Letní tábor

  pořádá občanské sdružení KOLT - E-PŘIHLÁŠKA

Kronika - Dolní Sedlo 2017

 

1.7. 2017

Jsme tu. 345 dní uběhlo od našeho posledního překročení hranice údolí světla (Jak vypočítal Adam Velík). Zatím vypadáme jako lidé (alespoň většina) a proto první věc co vedoucí udělali bylo, že nás poslali za Luďkem do jeho profi laboratoře na focení, kde byli zdokumentovány naše obličeje. Kolovalo zde spoustu mýtů o důvodu tohoto počínání: 1. Aby nás rodiče poznali 2. Aby v nemocnici při šití měli mustr, ale většina z nás ví, že naše slavné ksichtíky budou na sedloních. Po zbytek dne jsme se rozdělovali do oddílů, seznamovali se jak mezi sebou, tak s prací ve službě, s bobříky a s režimem tábora. Ubytovali jsme se ve svých stanech a někteří nováčcis e pokoušeli zahnat moře havěti všude kolem. Večer Márty vyprávěl o časové smyčce, o postavách z obrazárny a dlouhý příběh o korábech bílé a černé armády. Než jsme se nadáli byla příprava na večerku a za min. večerka. Někteří si zřejmě nemysleli že min. stačí, protože ještě po té se dlouhou dobu svítilo a pobíhalo po podlážkách. Brzy všem bude ale drahá každá sekunda spánku.

2.7. 2017

Celý druhý den poprchávalo, proto byl zaveden režim "holinky, pláštěnka". K snídani byl kaviár a potom na nástupu Márty sdělil o trestu každému, kdo nebude mít holinky. Poté bylo P.P.O. Náš nový tábor má čtyři oddíly - Dračice, Vojáky, Nakládané okurčičky a Hovada. Zrovna, když odpoledne převzaly okurky službu od hovad a začaly vařit večeři, oběvilo se na obzoru sedm stínů s předsunutou hlídkou (kopíranti :D). Pravděpodobně mířili do černé brány. Udělali jsme poradu ve srubu a zjistili jsme, že kniha zase napsala spoooooústu věcí, ze kterých jsme byli ještě pomatenější než předtím. Např. Anestea a Akér mají syna Alixe- ten je následníkem trůnu. Faladin mu dal do vínku chrabrost, sílu atd. atd. Odula nechtěla být v budoucnu ohrožena Alixem, proto vyslala Aurel aby prince proklela. Když čarodějka v podobě volavky k miminku dorazila, uvrhla na něj kletbu zrychleného času - tím pádem rychleji stárnul. Když se na to přišlo, bylo už téměř pozdě, a proto Alixe vmžiku vyslali na cestu mužů, kde (jak jsme vykoumali) se stane nesmrtelným. Čas mu však stále běží. Nic nechápajíce jsme vyrazili ze srubu a začali se připravovat na výýýbornou večeři od Okurčiček, kterou vlastně vařila hlavně Petra s Rolandem a velký oddíl (Hovada). Chvíli po jídle byli Prý spatřeni čerňáci. tím pádem bylo vyhlášeno mýdlo. Bedlivé pozorování hranice nás dovedlo k závěru, že přišli zbrojíři i s šatem, ale bez štítů!? Celý popletení jsme se vrátili do stanů a pokoušeli se usnout.

3.7. 2017

Opět jsme se probudili do nového dne. Byl to den jako každý jiný - už jsme vypadali jako prasata a sprchy byly v nedohlednu. K snídani nám Okurky připravily housky s pomazánkovým máslem. Poté následoval nástup na kterém se nic nestalo. Dle denního rozvrhu mělo následovat P.P.O. ale my (Okurčičky) jsme měly službu, takže jsme pracovaly. A konečně nastal chtěný oběd, na který spousta z nás měla bobříka hladu. připravili jsme skvělé rizoto, které už jsme opravdu vařili my... možná :) (výsledek měl žlutou barvu) nechtějte vědět co jsme do něj dali. Po poledním klidu bylo P.P.O., tedy jsme hráli hry na louce například Maršál ale i městečko Palermo. Později následovala večeře, kterou už nevařili Okurky ale Vojáci. Překvapil nás déšť - čekali jsme ho, ale nepřišel. Místo něj přišel, respektive byl přivlečen Alix. Přivlekli ho 3 stíny, kterým utekl a přiběhl za námi. Řekl nám, že prošel mnoho cest a že tu bednu co měl v ruce musí odnést loutkaři. Poté jen prohodil pár slov a šel si truhlu schovat do úkrytu, o kterém my nic nevíme. Proto jsme se odebrali do poradního srubu, kde jsme si přečetli knihu proroctví a pravdy. ta napsala spoustu věcí o Alixovi a jeho cestě. Začali jsme vymýšlet plán na odchyt čerňáků bez porušení rovnováhy. Nakonec jsme zvolili variantu útok/výlet (přesný popis vám sdělovat nebudu). Už jsme se tím nechtěli zabývat, tak jsme se po dlouhém dni odebrali do říše snů.

4.7. 2017

Ráno jsme se kupodivu probudili, rozcvičili se a dali si snídani. Službu měli stále vojáci, kteří na svůj věk povinnosti služby plnili velmi dobře. Poté byl nástup a následovalo P.P.O. při kterém Hovada byli na Popově skále, Okurky hrály hru a poté se přesunuly do bunkru, kde jeden z nich postavil strážné Igora a Frantu. Vojáci měli službu a Dračice dělali s Mártym bobříka střelby a míření. Následoval oběd a polední klid. Po poledním klidu přebraly službu dračice. A zas bylo P.P.O. Chvíli po večeři když se hrály různé dobrovolné hry, se náhodou objevily 2 stíny, které šly směrem k černé bráně. Proto jsme se poradili a šli se tam podívat. Tam jsme potkali bláznivého chlápka, který si povídal s loutkou. Říkal jí Pan Nolan. Byl tak zabraný do povídání si s loutkou, že si nás nevšiml, dokud jsme nepřišli těsně k němu. On sám se jmenoval Maňak. Povídal nám tam různé příběhy, které byly stejně divné jako on. Nakonec se dopracoval k tomu že po nás chce nějaká sklíčka, tak jsme mu zkoušeli dát perly ale Pan Nolan řekl že to není ono, tak jsme mu ukázali perlu s hvězdným třpytem a ta už fungovala.A on nám naprosto svatouškovsky slíbil že nám je vrátí, tak jsme mu "půjčili" dvě perly paní hvězdného třpytu. To ale byla osudová chyba protože Maňak za pomoci perel se třpytem oživil Nolana a naprosto zešílel. Začal se smát a Pan Nolan vyzvedl ze země truhličku s dýkou, kterou pozvedl nad hlavu a řekl: „Cesta započala.” a začal se smát úplně stejně jako Maňak. Proto jsme se odebrali za hranici a vyčítali si jakou jsme udělali chybu. Poté jsme přesunuli do tábora a shromáždili se v poradním srubu. Tam jsme si přečetli knihu proroctví a pravdy a pak jsme si velmi hlučně promluvili se svými kapitány. Poté už byla večerka a mi ve svých spacácích usnuli a čekali na příchod nového dne.

5.7. 2017

Po budíčku následovala rozcvička, pak snídaně a poté nástup. Na něm jsme se dozvěděli, že hlídka našla v noci Alixovu truhlu a desku se splněnými úkoly. Márty nás po malinkých skupinkách propouštěl ke kamennému mostu, kde byl Alixův úkryt. Když si ho všichni prohlédly, byla porada ve srubu. Navíc se v knize objevily nové listy a tak jsme si je četli. Dozvěděli jsme se spoustu věcí. To nejhorší bylo, že loutkař Maňak byla převlečená Aurel a že Nolan bude s Alixem soupeřit o džbán na konci cesty mužů. Zděsili jsme se, ale nic už se nedalo dělat. Ještě nás zaujalo proroctví, že opustíme hranici a objevíme hrozbu nepřítele. Nějak jsme se dokoumali k závěru, že když jsme objevili truhlu Alixe, mohli bychom najít i tu Nolanovu. Jelikož jsme ho naposled viděli u černé brány, rozhodli kapitáni, že půjdeme tam. Rozdělili jsme se na jezdce, střelce a stopaře. Každá skupinka měla svou cestu, a všichni jsme se měli potkat u můstku. Asi po půl hodině jsme se všichni potkali v lesíku u černé brány. Postupně jsme se přes posly domluvili a sešli jsme se na můstku. Mezi časovými intervaly se skupinky údolí světla shora dívali do černé brány a vypravovaly, že si dole NĚKDO vybudoval pár přístřešků a pec. Našli jsme tam stejnou mřížku splněných úkolů jako má Alix. Opatrně nikým nepozorováni jsme opět bílou zástavu propašovali do černé brány. Nikdo tam nebyl a tak jsme se vrátili do údolí. Po večeři byl první slavnostní táborový oheň. Když zrovna Márty vysvětloval složení fagule, přišel chodec hraničář a požádal nás abychom prověřili pohyb u soutoku potoků. Po uvážení situace jsme se rozhodli, že se tam zítra vypravíme.

6.7. 2017

Ráno jsme se probudili do nového krásného dne. Bylo hezky a mi jsme bohužel museli na rozcvičku. Kapitáni se rozhodli, že chodcovo přání splníme co nejdříve, a tak jsme po snídani plně vyzbrojeni vyrazili k soutoku potoků u černého baráku. Rozdělili jsme se a každá skupina šla jinou cestou. Asi po hodině jsme se všichni sešli a povyprávěli si, jak každá skupinka odpětkovala 1 čerňáka. Pak jsme se zaposlouchali do podezřelých hlasů, které skoro jistě patřili čerňákům. Tomáše napadlo dobré místo, kde bychom je mohli pozorovat a tak jsme se kryti svícnem vydali zjistit úmysly stínů. Chvilku na to naše družiny poslouchali obvyklé čerňácké kecy- bílá lůza se neodváží za hranici bla, bla, bla.... Postupně se ale dopracovali k tématu, že jim Odula výslovně nařídila, aby zadrželi Alixe. Stíny byli jen dva ale když se k nim přidal 3. vydala se 1 a 2 za ním. My jsme je sledovali až na louku, kde se odehrával boj mezi princem Alixem a čerňákem číslo 4. Princ čtyřku zabil, ale 1, 2 a 3 se na něj zespoda hrnuli. Každý oddíl vyslal jednu pětku, ale nastal zmatek z čehoš kapitáni moc nadšeni nebyli. Nakonec ale všechny stíny leželi skoleni na zemi a my jsme neměli čas si s Alixem povídat... vlastně on neměl čas povídat si s námi. Ve spěchu jsme se nějak domluvili že Alixovu truhlu přesuneme tak, aby k ní nemohli neutrálové. Pak jsme se rychle rozloučili- on spěchal za dalším úkolem a my trochu nedůstojně na oběd. V táboře jsme se domluvili že truhla bude přemístěna hned po obědě. Tak jsme vymysleli důmyslný plán jak může být přesunuta dost nenápadně na to aby si jí temnota nevšimla, ale nechali jsme Alixovi vzkaz dost nenápadný na to aby ho našel a zjistil naše tajné heslo. Další den měli malí vyzdobit truhlu s deseti krabičkami, které teď byli ukryty v obrazárně. Brzy byla večeře a pak jsme šli spát.

7.7. 2017

Už od rána jsme věděli že to bude krásný den. Po budíčku byla rozcvička, snídaně a nástup, na kterém jsme se domluvili že hned po nástupu bude škvára se škvárou bude zdobit Alixovu truhlu a desku. Ostatní měli P.P.O. jako každý den. Následoval oběd a polední klid, na kterém začal tajný krámek. Teď vám vysvětlí co tqkový tajný krámek je:

1)Obchodník někde schová papírek s nápisem, kde je tajný krámek a v kolik.

2)Vaším úkolem je ten papírek najít a samozřejmě to všem vytroubit, aby na vás nic nezbylo a nemuseli jste utrácet všechny sedloně.

3)Utratit ty sedloně v nelegálním krámku u maskáčovaného chlápka ve stanu. (Toto jsou jediná pravidla, která se opravdu dodržují) :). Bohužel pro maskáčované chlápky s tím malilinkato vedoucí nesouhlasí. Najednou přišel Alix s dalšími díly jeho cesty a domluvili jsme se na místě mrtvé schránky. Poté bylo P.P.O. a po něm večeře. Než jsme se nadáli byla večerka a proto jsme šli spát.

8.7. 2017

Ráno jsme se probudili, měli rozcvičku, výbornou snídani a nástup, na kterém jsme poslali průzkum do černé brány a k mrtvé schránce. V černé bráně průzkum zjistil, že políčka na desce poznání mají stejný počet vybarvených políček, jako Alixových truhliček. A v mrtvé schránce byl vzkaz, že Alix odposlouchával černé a zjistil, že večer bude v černé bráně nějaký obřad. Rozhodli jsme se, že tam půjdeme. Následovalo P.P.O. a po něm oběd, polední klid a svačina. Potom bylo ZAS to staré známé P.P.O. Po večeři jsme se konečně odhodlali že půjdeme do černé brány vyslechnout obřad na který nás Alix upozornil. Byl to dlooouhý večer. Viděli jsme skoro všechny hodnostáře temnoty na jednom místě. Byl to obřad na předání temného kopí Nolanovi. Po tom všem jsme se vypravili zpět do tábora a následně do svých spacáků a říše snů.

9.7. 2017

Ráno jsme se probudili do hezkého dne. Jako každý den jsme poslali průzkum k mrtvé schránce a do černé brány, odkud přišli špatné zprávy. Alix nám vzkazoval, že zajali člena královské gardy se správou pro nás. Rozhodli jsme se vyrazit hned co to půjde a tak jsme byli brzy na cestě. Neuběhlo moc času a dorazili jsme k první věži kupecké cesty, čili k posedu odkud byly slyšet hlasy čerňáků. Tiše jsme se k ni blížili. Po chvíli jsme zahlédli 3 čerňáky jak vězní gardistku. Nejprve se ukázal jen Márty se stopaři, ale pak stíny viděli i zbytek bílé armády. Nastal boj ve kterém jsme si po odpětkování čerňáků mysleli, že jsme zvítězili. Ale mylně. Po tom co gardista vystoupil z našeho kruhu a předal nám zprávu od královny, zašel hluboko do lesa. Chvíli na to nastala mega panika. Z lesa se vyvalilo spousty stínů a Nestor. Bohužel nám nešel zapálit svícen a tak všichni ječeli, brečeli, šíleli atd. atd. Nakonec byl svícen rozsvícen a my se tiše vzdalovali. Čerňáci nás začali dohánět a tak se Márty odpojil od skupiny a odlákal je spolu s vedoucími na druhou stranu než jsme byli my. Všichni jsme se nakonec sešli v poradním srubu a přečetli si zprávu od Gotian. Královna veřejně vyhlásila čerňákům válku. Potom bylo P.P.O. a večer se všichni zachumlali do spacáků a šli spát.

10.7 2017

Ráno jsme se probudili, nasnídali se a měli P.P.O. Odpoledne byl oběd a pak polední klid. A znenadání se objevil Alix. Prostě si vyběhl z lesa a už tu byl. Dal nám 3 nové plechové krabičky a k tomu šifru kde se nachází první klíč k Alixově zbrani. Střelci vyluštili zprávu skoro hned, ale Márty chtěl potvrzení od ostatních. Zpráva se musela číst 1. a poslední písmeno, 2. a předposlední.... Jezdci na Zprávu přišli také a tak jsme věděli že 1. klíč je v černém baráku. Rozdělili jsme se a za chvíli jsme dorazili k baráku. U něj byli 3 čerňáci. Díky bohu se rozutekli, protože naše disciplína byla v tu dobu naprosto příšerná. Pak jsme prohledávali barák a našli 3 černé měšce - jak jsme se později shodli s čerňáckou měnou. Nejdůležitější ale byl takový plátěný pytlík (dobře zavázaný). Všechno jsme vzali a spěchali zpět do tábora. Na louce jsme narazili na ty samé stíny z nichž jeden byl generál. Zjevně se vzpamatovali, protože na nás hned zaútočily. Po dlouhém boji jsme je nakonec odpětkovali všechny. Pak jsme se vrátili do tábora bylo P.P.O. a brzo jsme šli spát. 

11.7 2017

Vzbudili jsme se do dalšího dne. Po budíčku následovalo prokřupání celého tábora při rozcvičce a po té i zasloužená snídaně. Samozřejmě nesmíme zapomenout na nástup na kterém se jako vždy rozdávalo suché oblečení a námi milovaná dražba. Kde se vzal, tu se vzal, přiběhl za námi Alix, který přinesl nějakou zlatou krabičku které jsme se hned ujali a začali ji luštit. Když jsme to konečně vyluštili, rozhodli jsme se, že to místo o kterém se tam píše je v černých skalách. Proto jsme se tam hned po obědě vydali. Cesta tam byla téměř bez problémů až na 3 stíny na cestě. Když jsme dorazili na místo určení, našli jsme tam malířku, která se nás nejprve bála, ale když jí jedni z nejmenších ukázali své perli nedotknutelnosti, kterou měla i ona sama, tak poznala že nejsme nepřátelé. Malířka nám poradila, kde najdeme další klíč cesty. Tudíž na zelené vraní cestě. Tak jsme si šli po cestě a najednou někdo spatřil zlatý kámen vedle cesty. Hned jsme poznali, že to není úplně normální, že by byl docela velký zlatý šutr jen tak vedle cesty. Začali jsme tedy balvan prohledávat. Nakonec jsme našli jako vždy plátěný balíček, který jsme ukrili do kalichu a následně odnesli do tábora. Kalich spolu se svícnem byla samostatná jednotka, která měla za úkol balíček odnést do tábora. Ostatní byli jen klamá skupina, která se snažila o upoutání pozornosti černých na sebe. Akce byla úspěšná, proto jsme hned po příchodu do tábora onu věc rozbalili a ano byl to další klíč cesty. Po té byl oběd a polední klid. Následovalo P.P.O. a večeře. Zanedlouho byla někým zbožňována a někým naopak nenáviděná večerka.

12.7. 2017

Opět jsme se probudili a měli rozcvičku. Následovala snídaně doprovázená deštěm, který nám zabránil tento den cokoliv dělat. Proto jsme také nic nedělali. Dokonce jsme neměli ani naše oblíbené P.P.O. a to už je co říct. Proto po P.P.O.čku byl oběd který nám určitě dodal spoustu sil (tedy alespoň většině). P té byl polední klid a po něm svačina. Následoval abych byla originální, tak napíšu program po oddílech. Den jsme zakončili skvělou večeří a po ní večerkou

13.7. 2017

Ráno jsme se probudili do nového krásného dne. Byla rozcvička, nástup a pak se tu oběvil Alix, přinesl další díly skládačky své cesty a šifru která nás měla zavést ke třem klíčům. Vzkaz jsme luštili u stolu Okurek a trvalo nám hodně dlouho než jsme to vyluštili. Zpráva byla přeohýbaný a na třech místech propálený papír. Skoro hned kapitáni přišli na to, že když se šifra přeloží vznikne nápis TŘI KLIČE CEST. O dost déle nám trvalo vyluštit zprávu ukrytou ve třech tečkách, které byli na papírku vypálené. Nakonec se ale přišlo na to, že když se čmáranice přiloží k určité části mapy, cesta jakoby pokračuje. A tak se nám vyjevili tři místa, kam jsme měli jít. Na nic jsme nečekali a jezdci, střelci i stopaři byli brzo na cestě. Chtěli jsme jít vrchem přes louku, ale skoro hned za hranicí jsme potkali Nolana s partičkou stínů, která mu zjevně pomáhala při plnění dalšího úkolu. Jejich pán na ně řval ať sebou hodí. Pak jsme dostali nápad: Na nedávno ukradeném klacku byly vyřezané nějaké znaky, což by mohl být ten cejch. Tak se dan převlékl za čerňáka nečerňáka a na ruku si z klacku opsal znamení. Za chvíli byl zpět, dorazil až k Nolanovi a tam začal vyprávět o neexistujícím poselství z Černé brány. Nolan ho neposlouchal a seřval ho, že mu má pomoct něco hledat. Čerňák nečerňák chvíli předstíral hledání, ale pak ho jeden z opravdových stínů začal podezřívat a řekl to oživlé loutce. Stíní začali Dana prověřovat, ale znamení z klacku na ně platilo! Tak čerňáka nečerňáka poslali, aby pokračoval v poselství a ještě mu k správě poslali informaci, že se bude konat sněm na místě 1. čtení černé knihy proroctví a pravdy. Falešný stín se k nám přidal a my jsme pokračovaly v cestě za klíči. Stejně jako u malířky nám klíče pomohly najít zlaté valouny. Každá skupina potkala čerňáka, kterého odpětkovala a pokračovala v hledání. Brzy Jezdci, Střelci i Stopaři byli v táboře s dvěma zlatými a jednou plechovou krabičkou. K našemu zklamání v nich nebyli klíče, ale ztuha, rolničky a plechová krabička. Pak byl oběd PPO a čtení knihy. Znovu jsme byli upozorněni na sněm, který se měl konat ten den večer. Na nástupu byla vybrána tajná skupina, jenž se měla pokusit zjistit důvod konání sněmu. Zbytek tábora měl bojovku. Tajná skupina večer dorazila k remízku, cestou odpětkovala 2 stíny a dostali se do středu dění. Na schůzi se dozvěděli, že Nolan má za 2 dny vyzvednout černou zástavu. Pokud to splní do dohoření rudé svíce času, získá armádu 40-ti stínů. Při návratu do tábora jsme zjistili, že nám chybí Mišpule. Johan se pro ní vrátil. Za čtvrt hodiny jsme byli zpět v táboře a šli jsme spát.

14.7.2017

Ráno jsme se probudili, měli rozcvičku a nástup. Na něm včerejší tajná skupina sdělila všem v táboře, co se dělo na sněmu temnoty. Nikdo neměl radost, že se temná zástava vyzvedne už za 2 dny a chtěli jsme něco vymyslet, ale nejdřív jsme museli najít další 3 klíče k Alixově cestě. Včera jsme našli stříbrnou, místy popsanou stuhu, plechovou krabičku a stříbrné rolničky. Kapitáni přišli na to, že když se stuha obmotá kolem krabičky, vznikne příběh o 3 sestrách. Nevím to úplně jistě, ale myslím, že to bylo nějak takhle: „Tři sestry jdou lesem. 1. říká té druhé: Já jsem já a ty jsi ty. Slyší odpověď: ty jsi já a já jsem ty. 3. sestra se ptá: Já jsem ty a nebo ty? Náhle 1. sestra zastaví své kroky. Dál spolu nemůžeme… a pak už to neumim, ale bylo tam něco jako, že se kolem ohně rozezní zvonky a ony se znovu potkají. Z toho textu jsme usoudili, že se jedná o kopce pravda, lež a zmatení, které vlastně symbolizují 3 sestry. Netrvalo dlouho a již byli Jezdci, Střelci a Stopaři na cestě za klíči. Dlouho jsme šli spolu, ale pak se skupinky rozdělily a každá si vzala svůj kopec. Po strastiplné cestě jsme dorazili na jeho vrchol. Tam seděla u ohně sestra. Kapitáni si vzpomněli na příběh a každému dali jednu rolničku a my zazvonili kolem ohně. Sestra se zvedla, poděkovala, pronesla něco moudrého čemu jsme nerozuměli, že její tajemství je naše a odkráčela. My jsme začali hledat klíče. Ty byli schované pod ohněm. Skupiny je vzali a spěchali zpět do tábora, aby ověřili pravost klíčů. Balíčky byli rozbaleny v poradním srubu, kde jsme si zatleskali, protože jsme měli další 3 klíče cesty.

15.7.2017

Na nástupu jsme se domluvily, že dopoledne bude hra pouští a pralesem a večer soutěž „Bažiny tvář má známý hlas“ a tak se také stalo. Rozdělili jsme se do týmů ve kterých jsme také soutěžili v již zmíněné hře „Pouští a pralesem“ soutěžili jsme ve věcem jako uzlovaní, házení tenisáků nebo vaření vajíčka po této vražedné hře následoval oběd a po něm námi zbožňovaný poledňák. Už jsme všichni byli strašně natěšení na večerní akci a čas plynul celkem rychle. Za nedlouho zazněla znělka, která nám oznámila, že začíná Bažiny tvář má známý hlas. Probíhalo to asi nějak takhle:

Najednou se všichni nahrnuli ke srubu, který celkem rychle otevřel své dveře a proběhla kontrola lístků. Když se všichni usadili mohla začít ta zábava. Tou zábavou se myslela velká spousta reklam na úplné hovadiny (to nebyla narážka na oddíl velkých), ale i vystoupení našich skvělých vedoucích. Určitě mnoho z vás zná ten televizní pořad jménem Tvoje tvář má známý hlas. Tak ta to samozřejmě okopírovala od nás, protože jak by jinak přišli na takovou skvělou věc? Nechyběla ani porota. Z každého oddílu bal zvolen jeden člověk, který byl zařazen do poroty. Po skončení této akce byl nástup na kterém jsme se dozvěděli informaci, že večer bude diskotéka. Tímto všichni, až na výjimky, jásali a těšili se na vypětí svých sil (že Adame?)

16.7.2017

S východem slunce jsme se probudili, měli rozcvičku a snídaní. Na nástupu jsme si připomněli, že nastal den vyjmutí zástavy. Rozhodli jsme se tomu zabránit. Hned po obědě jsme se tam vydali. Opět jsme šli do černých skal. Po cestě jsme potkali Nolana a 7 černých, na které jsme pod svícnem udělali mlejn. Nolan nic nechápal, proto se Márty ukázal a řekl mu, že se může nechat dobrovolně zajmout. On však nechtěl, proto jsme se rozpojili a Nolan poznal jakou máme přesilu. Opět jsme se spojili, tudíž jsme zase byli neviditelní. Nolan si myslel, že je Márty kouzelník. Chtěli jsme, aby nám odevzdal jeho zbraň a on kupodivu poslechl, ale když se jí Márty dotknul, dostal ránu. Proto Nolan položil svou zbraň na zem a nechal se svázat ke stromu. Najednou a to jsme nečekali, přišel Nestor, který Nolana odvázal a šel s ním za stínem Smrti, který strážil právě černou zástavu. My jsme měli jedinou únikovou cestu a to přímo k němu. Ukryli jsme se vedle cesty, kam potom přišel Nolan, Nestor a dalších asi 10 stínů. Nemohli jsme nic dělat a Nolan opravdu černou zástavu vyzvedl a zavolal pána Bouře. Spolu s ním a se stíny šel pryč a už tam zůstal jen Nestror, který zašel za zatáčku a my jsme se vydali do tábora, na večeři a do spacáků.

17.7.2017

Ráno jsme se probudili do nového dne. Byla rozcvička, pak PPÓčko a odpoledne, bylo… chvle napětí – opět PPÓčko. Večer byl 2. táborový oheň po němž jsme se odebrali do spacáků.

18.7.2017

Nebudu říkat, že jsme se probudili do dalšího dne, nasnídali se a rozcvičili. Po PPO přišel Alix se zprávou, která byla asi následující: „Jděte do lesa, kde se pokoušel zhmotnit Borgir, uhlídejte 43 smradů, pardon, dětského vojska údolí světla, aby se nedotkl kamene, který jako magnet přitahoval hlavně mladší část vojska. Bohužel k tomu aby kámen vyjevil své tajemství byla potřeba spoousta vody a jelikož jsme jelita a cennou H2O jsme nebrali ve svých přiblblých lahvičkách, které tečou. Po pokuse, jenž byl shodou náhod úspěšný. Dopravit vodu ze 3 bodů A do 1 bodu B. S komplikacemi v podobě stínového vojska. Nalili jsme vodu do otvorů v kameni, který poté vyjevil své tajemství v podobě deseti dřevěných válečků, které jsme po té luštili dalších několik dní, ale to předbíhám. Poté, co se nad remízkem, kde přebývala bílá lůza hemžili stíny v počtu víc než dostatečném, aby nás rozprášili, rozbuleli půlku vojska (všechny mladší 17-ti let) a přivést kapitány do stavu euforického šílenství. Nakonec jsme utekli – ech – strategicky ustoupili zpět do tábora. Večer pak probíhal vcelku klidně.

19.7.2017

Ráno po raním nástupu se nám podařilo rozlousknout zprávu napsanou na válečcích. Bohužel vyluštěné bylo ještě horší, než samotné luštění. Ve zprávě totiž stálo napsané to, co bylo noční můrou každého kapitána. Úkol od samotného Faladina, který spočíval v tom, že se nikdo neotočil, byl prakticky horší než římská decimace jednotek. Dopoledne po překrásném PPO a odpoledním PPO přiběhl Alix, že nás bude čekat u strážní věže kupecké cesty. Toto ještě více prohloubilo kapitánské melancholično, ale nakonec se akce povedla. Jakýmsi nevysvětlitelným způsobem se žádné dítě neotočilo a všichni drželi úžasnou kázeň. Nejspíše chyba v matrixu. Alix pozvedl svou zbraň a my jsme díky tomu mohli jít do tábora a do svých teplých spacáků.

20.7.2017

Ráno nás před snídaní navštívil Alix s tím, že nemá čas a přinesl 2 krabičky cesty. Zbývala mu poslední. Po průzkumu černé brány jsme však zjistili, že Nolan už má všechny. Po PPO jsme tedy vyrazili do boje po té, co na Alixově desce nějakým kouzlem přibyla i poslední krabička jeho cesty i s informací, kde se nalézá kalich cesty bolovníků.Na místo jsme dorazili bez větších problémů. Zde se odehrála bitva s velkým B. Asi 8 stínů, Aurel, Nolan a nakonec i Alix. Tomu jsme pomohli svou disciplínou k tomu, aby se po usazení všech šesti klíčů mohl napít z kalichu. Získal sílu střílet neviditelné šípy, jako jeho otec. Zabil všechny stíny okolo a pak nás odvedl do zbrojnic za královnou Gotian, kde jsme odevzdali svůj šat a tím jsme byli oficiálně zbaveni bojové pohotovosti. Pak jsme šli do tábora, kde následovala večeře a večerka.

21.7.2017

Je den přede dnem odjezdu. Děti z údolí světla se pomalu pakují domů. Jo a ještě něco. Přijela nám pouť! NAŠI! Zkrátka a dobře: Rychlý klíče, střelnice, sladkosti, holinky lítaly vzduchem. Jo a pak krom takových obyčejných věcí ještě Johanovo linování! Po poutí se oddíl velkých vydal postavit oheň. Nebyl moc hezký, ale postavili ho úplně sami HOVADA! Všem nám létaly v hlavě myšlenky na to, co bude zítra. Poznají nás doma? Chce se nám vůbec odjet? Ten pocit, že to už pomalu končí je zvláštní. Pro někoho příjemný, někdo by tu zůstal klidně další měsíc, ale jedno je jisté. Po těch 21 dnech neodjíždí nikdo stejný, jako přijel. Podle mě zde děti vždy o něco více dospějí. No nic zpět ke dni. K večeru se zapálil poslední slavnostní táborový oheň u kterého se předávali moudrosti. Žádné oko nezůstalo suché a my jsme šli za tónů kytar spát.

22.7.2017

Dneska se balíme, bereme věci. Domů se těšíme a rovněž netěšíme. Všichni se balí a balí a balí. Postupně mizí stany a na louce se objevují kufry. Naše dočasná obydlí už nemají celty. Je vidět jen železná konstrukce a podlážky, a tak budí dojem, že jsou průhledné. Hráz už také zázračně zmizela a postupně se celý tábor vyprazdňuje. Přesto, že je ráno na stožáru nevisí vlajka…ale KAREL??? Je to tu celé takové, no vlastně tu není vůbec nic. Najednou zazněl zvon a výkřik „příprava na snídani!“ Za nedlouho, tím myslí za 5 minut je nástup na snídani a po té poslední nástup. Tedy, alespoň jsme si mysleli, že to byl poslední nástup, ale mýlili jsme se. Uklízelo se, pracovalo a po JAKOBY obědu byl už opravdu, opravdu poslední nástup po kterém jsme se konečně vydali zpět do civilizace.

Vaše LILI, Matylda, Adam a má maličkost…Petr :D

Chtěl bych ještě něco přidat, a to velký dík vám všem. Bez vás by to totiž nebylo místo, na které se tak rádi každý rok vracíme. Nebylo by to místo odkud polovina dětí odjíždí s brekem, že tu chtějí zůstat. Místo, které nám všem dává něco, co se nedá popsat. Takový ten hřejivý pocit, že jsme společně za těch 21 dní něco dokázali. Něco končí, něco začíná a já věřím, že tábor je vždy jen začátek a když na chvíli zavřete oči, tak víte, že ty chvíle nikdy neskončí, protože je máte uvnitř. Ještě jednou díky. Snad se za rok opět uvidíme.