Pán Bouře vysílá Stíny na strážní místa jeho síly, na čtyři místa – tam, kde nad vrcholky skal létají černí ptáci, tam, kde se rozpíná černý les, tam, kde se pase keltský skot a na místo, kterému se říká čertova cesta. |Rozhodli jsme se následující den na daná místa vyrazit a pokusit se nalézt čtyři kapky ukrývající moc Pána Bouře, avšak plocha stanovišť byla příliš obrovská. S přibývající únavou jsme nakonec zalehli a tiše přemítali o zítřejší akci.

 

16.7.2013, úterý

Přes noc jsme si nechali naše myšlenky proležet v hlavě a rozhodli se vypravit čtyři družiny podél potoků blízko míst z knihy. Do vraních skal se vydala skupina vody, která se spolu s ohněm od čertovy cesty vrátila s nepořízenou. Posléze se vrátil i vzduch se zemí, který ale zažil věci děsivější. Ti na místě rozcestí střetli několik Stínů a i přes pokyny neútočit vztyčili zbraně a perly, které však kvůli plápolající černé zástavě ztratily svou moc. Proto byl v zápalu boje z našich řad vyjmut jeden bojovník, kterého po nějaký čas drželi pod krkem jako rukojmí. Naštěstí se nám povedlo jej vysvobodit ze spárů temnoty a vrátili se do tábora. Tam jsme opět zapřemýšleli, proč kniha pravila o těchto místech jako o strážních, avšak po zakreslení v mapě nám bylo vše jasné – všechna stanoviště tvořila kříž se středem v Kaňonu střelců. Odpoledne proběhlo semifinále Sedlo hledá talent, kde po zajímavých výkonech a prvním hlasováním diváků do finále postoupili čtyři seskupení či jednotlivci. K večeru jsme dva z nás oblékli v šat Stínů a vypravili léčku, kdy měli stíny nestíny dovést znovu svázaného Honyse do ležení k baráku a nenápadně vypátrat, zda je moc Pána Bouře opravdu ukryta v Kaňonu. Z počátku naši lest neodhalili, avšak po tom, co měl zamaskovaný Roland ukázat znamení, vypálený cejch, byli oba naši bojovníci odhaleni. Okamžitě byla na místo vypravena skupina nejsilnějších, ale kvůli zástavě mocné zbraně světla nefungovaly. Nastal boj zbraně proti zbrani. Díky disciplíně a nebojácnosti jsme nakonec Stíny nestíny i zajatce vysvobodili a v táboře se dozvěděli důležitou informaci – nikdo z bojovníků bílé armády, se nesmí dotknout konce černé zástavy, neboť by se sám stal stínem. Byl to opravdu dlouhý den, proto jsme cestu do Kaňonu střelců odložili na den, neboť moc temnoty slábne.

 

17.7.2013, středa

Po snídani nás svým příchodem zaskočil sám Posel Světla. Sdělil nám, že v bažině u pevnosti střežící moc Pána Bouř nám vyznačil cestu modrými kameny. Jakmile na ně, ale vstoupíme, nesmíme přerušit řetěz, neboť pokud se tak stane, bažina nás pohltí. Vmžiku jsme oděni v honosný šat začali směřovat vstříc jednomu z nejstřeženějších míst. Na místě jsme opravdu spatřili bahenní past, kterou křižovaly modré kulaté kameny. Opatrně jsme započali v chůzi a bojovník za bojovníkem bezpečně došli až k pevnosti. Oheň rozzářil vrcholy všech sedmi svící z truhlice sedmi klíčů, a jak Posel pravil, přiložili jsme je ke vchodu do pevnosti, jenž vzplanul mohutným žárem. Tento děj nám odhalil tác nesoucí plápolající svíci a dvě malé lahvičky. Uvědomili jsme si, že se jedná o dvě kapky moci Pána Bouře, proto jsme je schovali a stejnou cestou skrze bažinu jsme se začali stahovat zpět. V momentě, kdy jsme byli všichni rozestoupeni na kamenech nám chtěl cestu ukončit Stín, kterého jsme ale v mžiku elitní pětkou zneškodnili. Po návratu do tábora jednotlivé oddíly stály opět tváří tvář proti sobě, neboť proběhlo poslední olympijské klání, kde padl i nový rekord ve stání na jedné noze, který si mohl připsat kapitán země Petr. Ve výsledku, díky opravdovému úsilí, bylo pořadí velmi těsné, na čtvrtém místě tedy skončila země, třetí oheň, druhé místo získala voda a absolutními vítězi se stala skupina vzduchu, která byla obdarována hodnotnou odměnou. Večer se dále nesl v rytmech hudby na poslední táborové diskotéce, po jejímž konci bylo na základě mohutného hřmění vyhlášeno okamžité mejdlo. Za malou chvíli jsme zjistili přítomnost Chodce, avšak jen pár metrů za hranicí světla rozzuřen stál samotný Pán Bouře spolu se svou temnou armádou. Hrůzu nahánějícim hlasem po nás chtěl vrátit ony dvě lahvičky moci, které jsme mu však odmítli vydat. Rozhněván nechal zapálit ohnivou lajnu, na jejímž druhém konci se zjevil Posel Světla. Ten, ale kvůli síle, kterou černý velitel před malou chvílí vytvořil, nemohl na naši stranu. Pán Bouře nakonec silným hlasem zvolal, že než skončí noc, chce svou moc zpět a pomalým krokem zmizel v husté tmě. Chodec nakonec pravil, že máme chystat zbroj, připravit honosný šat a chystat se k boji. Pán Bouře musí být poražen.

 

18.7.2013, čtvrtek

Dopoledne jsme zřejmě již naposledy strávili po oddílech u rybníka a následně započalo velké grand finále soutěže Sedlo hledá talent. Zde jsme mohli shlédnout velké množství zajímavých výkonů a vítězem se nakonec stal básničkář Petr, který si odnesl cenu v podobě hodnotného dortu. Během večerního nástupu již vypršel náš čas. Čas, který nám dal Pán Bouře, proto jsme se začali chystat k boji. Trénovali jsme formace jako klín, řada i mlejn a náhle nás zaskočil příchod čtyř živlů – vzduchu, ohně, vody i země, kapitány pohltila časová smyčka. Ti nás přišli vést do boje proti armádě temnoty, jež se šikovala na louce jen malý kus od hranice. Neohroženě jsme krok po kroku postupovali a za řinkotu zbraní, mohutného řevu se nám podařilo dostat vězněného Posla Světla za hranici Údolí světla. V čele s tímto mocným bojovníkem jsme naše řady přesunuly k místu, kde byla odebrána moc Pánu temnoty. Ani zde ale nebylo bezpečí. Další stíny se shromažďovali, aby zabránili vysátí síly Pána Bouře ze dvou kapek, avšak díky linii silných bojovníků se Poslovi podařilo temnotu oslabit. Pod vedením největších bojovníků jsme naše kroky směřovali za černou bránu, kde jsme znovu stáli tváří v tvář Pánu Bouře, zlé čarodějce, Stínu Smrti a celé armádě. Našim posláním bylo přemoci Stín Smrti, neboť právě on měl další lahvičku ukrývající nepopsatelnou moc, což se nám díky příchodu samotného Šamana podařilo a my byli jen krok od zničení největšího zla. Za povelů velitelů byla zasunuta mocná dýka do truhlice sedmi klíčů, mohutná záře perel prosvítila večerní šero a Pán Bouře v bolestech začal stahovat své vojsko. Dokázali jsme to. Podařilo se nám za pomoci Posla Světla, Šamana, Akera a čtyř strážců živlů pokořit armádu temnoty. Nyní náš úkol skončil. Nejvyšší z bílých bojovníků s výkřiky „za světlo“ opouštěli naše Údolí světla, avšak na počest našeho vítězství jsme obdrželi prastarou zástavu z korábu světla, která bude hrdě vlát nad našimi hlavami po mnoho následujících let.

 

19.7.2013, pátek

Po snídani k nám během krásného slunečného dne zavítala kočovní pouť, kde jsme mohli vydělávat, ale i prodělávat naše obnosy Sedloňů, nebo utratit vše v místním obchodě za spoustu bonbónů, ale i plyšáků či jiných předmětů. Odpoledne zlehka započal námi velmi obávaný závěrečný úklid, který vyvrcholil ve večerních hodinách, kdy jsme se všichni sešli v černém lomu. Noční tmu prosvítily čtyři pochodně, které osvicovaly velkou bílou zástavu z korábu světla a následně nejstarší ohniváci rozplápolali připravenou pagodu. V tomto slavnostním duchu byly předány lesní moudrosti a náš zpěv se linul podél skal hluboko do noci.

 

20.7.2013, sobota

Již od rána se tábor proměnil ve velké mraveniště, podlážky, postele, tyče i plachty létaly vzduchem a snad každý přiložil ruku k dílu. Díky tomu bylo vše zanedlouho hotovo a přišel poslední nástup. Naposledy jsme stáli seřazeni do oddílů vzduchu, země, vody i ohně. Již jen pár chvil jsme strávili v našem údolí, kde jsme bok po boku žili pro někoho dlouhé, pro někoho neuvěřitelně krátké tři týdny. Dali jsme poslední sbohem všem tvářím a naše kroky se odebraly k vlaku.

 

Dnešním rokem to je přesně jedenáct let, co jsem poprvé stála seřazena na louce a poslouchala a prožívala, co to je ta magická časová smyčka, která se váže k našim táborům. Postupně jsem objevovala důležitost lesní moudrosti, poznala spoustu nových tváří a každé léto jednadvacet dní prožila v úplně jiném světě. Tento rok pro mě dny strávené jako dítě zde v údolí končí, ale doufám a věřím, že se zde zas všichni příští rok shledáme a užijeme si zde tolik legrace, ale i boje a strachu, jako letos. Závěrem bych tedy chtěla poděkovat všem vedoucím za jejich práci a ochotu a všem dětem a také koníkům za jejich krásné ilustrace sem do kroniky.

 

Stejně jako čas plyne dál, i kronika rok následující padne do nových rukou, doufám, že tedy správných.

Světlo s námi, Veru.