Letní tábor

  pořádá občanské sdružení KOLT - E-PŘIHLÁŠKA

Sedlo na Pohodu 2018

Je konec tábora. Máme za sebou poslední noc a s hlavou plnou otázek se loučíme. „Kdo nám bude dávat pusu na dobrou noc?“ „Kdy si zase společně zazpíváme pražce?“ „Kdy se opět uvidíme?“ „Vždyť nás přece čeká Pohoda!“ zvolává Roly a nám všem se objevuje úsměv na tváři. „Tak na Pohodě“, je nyní slyšet celým údolím a s tímto opouštíme Dolní Sedlo.

 

střih Blíží se konec srpna a Cubovi zvoní telefon. „Sestra? Co může chtít?“ Přes velké sebezapření nakonec hovor přijímá a z reproduktoru se ozývá: „Mám plán.“ Netrvá to ani týden a už všichni sedíme v kavárně. Roly, Cuba, Franta a Petr napjatě poslouchají Verčin nápad a po krátkém tichu, které následuje po dokončení poslední věty, máme všichni jasno: „Udělejme Pohodu!“ Z nevinně vypadající schůzky se vmžiku stává zasedání krizového štábu a nápady létají vzduchem. „Četl jsem jednu knížku, udělejme to podle ní. Budou v zajateckém táboře!“ „Ne, udělejme ostrov lidojedů!“ zvolává Fanda. Po dlouhé debatě se přes druhou světovou válku a vězení dostáváme až k socialismu a téma letošní Pohody je na světě. Prvotní nadšení však střídají pochybnosti. „Oni to přece na rozdíl od nás zažili. Co když jsou naše představy zkreslené? Budou to chtít znova zažít? Nevyvoláme v nich nepříjemné vzpomínky?“ Stop. Jdeme do toho. Něco se stane a my uděláme vše pro to, aby se jim to líbilo. Tečka. Ještě ten večer píšem jménem Kanceláře prezidenta republiky zprávu na diskuzi a události se začínají dávat do pohybu. střih Je pondělní odpoledne a do Pohody zbývají čtyři dny. Tým ve složení Veru, Cuba, Franta, Roly a Petr se přejmenovává na Kancelář prezidenta republiky a společně vyjíždíme na krizový sjezd na Čížovky. Tam v budovatelském duchu domýšlíme poslední detaily, natáčíme propagandistické video oslavující nový režim a s nadějí v lepší zítřky se bavíme až do rána. střih Čtvrtek, den před začátkem Pohody, vyzbrojeni seznamy Jednoty a Tuzexu, kráčíme pod vedením Ivana vstříc asijské obdobě Makra. Košíky plníme vším možným i nemožným, Petr jako Tuzexák nachází svůj oblíbený maniok, Veru pro svou Jednotu vybírá vepřové konzervy s největší zárukou tradice a kvality a vše skládáme do krabic a připravujeme k pátečnímu výjezdu do Sedla. střih „A čím vlastně pojedeme?“ honí se hlavou mužské části Kanceláře prezidenta republiky, která na Pohodu vyráží již v dřívějších hodinách. Odpověď naštěstí přináší Johan, který zděšen hrozbou migrační krize, neváhá a půjčuje nám jeho Fabii. Co na tom, že část z nás mizí pod hromadami věcí a v autě se již nedá dýchat. Situace je vážná a my musíme udělat, co je v našich silách, abychom se na místo dostali včas. Jedem. střih Jsme v Sedle, slunce už pomalu zapadá a my díky dopravní zácpě na úseku Praha - Liberec máme dost času na to, abychom stihli vše připravit. O pár chvil později už vidíme přijíždět první účastníky a začíná nám být jasné, že naše obavy byly zbytečné. Ve srubu se začíná točit pračka a konečně nastává ta pravá pohoda. střih Je přesně 10 hodin dopoledne a skupina nad očekávání vkusně oblečených obyvatel nově vznikajícího socialistického státu tiše naslouchá slovům starosty. Ten je seznamuje s novým režimem a vítá předsedu Kanceláře prezidenta republiky se svou chotí, kteří za velkých ovací slavnostně podpisují tolik očekávanou listinu. Nový režim je uveden v platnost. Obyvatelé jsou rozděleni do tří rodin (Hujerů, Smolíkových a Horákových), které budou během celého dne usilovat o přízeň ministra zahraničí pana Musila, jehož příjezd je očekáván ve večerních hodinách. Na jeho počest je totiž vyhlášena soutěž ve vaření a rodina, která jej pohostí nejlépe, získá pobyt ve vyhlášeném rekreačním středisku Rujána. Následně se rodiny zabydlují ve svých nových, státem plně vybavených domácnostech a vyčkávají na otevření oblíbené Jednoty, kde, jak doufají, seženou potřebné suroviny k pohoštění ministra. Po vytvoření dlouhé fronty, jež vede až ven z obchodu, jsou všichni šokováni nejen rozmanitostí nabídky, ale i příchodem neznámého cizince v šedém kabátu, který celou frontu předbíhá a ty nejžádanější suroviny v mžiku vykupuje. „Z čeho budeme vařit?“ ozývá se celou Jednotou. „Vepřovky, Salko, sekaná, Hašlerky, utopenci, Pribináčky, Božkov, Kávenky… co z toho máme, proboha, udělat?“ Odpověď přináší až podivný muž v kožené bundě a slunečních brýlích, který se potuluje táborem. Ten potají výměnou za úkoly nabízí bony a povídá tajemné zvěsti o obchodě ukrytém za hranicemi socialistického státu. Rodiny nelení a začínají plánovat nezákonné překročení hranic. Cesta je však trnitá, neboť hranice jsou pečlivě hlídány pohraniční stráží. I tak se ale těm nejrychlejším podaří uniknout a objevit jejich záchranu. Tuzex. Tam se jim rozprostírá pohled na bohatý sortiment ze západu a u dlouhovlasého muže v barevném trikotu nakupují zboží, o kterém se jim ještě před pár okamžiky ani nesnilo. Během nasledujících hodin začíná dlouhý boj, který nezná hranic. Otcové rodin hlídající domácnosti vysílají své děti za hranice socialistického státu a zároveň je svou výřečností chrání před všudypřítomnými pohraničníky. Matky s očekáváním nově dovezeného zboží pravidelně kontrolují Jednotu a s každou získanou surovinou vymýšlejí nové a nové kombinace, kterými večer pohostí vzácnou návštěvu. Oddych však nemá ani vexlák, který vyzbrojen nekonečnou zásobou úkolů, celý den v nejvyšším utajení směňuje v zahraničí tolik potřebné bony. Napětí by se dalo krájet. střih Je přesně pět hodin večer a všichni obyvatelé již z dálky vítají ministra zahraničí, který v doprovodu své choti, sestupuje ke slavnostní hostině. K radosti všech přítomných jsou pokrmy v ideální teplotě vhodné k okamžitému servírování a po krátké prezentaci, kterou jednotlivé rodiny podtrhují již tak velmi lákavý vzhled jídel, přistupuje ministr k samotné ochutnávce. Nikdo ani nedutá. Palačinkový dort, špízy, vyhlášená dýňová polévka vařená podle rodinného receptu Horákových, plněné buřty, čočkový salát s fetou, Smolíkovic ratatouille, zelená… to vše a mnohem víc se rozpoští v jeho vážených ústech. Po chvilce ticha dostává ke konzumaci svolení i zbytek obyvatel a nastává všudypřítomný blahobyt. Nedlouho poté stojíme již opět u stožáru a přichází očekávaný okamžik, kdy ministr zahraničí vyhlašuje vítěze. Tím se nakonec stává rodina Hujerů, která si ministra získala svými lahodnými, do zlatova opečenými špízy, a přebírá poukaz na týdenní pobyt v rekreačním středisku Rujána. Krátce před ukončením celého ceremoniálu přichází ještě poslední překvapení dne, kdy se ukazuje, že všichni pracovníci pohybující se uvnitř i vně nově vzniklého socialistického státu, byli celou dobu součástí tajných bezpečnostních složek. To osvětluje důvod, proč byli pohraničníci vždy přítomni tam, kde jich bylo třeba, a nám všem je jasné, že již nemůžeme věřit nikomu. (Pane Smolíku, děkujeme za spolupráci.) Když slunce zapadá za nejvyšší horu, všichni se přesouváme zpět do srubu a za zvuku kytar a točící se pračky oslavujeme až do rána…

P.s.: Skláníme se před trpělivostí pana Horáka, který bravurně zvládl ukočírovat všechny své nezkrotné ženy.

P.p.s.: Děkujeme Gábi Smolíkové za naučnou botanickou přednášku a všem dalším za jejich dojemné příběhy, kterými obměkčili srdce nejednoho pohraničníka.

P.p.p.s.: A v neposlední řadě dekujeme vám všem, že jste si s námi hráli a společně jsme si užili skvělý víkend v tom našem Dolním Sedle.

P.p.p.p.s.: Nezampomeňte: „Buduj vlast, posílíš mír!“

Vaše Kancelář prezidenta rebubliky

 

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt