Letní tábor

  pořádá občanské sdružení KOLT - E-PŘIHLÁŠKA

Kronika - Dolní Sedlo 2016

2. červenec 2016

Tak jsme tu zas! V našem údolí. Se starými přáteli, ale i novými přáteli, kteří se na těch jednadvacet dnů stanou naší rodinou. Naivně se těšíme na hlídky, na koupání se v hrázi, či chození na dvě věže. Čekáme a hádáme se, co nám přinesou další dny.

Márty nás shání do chaotického hloučku. Je to tak vtipný pohled na ty čisté upravené děti. Mnozí nevědí a mnozí naopak vědí, že za pár dnů budou vypadat spíše jako bahenní monstra se zálibou tyranizovat své vedoucí nebo kapitány. Smějeme se a posloucháme Mártyho instrukce jako: ,,Vemte si holinky, pláštěnky a hlavně svoje věci!“ nebo ,,Odevzdejte toaleťáky a repelenty tady Kubovi.“ a k tomu to nejdůležitější: ,,Dobiju každýho, kdo bude repelentem stříkat ve stanu!“

Museli jsme se rozdělit do oddílů. Nejmenší děti se rozdělily na preclíky a perličky, mladší středňáci na skřety a ti starší na topinky. Největší oddíl si ještě jméno nevymyslel. Po splnění těchto instrukcí následovalo focení našich tváří v Luďkově profi studiu.

Už je to tady, začíná jednadvacet dní, na které mnozí z nás čekali celý rok.

Když slunce pomalu zapadlo za kopce kolem našeho údolí a všichni jsme se již dobře seznámili s brouky a různou havětí, která si dělala nároky na naše stanová obydlí, jsme si vysvětlili časovou smyčku a přečetli si něco z knihy proroctví a pravdy. Po lehkém seznámení s bojem světla proti temnotě, jsem se odebrali do našich (zatím) uklizených stanů zamořených škůdci a jinou havětí.

3. červenec 2016

Probudili jsme se do slunného rána.

Po klasickém nástupu následovalo PPO, při kterém začala skupinka velkých (koblížků – ale psst před Mártym!) stavět kolosální hráz s linem a karimatkami (ať už vlastními či „získanými“).

Po náročné stavbě hráze jsme měli bojový nácvik tří skupinek bojovníků světla pod veliteli: Adamem, Petrem a Wendy.

Poté následovalo další PPO, při kterém (opět) oddíl velkých nosil špalky nadlidských vah na stavbu nového a krásného schodiště.

Mezitím se ostatní oddíly pustily do mně utajované hry na ocasy (omlouvám se možný nepřesný název).

Vyčerpáni po naší akci jsme byli zahnáni do říše snů a to skoro o hodinu dříve, něž měla být večerka.

4. červenec 2016

I když je pod mrakem a chvilkami poprchává, tak vyrážíme do nového a krásného dne, no takhle.

On by byl krásný, kdyby se nám nepodemlela hráz, takže oddíl velkých se po snídani vrhl na hráz. Ostatní skupinky si šly stavět bunkry všude po lese. Později se k budování svých tajných míst připojil i oddíl velkých a každý měl co na práci.

Po poledním klidu měl následovat nácvik boje se zbraněmi stařešinů. Ten byl však přerušen prakticky dříve než začal. Na desce paní hvězdného třpytu se jedna z kuliček zastavila na obrázku ohniště s hořícím ohněm. Naše tři bojové skupinky vyzbrojené zbraněmi stařešinů vyrazily do akce.

Skupinku Adama a Petra však temná vojska v čele s temným pánem zahnala zpět do tábora. Zde se zformovaly a vyslaly průzkum nahoru na louku, aby odvedl pozornost nepřátel.

Mezitím se obě spojené skupinky vydaly kolem kamenného srdce do remízku, kde se měly setkat se třetí skupinkou, která šla z druhé strany od špičatého baráku

Takto alespoň zněl plán, ale provedení akce bylo o poznání složitější.

Spojená dvojskupinka opravdu vyběhla ke kamennému srdci, ale na planině před nimi bylo několik stínů. Naštěstí opravdu po chvíli dorazila klamná dvojice a na chvíli zaměstnala stíny natolik, že jsme mohli proběhnout ,plus mínus, bez povšimnutí.

Poté, co nás stíny začaly pronásledovat se dvojskupinka spojila se skupinkou poslední. Nebudu zde popisovat jak prakticky všechny děti utíkaly zběsilým úprkem a pouze pár lidí bojovalo proti temné armádě. Z posledních sil našich geniálních mozků jsme vyslali pětici bojovníků skrz les.

Pětka měla prozkoumat místo, kde byl na mapě zakreslen oheň.

Ostatní mezitím zaměstnali černou armádu, která si nevšimla vzdalující se pětky. Geniální plán!

Zbytek dětí ustupoval do tábora tzv. CH.Ú. - chvilkovým úprkem. (chvilkový úprk je úprk, při kterém prcháte pouze chvilkově, abyste se ohlédli co vás pronásleduje a mohli zase chaoticky pořvávat, máchat rukama ve vzduchu v šíleném úprku ze strachu o vlastní život.

Řeknu vám tedy jak to všechno dopadlo: Pětka nenašla nic.

I přes všechen strach nejen malých, ale i velkých dětí jsme se po večerním nástupu vydali v plné zbroji na to samé místo jako přes den.

Tentokrát se celá cesta vyvíjela zcela jinak. Už po cestě jsme potkali chodce, který svým bičem zpráskal čtyři stíny a dovedl nás až do zbrojnice světla, kde nám zbrojíři předali šat a štíty. Poté jsme se vrátili do tábora a následně i do svých spacáků. Byl to pravdu náročný den, ale všichni jsme věděli, že těchto dnů bude plný tábor.

5. červenec 2016

Ráno jsme vstali do slunného dne. Byl by býval byl krásný, kdyby se nám nepodemlela (opět) hráz a my ji nemuseli hned po snídani opravovat.

Poté začal oddíl velkých připravovat táborový oheň.

Potom následoval nástup a začali nám vysvětlovat pravidla nově vymyšlené hry minigolfu. „Byla to nejpříšernější hra na světě“ pronesla při psaní kronikářka.

Abychom vysvětlili proč: Jakmile jsme začali hrát, tak se Medard naštval a přivolal na naše údolí hustý liják. To nás však neodradilo a hráli jsme i dál.

Pro neznalé vysvětlíme v rychlosti pravidla minigolfu:

1. Je 1 golfista, který má 4 slepé hole.

2. Cílem hry je navést slepou hůl tak, aby dokopala tenisák do jamky za co nejmenší počet kopů do míčku.

Zkuste hádat, kdo vyhrál? Poradím vám – začíná to na „M“ a Milan to není. Ano! Byl to (kupodivu) Medard a jeho tým dostal úžasnou zlatou (dřevěnou) hůl.

- poznámka kronikářky: byli jsme třetí! (Matylda)

- poznámka kronikáře: byli jsme druzí! (Petr)

- poznámka opisovače kroniky do PC: Já vaše podplácení u nejmenované osoby viděla Petře! :D

Po zdárném konci golfu jsme si přečetli nově napsané listy knihy proroctví a pravdy. Po půlhodinovém rozebírání toho, co nám kniha napsala, jsme se dozvěděli, že jsme se nic nedozvěděli.

Když slunce zapadlo za obzor a na naše údolí se blížila tma, tak jsme se odebrali k 1. slavnostnímu ohni, který zapaloval hádejte kdo!

Poradím vám – začíná to na „M“ a Márty to není. Ano! Byl to Medard s malou pomocí Adama a Petra.

Usínání perliček a preclíků jsme zpříjemnili krásnou a tichou písničkou Jackův smích.

Po přenádherném večeru plném zpívání doprovázeném kytarou, jsme ulehli do spacáků a s úsměvem na tváři tak zakončili krásný den.

6. červenec 2016

Ráno, po prodlouženém budíčku a vražedných rozcvičkách, následovalo PPO, při kterém jsme si vyslechli krásné zvuky místních sirén.

Poté jsme si dali výborný oběd s MASEM od tety Sue. (Prosím neříkejte jí tak, nemá to ráda.) Když už jsme byli všichni plně nasyceni, tak nás navštívila paní hvězdného třpytu, která si přála, abychom použili její hru a díky ní zjistili, kde se nacházejí žoldáci, kteří u sebe mají mince paní hvězdného třpytu.

A tak jsme se vydali tam, kam nás hra poslala, tudíž na kopec neviditelnosti. Na cestu jsme se vypravili po čtyřech skupinkách.

Na kopci neviditelnosti jsme potkali 4 žoldáky, se kterými jsme po dlouhém vyjednávání vyměnili 5 perel a půl pytlíku buráků k tomu.

Naše cenné poklady byly vyměněny za mince. S těmito mincemi jsme se vrátili zpět do tábora, kde jsme si pochutnali na smažených míchaným vajíčkách a po návštěvě z dvou věžíjsme šli hezky spinkat.

7. červenec 2016

Po strašném vstávání a neúplně dokonalé rozcvičce a snídani v podobě kaviáru z jesetera s přepečenými nebo nedopečenými houskami jsme utvořili elitní skupinu, která měla jít a vyměnit další perly za zlaté mince od nájemného vojska.

Skupinka se však do tábora vrátila bez mincí i perel, ale s informacemi, kdy a kde dojde k výměně perel mezi žoldáky a čerňáky.

I tak jsme se po poledním klidu vydali na ono místo, jemuž lidově říkáme lidově ,,barák“.

U baráku byly dva stíny, kteří si zde odpočinuli a mírumilovně si opékali klobásky nad malým ohněm.

A co jsme asi udělali my, chrabří bojovníci údolí světla? Jak jinak než že jsme je odmlejnovali a převlékli se za černé, abychom obchodovali s hnědými. Vše vyšlo dokonale a naši lest nikdo neodhalil.

Po návratu zpět do tábora jsme ochutnali Martinin vyhlášený buřtguláš.

Jo a ještě něco. TEĎ PÍŠU kroniku.

Kronika napsala

Stojíme na nástupu a posloucháme právě přečtené. Všichni se smějí a čekají, až Petr dočte kroniku. Jsem čtena právě já, kronika údolí světla a tímto se všichni smějí.

Po nástupu následovala Roliho hra maršál.

Abychom vysvětlili o čem tato hra je:

1) Rozdají se kartičky s hodnostmi a čísly.

2) Zběsile se běhá a ukazují se kartičky s čísly, kdo má menší číslo, ten zemře.

3) Pořvávat na Petra, že chceme být všichni MARŠÁL nebo MINA.

4) Seřvat všechno co se hýbe, že maršálem býti nemohou.

Po vražedné hře následovala zasloužená večerka.

8. červenec 2016

Ráno, po prokřupání celého těla a duše, jsme se najedli. Vše probíhalo v klidu a pokoji, ale mnozí víte, klid a pokoj jsou dvě věci, které tady na táboře nemají ani vedoucí, ani velcí, ba ani perličky nebo preclíci. A pokud ano, tak jen na omezenou maximálně pětiminutovou chvíli, která je často ukončena řevem, hučením, či skučením jak vyrušeného, tak rušitele.

Nyní byl rušitel sama kniha proroctví a pravdy, která nás poslala za kupci na kupeckou cestu. A tak jsme vyrazili.

Cesta probíhala bezproblémově a my jsme dorazili na velkou planinu, kde jsme v dálce spatřili posed u kterého stála postava, která se nám poté přestavila jako švadlena, která potřebovala pomoci utkat látku.

Na to bylo však zapotřebí pouze jedné skupiny. Ostatní 2 se vydaly za bylinkářkou a řezbářkou.

U švadleny skupinka uspěla a získala minci, u bylinářky také, avšak u řezbářky už jsme to štěstí neměli.

Jak ale dobře víte, jsme velmi vynalézaví a tak jsme poslední minci, kterou od řezbářky získali žoldáci, vyměnili za 5 vypálených perel.

A tak jsme se vrátili hrdě do tábora, kde po dobrém obědě a odpočinku v podobě odpoledního klidu Cuba vyhlásil začátek velmi známé a prestižní soutěže MISS HRŮZY.

Šlo o to se co nejlépe namaskovat a následně vystrašit porotu, jak nejvíce to bylo možné.

Hru vyhrála skupina Petra, Adama, Tomáše a dalších lidí. Tím však večer teprve začal. Po večeři totiž přišla ta pravá akce v podobě diskotéky ve woodstocku, který se tímto otřásal v základech.

9. červenec 2016

Trochu mě zaskočilo, když jsem se od svého stanového souseda dozvěděl, že jsme zde na táboře už 7 dnů. Můj sousední obstan to upřesnil na 163 hodin a už ani nevím kolik minut. Zkrátka a dobře, už jsme tady sakra dlouho na to, že to utíká jako voda.

Dnešní den byl ale ještě mnohem zajímavější.

Po PPO a obědě následoval polední klid, při kterém se málem utopilo několik dětí, ale to ještě není to zajímavé z dnešního dne.

No popravdě teď píšu kroniku a nemám žádnou zajímavost, kterou sem mohu napsat. Za celý můj život je toto 1. chvíle, kdy nemám co napsat do kroniky, ale to se rychle změnilo, když začali chodit do tábora oddíly z PPO, které hlásily že na svých akcích spatřili a slyšeli stíny, kteří si povídaly o nějakém srazu v nějaké roklině.

Naše nenechavé hlavy začaly ihned přemýšlet, kde ta roklina asi tak bude. Dospěli jsme k závěru, že je to ve skutečnosti v 1 remízku. Po cestě na můj ze srdce milovaný písečný vrch. Na místo jsme dorazili poměrně rychle, tiše a bez komplikací.

Na místě jsme uviděli Odulin rituál přivolání Borgira. Obětovala osm perel, ale něco jí stále nevycházelo. Nepočítala s tím, že pomyslné baterky perel se vybily. Neměly dost energie, my víme Adame…

Odula běsnila a mocným kouzlem povolala Nestora, který přicházejíce k ní vyvracel stromy ze země, aby si udělal prostor kolem sebe (jako když rozhání starší koníky lepící se na ně jako mouchy na staré ponožky).

V této chvíli jsme usoudili, že bude nejlepší vrátit se do tábora a následně se odebrat do říše snů.

10. červenec 2016

Dnes měl být den klidu. A tím kapitánská srdce jásala. Kdyby byl klid fyzikální veličina, tak by byla jednotka ticho, značka ruka v pěst a vzorec: (pěst + řev)2 – 1 kapitánské nervy = “klid“

Tento den klidu byl však narušen po poledním klidu, kdy nás Márty svolal do srubu na čtení knihy.

Samotné čtení je klidné a s mírným uspávacím nádechem, ale to, co se dělo potom, už tak klidné nebylo.

Na hranici na nás volalo poslední žoldáci o pomoc. Šli jsme tedy na hranici zjistit, co se stalo. Byli zde tři žoldáci utíkající před stíny. Prosili nás o záchranu před Nestorem.

Po delším váhání jsme přivolali paní hvězdného třpytu, aby na chvíli otevřela hranici držící žoldáky venku. Paní hranici opravdu otevřela a tímto tři žoldáci prošli. Zde dostali šťávu a chléb. Za jejich záchranu nám darovali osm zlatých mincí. Poté je skupinka stopařů vyprovodila pryč z našeho údolí, aby si šli vlastní cestou.

Konečně opět zavládlo krátké období klidu, při kterém skupinka velkých vytvořila ďábelský kladkostroj na plavání v hrázi. Tím pro nás den skončil, protože už se nedělo vůbec nic.

11. červenec 2016

0:38 vlítla ke mně do stanu postava, která mi říkala, že Johan šel někam prozkoumat světlo a že v táboře nejsou žádní vedoucí.

Dali jsme mejdlo a srub se začal plnit dětmi. Něco tady nehrálo…

Ze shora z půdy jsme slyšeli chrápání a po prozkoumání jsme zjistili, že jsou zde všichni vedoucí.

Sue vstala a začala vše korigovat.

Z poměrně klidného dne se nám stala noční můra, když jsme zaslechli dětský řev odněkud zvenčí. Vyběhli jsme ven a už někdo z chumlu vytahoval malou Terku perličku z hráze.

Čas – ráno. Na ranním nástupu nám Johan prozradil svůj plán o výletu na Popovu skálu, který jsme po poledním klidu opravdu uskutečnili.

Cesta ubíhala rychle, ale častými přestávkami na borůvky. Nevím jak to vidí ostatní, ale mě ten výhled za tu cestu stál a za ty borůvky samozřejmě taky.

Po návratu do tábora jsme po večeři všichni spokojení zabořili svůj obličej do spacáků.

12. červenec 2016

Po budíčku a rozcvičce nám vedoucí na nástupu poodhalili, že večer bude překvapení a tak se psaním těchto řádků počkám až na to „zajímavější“ co se bude dít večer (tedy pokud se vůbec něco bude dít).

Á, konečně! Byli jsme svoláni do srubu a po dlouhých dohadech jsme se rozhodli zahrát si na lovce stínů.

Vydali jsme se tedy na 3 místa, o kterých se rozepíši:

1. skupina odpětkovala stína a druhého mučila a odpětkovala a ještě stihli večeři. (skupina Petra)

2. skupina si odpočívala u cesty a i přes zrak průzkumu si nevšimla tří stínů, kteří využili našich obrácených zraků za našimi zády. Co také můžete čekat v černých skalách, že? I přes velmi komplikovaný boj nakonec vyhrála, ale žádné informace nezjistila. (skupina Wendy)

3. skupina odpětkovala stína, druhého vyslechla a s válečnou trofejí se vrátili zpět do tábora.

Bohužel večer se žádné překvapení neudálo a my jsme si šli brzy lehnout.

13. červenec 2016

Den plynul lehce a příjemně, tedy až do té doby než nás svolali do srubu kvůli tomu, co napsala kniha.

Vyprávěla o cestě dvou truhlic. Abych to zkrátil do pár vět. U jedné truhlice zuřila válka a u druhé se nic nedělo.

My si to hrdinsky namířili k truhlici kol které zuřila bitva těch největších rozměrů. Než jsme však stihli vyrazit na cestu, tak za námi, do našeho poklidného údolí, přišla princezna Anestea, která nás pověřila získáním truhlice. Ihned jsme se zeptali hry na druhou truhlici.

Hra nám prozradila místo, kde se setkáme s temným pánem. Kulička ukázala na místo kousek od remízku, kde jsme získali šat ze zbrojnice světla.

Vydali jsme se ihned na cestu a opravdu! Hlídka hlásí u remízku pohyb černých vojsk v čele s temným pánem. Náš plán byl JPP – jednoduchý primitivní prostý, leč účinný.

U baráku jsme přepadli 2 stíny a přestrojili se za ně. Jak vychytralý Mártyho plán.

Stíny nestíny přivítaly temného pána a po dlouhém přemlouvání jsme ho přesvědčili o tom, abychom mohli zabezpečit truhlici v baráku.

Poté Márty odvedl pozornost stínů jako Odula, tedy musím přiznat, že spíše nachlazená Odula.

Po chvilce se strhla bitevní vřava, ve které mohli stíny nestíny utéct i s truhlicí do tábora.

Cesta do údolí proběhla relativně v „pořádku“, tedy až na rozkopnutí a vysypání truhlice a následném hraní si na popelku. V truhlici jsme objevili spoustu zlatých cetek, ale žádné perly.

S našimi nevyslechnutými nebo již nově vymyšlenými návrhy jsme raději zalezli do spacáků.

14. červenec 2016

Celej den a celou noc prší a prší a překvapivě zase jenom... PRŠÍ!

Po snídani a následném nástupu, na kterém jsme si řekli velké množství zákazů pod hrozbou černé bedny (která je vlastně červená), abychom nepokračovali takto negativně, tak následovala série her z partičky, které se konaly ve woodstocku.

Odpoledne hry pokračovaly. A konečně bez bubnování kapek deště do střechy stanu jsme si šli lehnout. Tedy jen někteří.

Pro 13 z nás noc teprve začala. Ano, noční akce do ležení Zikura, jednoho z generálů temných vojsk. Akce proběhla špatně a my se vrátili do tábora o 3 perly chudší. Vyměnili jsme je totiž za naše druhy.

15. červenec 2016

Probudili jsme se do bahnem pokrytého dne. Dopoledne bylo klidné PPO a po obědě následoval polední klid, který byl ukončen svoláním do srubu, kde jsme se po přečtení knihy a dlouhém a únavném dohadování rozhodli vydat na 4. místa, kde byli na nulťáku schované zvonky paní hvězdného třpytu.

Na těchto místech jsme našli 4 drobné balíčky a s nimi jsme se vrátili zpět na poradu ještě delší, než na tu předchozí (no takhle, tato porada trvala JEN hodinu, takže byla v poměru k ostatním ještě KRÁTKÁ).

Na této poradě jsme otevřeli balíčky. V každém z nich bylo po 1 perle hvězdného třpytu a papírku s obrázkem. 4 obrázky jsme seřadili podle čísel na jednotlivých papírcích.

Obrázky nám začaly poukazovat příběh, kde získáme mince se znakem býka, abychom mohli probudit rytíře zvonků. Tyto mince jsme měli údajně získat někde na kupecké cestě.

Z těchto myšlenek nás vytrhla až slova jednoho dítěte: ,,Tamhle jde někdo z gardy!“ a vážně! Přišel k nám do našeho údolí světla sám Posel světla, který nám předal dar od královny v podobě padesáti zlatých mincí.

Jo a ještě abych nezapomněl, večer jsme hráli hru „jste chytřejší než BAŽINA?“ ve které děti pokládali různé otázky vedoucím, kteří na ně odpovídali. Hru jsme prozatím ukončili 5:18 pro bažinu.

16. červenec 2016

Ráno nás něco velmi překvapilo. To sluníčko, co vyšlo nad obzor a začalo vysoušet nejen námi vytvořené bahniště, ale i zbytek údolí.

Po snídani jsme vyrazili na kupeckou cestu. Naštěstí jsme na kupce narazili již na začátku cesty.

Ten nám řekl, kde jsou schovány mince s býkem. Dali jsme se na pochod. Po cestě jsme jen tak tak zabili 9 stínů a na místě našli 11 mincí s býkem. Zkrátka naše denní rutina. S těmito mincemi jsme se vrátili do tábora akorát na oběd.

Když se smrákalo, tak do našeho údolí zavítal Rošan (strážce zbroje stopařů ze zbrojnice světla), který nás vyzval k pomoci našim vojskům.

Vydali jsme se ihned na cestu. Cesta byla velmi pomalá, jelikož Rošan nám udával své vznešené tempo.

Na místě jsme zahaleni pod svícnem neviditelnosti spatřili strašný rituál. Odula vyvolala Borgira, který nás uviděl i přes to, že jsme byli ukrytí pod svícnem.

Zvolili jsme tedy úprk do tábora.

Po této noční rozcvičce jsme se rozhodli jít spát.

17. červenec 2016

Nebudu psát, že jsme se probudili, měli rozcvičku a snídali, ale co vám zde napíši je návštěva Chodce hraničáře, který nás vyzval, abychom přivolali paní hvězdného třpytu. Ta byla povolána a poslala nás na místo, kde měli být údajně schovány zvonky rytířů.

Na místo jsme se vydali v pěti skupinkách. Na předem smluvené místo však dorazili jen 3 skupinky dětí. Nevadí, nečekáme ani vteřinku a už vyhrabáváme zvonky ze země. Poté jsme je odnesli do tábora a jak je naším zvykem jít ještě do poradního srubu, kde proběhla zdlouhavá porada. Spočítali jsme kolik jsme vlastně zabili stínů. Bylo to něco kolem 14, protože vychytralá skupinka pod vedením kapitánky Wendy, se bezpečně zamaskovala a raději neriskovala své životy před stíny. Byla tímto v bezpečí.

Márty, opakuji M-Á-R-T-Y nám zatleskal za provedenou akci.

Jo a večer jsme hráli kufr. Hru na podporu německého kamaráda Alzheimera, kterou vyhrála skupinka (teď vás zklamu, Petrovci to nebyli) Milanovců! (Konečně jednou vyhrál někdo jinej, viď Péťo? - Wendy)

A co následovalo po kufru? Jak jinak než zasloužený spánek.

18. červenec 2016

Na ranním nástupu nás navštívil kupec s prosbou, abychom zachránili paní hvězdného třpytu. Ale pozor! Cesta se nám zjeví až k večeru. Do té doby se musíme zabavit jinak.

A z tohoto důvodu jsme si po poledním klidu zahráli hru „šance“. Složitá, nervy drásající a naprosto vyčerpávající hra. Běhaní od stanoviště ke stanovišti a znovu a znovu. Záleželo jen na vašem štěstí a kostce, který určovala číslo stanoviště.

Po hře a poradě jsme se dali na cestu, abychom zachránili paní hvězdného třpytu. Jelikož byl Márty celý den v časové smyčce, tak se vedení našeho tábora ujal Cuba. (Musím přiznat, že to zvládl na jedničku! :) - Wendy)

Už se šeřilo a my byli na výpravě. U kamenného srdce jsme potkali paní živlů, která nás vedla k paní hvězdného třpytu. Po cestě nás chránil Chodec hraničář.

Paní hvězdného třpytu (dále už jen paní H.T.) jsme opravdu osvobodili z mocné kletby Oduly a v bezpečí se vrátili zpět do tábora.

19. červenec 2016

Ráno po snídani byl nástup trvající až do oběda, na kterém jsme dešifrovali skryté značky na zvoncích. Každá skupinka se snažila rozluštit tuto zprávu a hádejte kdo to vyluštil? Samozřejmě že vychytralá skupinka stopařů pod vedením Wendy, která vše ovládala jen gesty a nemohla mluvit.

Po poledním klidu jsme hráli hru: „SKOTI PROTI ANGLIČANŮM“, ve které zvítězila skupinka Petra..

po výborné betonce byla soutěž: „Všichni do sedel!“ aneb Kuličova show. Velkolepé představení bylo zakončeno Diskotékou.

Abych nezapomněl, soutěž do sedel vyhrály dvě umělkyně a zpěvačky Mišpule a Verča s písní „pohoda“, která zvedla ze sedel celý woodstock.

V noci, okolo půlnoci, šla malá zásahová skupina osmi lidí a to tým „s“ a tým „s1“, kteří měli za úkol získat svíci času paní H.T., kterou potřebujeme na aktivaci zvonků rytířů paní H.T.

Svíci času opravdu získali. Takže naši hrdinové uspěli a celé údolí začalo pociťovat blížící se vítězství.

20. červenec 2016

Ráno probíhalo jako jakýkoli jiný den. Vždyť to známe. Budíček, rozcvička, snídaně, nástup… Ale pozor!Na nástupu jsme museli vyřešit pravost svíce času od paní H.T.

Rychlá skupina odběhne se svíčkou schovanou v housce, která byla schována mezi jinými houskami v přepravce a ve smluvený čas bude skupina na místě Koláčkova hrnku a skupina 2. použije hru s otázkou: „Kde se nachází pravá svíce času?“

Plán i provedení bylo dobré a kulička hry ukázala na místo Koláčkova hrnku. Jásaví jsme se pustili do oběda.

Po poledním klidu přišel kupec – rytíř paní H.T. Vzali jsme s sebou tedy zvonky a vyrazili do akce. Na místě kam nás dovedl kupec – rytíř stály 2 postavy. Paní živlů a paní H.T.

S jejich pomocí jsme dokázali aktivovat všechny zvonky. Nakonec přišel Faladin, aby nám sdělil jeho moudrá slova.

Avšak z houští nečekaně vystoupila postava s gardou. Byla to sama královna Gotian! Přečetla nám své myšlenky, které se vepsaly do obrazu z něhož vypadly. Darovala Faladinovi za jeho věrné služby zvonek a poděkování.

Za zvuků řevu dětí jsme se hezky seřadili do chaosu a odešli do tábora, kde po poradě následovalo osobní volno zakončené večerkou již v 21:29. Mám to přesně Adame!

21. červenec 2016

Služba Sue nás svým perličkovým budíčkem krásně přivítala do nového dne. Tábor se začal hemžit dětmi. Při tomto pohledu vidím mraveniště.

Už jen 3 dny do konce tábora.

Odpoledne jsme vyrazili na velkou bitvu proti Borgirovi. Šli jsme po třech cestách. Po mírných komplikacích jsme se střetli u brodu a vyrazili do boje.

Boje krvavého, bolestivého a nebezpečného. Jeden bojovník světla z udatného týmu stopařů byl zraněn, ale naše vojsko ho podporovalo a pomohlo mu se dostat až ke konci boje! Nakonec jsme udolali všechny stíny v okolí a vyrazili na samotného Borgira.

Toho jsme uvěznili v tzv. čtverci (trojúhelníku) ze zvonků a zabili ho poslovou truhlicí. Byl to vyhraný boj a my již byli v bezpečí.

Po tomto souboji nám Posel světla oznámil, že musím najít strážní věž tam, kde jsme našli kupce a nalézt Rošana, ochránce zbroje stopařů ze zbrojnice světla.

Když jsme našli strážní věž a mocným pokřikem za světlo upozornili Rošana na svou přítomnost, vydali jsme pod jeho velením do zbrojnice světla. Tam jsme s poctou odevzdali šat a jako svobodné DĚTI (už ne bojovníci) jsme si kotrmelci lemovaly cestu domů (musím dodat, že Rošan i Chodec hraničář poklekli před udatností a odvahou stopařů – Wendy /prostě nejlepší tým/ )

22. červenec 2016

Od rána zkrátka nabitý den. Odpoledne jsme měli pouť, na které se mohly všechny cukrožravé bestie nasytit a tím se připravit na následnou pomoc při vytváření slavnostního ohně.

Den přede dnem posledním. A v tomto napůl melancholického duchu se nesl celý den.

A k večeru? Večer jsme zakončili překrásnou melodií kytaru a smutného zpěvu dětí z údolí světla (všichni jsme totiž věděli, že tento den je poslední na tomto táboře). Ale i přes to všechno jsme si šli lehnout a každý usnul s úsměvem na tváři.

23. červenec 2016

Poslední den, posledních pár hodin a všichni šlapou jako švýcarské hodinky. Tábor nám pomalu mizí před očima a my přemýšlíme nad tím, kdy už budeme doma, nad sprchou či vanou, splachovacím záchodem nebo svou postelí.

Ale především přemýšlíme nad tím, kým jsme se letošní rok stali, byli jsme RODINOU. Naše údolí se pro nás na těch 22 dnů stalo naším domovem, kam se každý rok rádi vracíme a neradi ho opouštíme. Opět za rok? Ne! Tomu nemůžeme uvěřit!

Mnozí už jsou plní emocí a zamačkávají slzy, jiní své emoce projevují mrmláním nebo smíchem, ale všichni dobře vědí, že neví jak se zachovat a samy se s tím vyrovnat nedokážou.

Naši věrní vedoucí objímají své táborové děti a loučí se krásnými pozdravy na rozloučenou. Nikdo tomu nedokáže uvěřit.

Je konec tábora, ale něco končí a něco začíná… a já věřím, že za rok se tu opět sejdeme.