Tak, jako vždy po táboře jsme hleděli na nespočty nafilmovaného. Ihned jsme se rozdělili na „střihače třídiče“ a byly vytvořeny tři skupiny. Jako nejhlavnější, byla určena pro táborový film, skupina Cuby a Marka. Další spolek, Mišpule a Lilka si vzaly za úkol sestavit vše z legrace na táboře a poslední maják jistoty Karlík stříhal Sedláles. Vše se dařilo a stále ještě daří. Potom však přišel nápad „ Hele! Neuděláme veřejné promítání?“ Všichni se smějeme a představa, že se na toto koukáme společně nás těší. Martina ihned jedná a zajišťuje prostory. Již je dán termín a Sjů píše rodičům.
Avšak ten termín! Všichni střihači makají a tají před ostatními své výtvory. Bude to přeci premiéra, tak ať se máme na co těšit. K největšímu utajení to dotáhl Karlík. Ten z bezpečnostních důvodů, začal svůj výtvor jen dva dny před promítáním. V osudový den premiéry byl hotov ve dvě ráno.
Již ale stojíme před kinem a vítáme hosty. Nálada je výborná a zhasínáme v sále. Jako první z trilogie pouštíme Legraci na táboře. Po rozsvícení se ozývá potlesk a mi jsme potěšeni. Teď přichází Kárlův Sedláles. Smějeme se a vzpomínáme na festival. Jsme odměněni rovněž potleskem. Ale v tuto chvíli předstupuji před diváky a vážností hovořím, že vše v prožitých třech týdnech léta nebylo až tak veselé. Ba naopak. Hovořím o nekonečném boji dobra se zlem a zviditelňuji nespočet nafilmovaného, právě z tohoto boje. S politováním říkám, že na toto množství právě zde není čas. Cuba s Markem z tohoto dění vytvořili třídílný celovečerní film a ten všem dáme na stránkách tábora k vánocům. Avšak v sále se znova zhasíná a je spuštěna upoutávka z těchto bojů. Mnozí se při pohledu na plátno lekají a zároveň se těší. Jsme odměněni potleskem ve stoje a se všemi se loučíme.
Na závěr musím říci „ S tím kinem to byl dobrý nápad“
