Vánoční trhy už jsou za námi a právě já Přemysl a můj kolega Bivoj jsme se pustili do Plánování Vánoční besídky- Ne, počkat… Celý příběh začíná o několik měsíců dříve v nejmenované restauraci (ne ne, u Kulatky to nebylo).
“Tak co, uděláme besídku?” říká Cuba a oba se smějeme. A tak začínáme psát první letrošní mail od Vánoční besídky.
“Ale kdy to uděláme?” znělo naše zamyšlení. “tak třeba 12.12. to je takový pěkný datum. No vidíš a je to dokonce pátek!”
A tak jsme zanesli datum 12.12. do vašich kalendářů, netušíc, že 12.12. je ve skutečnosti možná malinko jiný den, než pátek. Ach, jak jsme byli geniální!
Jak všichni víme, čas letí, jak Mišpule po čínský polívce a tak už začínal ten vánoční čas a my si řekli, že už si přece musíme říct, jak si řeknem.
“Co takhle je poslat ke Kulatý bábě? No a šifru dát bábu do kroužku!?”
Smáli jsme se a ihned zakreslili Kulatku, jak jí familiérně říkáme, do trasy.
“Hele a co na ten Hlavák dát kytaru a dát opodál agenta…”
Po nějakých těch úvahách jsme došli k tomu, že zas tak zlí na vás nebudeme a že budou stačit dřívka a činel. Zkrátka ty hudební nástroje, které zbydou v první třídě na hudebce dítěti s obzvláště kvalitním hudebním nadáním.
“Ale kde to bude končit. Vždyť nevíme, jaká bude situace…”
Bivoj se usmál a řekl, že má kamaráda v baru a že by se to dalo zařídit.
Další a další nápady létaly vzduchem a besídka se začala rýsovat. Musím říct, že bez Bivojovi úžasné organizace a rozsáhlé sítě pražských přátel by besídka dopadla úplně jinak.
Plán byl načrtnutý a naše výzva, aby se tými přihlásily už je na stránkách. Paráda. A už se hlásí první týmy. Dovolte mi je v krátkosti představit:
Kazi, Teta, Libuše
Tým skládající se ze tří sester. Ano, ty měli naši velkou důvěru, že dorazí do cíle včas né-li jedny z prvních.
3 apoštolové
Tým, který byl pojízdný přeci musí také dorazit v rekordním čase. Musím říct, že bez apoštola Sáry by jim to určitě trvalo déle. je jasné, že to byl mozek celé operace!
Vyšehradští skokani
“Hele ale na těch stránkách vůbec nepanuje ta rivalita, jako každej rok…”
říkaáme si a po chvíli už vymýšlíme na Masaryčce na lavičce tým, který všechny předhoní a do cíle se dostane jako první! I když ostatní týmy na tyto buřiče nereagovali, opravdu skokani doskákali do cíla, jako první :p
Ivan, Sjů, Márty
Tento tým s původním složením dvou hlavních vedoucích a praotce Čecha se následně o trochu zmenšil a zůstali jen, jako už tradičně, dva hlavní vedoucí. Tento tým zkoušel organizátory všemožně zmást a lstí se tak dostat do cíle. Dokonce někde splašili pekelné mašiny, na kterých brázdily trasu Vánoční besídky a nejen té…
Oldřich a Božena
Tento tým měl také velké šance. I když byl oslaben o Břetislava alias Brita a vyrazil později, než jiné týmy, dorazil do cíle. Navíc se k týmu připojila ještě Anča.
Praotech Čech a Lech
Ovšem tento tým se také ničeho nebál. Vzpomenout si můžeme třeba na jeho slavné vystoupení an Hlavním nádraží, za které by se nemusel stydět ani profesionální pěvecký sbor.
Mladí a Blbí
A už se nám hlásí další týmy. Ano tito tři mládenci vyrazili do útrob města jehož sláva hvězd se dotýká a přežili. To říkám z toho důvodu, že ne všechny týmy měli to štěstí přežít cestu bez následků. Mladí a blbí měli na jejich cestě možná pár překážek, ale zaťali zuby a došli do cíle a tým ToPeRo mohl tak prokletí posledních předat na mladší a blbější, nebo jejich novou přezdívkou Kluci z blitky.
Libušini posli
Když už jsem nakousl ty úrazy po cestě, nutno pokázat na jednoho z Libušiných poslů, který se po cestě porval s medvědem a jako zázrakem přežil. Posli měli jeden jediný drobný problém. My ale víme, že se pouze nemohli vynadívat na dívku s květinou, a tak u ní strávili skoro polovinu času, který měli na celou cestu. Nutno podotknout, že jejich cesta byla z daleka, jak dokládají dobové fotografie.
Odpočinek Libušiných poslů - kolorováno
No když máme po představení týmů. Pojďme se podívat na samotnou cestu.
Naše původní traha vedla ještě přes Rajskou zahradu, ale prozřetelně jsem si řekli, že délka trasy je už tak dostatečná.
A už je tady naše oblíbená dívka s květinou! Socha o jejíž existenci mnozí ani nevěděli! Jen Ludmila si to vyvěštila a hned měla jasno, kde se dívka nachází!
K dívce se váže jedna taková vtipná příhoda. Když jsme vylepovali stanoviště u dívky, chtěli jsme se s dívkou také vyfotit. V tu chvíli šel kolem po chodníku vietnamec. Zarazil se a namířil si to k nám. “Vyfotité mé?” a už nám podává svůj mobil a staví se před dívku tak, že skoro ani není dívka vidět. Bivoj po troše aranžmá tuto scenérii zdokumentoval a vietnamec s úsměvem opět odešel. Jó na dívku s květinou bude ještě dlouho vzpomínat, jako na kulturní klenot Prahy. Podívali jsme se na sebe s Bivojem a museli se začít smát. Socha o které jsme netušili, že existuje si najednou nachází své vlastní fanoušky!
A od dívky jste neváhalia a vystřelili do vestibulu Hlavního nádraží. Jo to bylo trochu hledání, více zpívání a nejvíce ťukání.
“Budou tam dvě husy to poznaj…”
“A co udělat 2 husy, necky a kafe u toho. Jako Husy-necká 2 - kavárna. To už pak musej najít.”
A tak se také stalo. Dvě husy v neckách dostal každý tým, ale ani ve snu by nás nenapadlo, že jeden z týmů najde úplně jiné místo. No posuďte sami:
Ale ve skutečnosti se jednalo o úplně jiné místo. Kavárnu s tím výborným svařákem. Nakonec jste si všichni utřeli pusu a vyrazili jste dál.
A teď přišli Muzikanti. Šifra, jejíž stanoviště jste luštili v kavárně velmi dlouho.Šifra, kde jste konečně mohli najít tu morseovku!
A co vám muzikanti zahráli? Ať vaše kroky směřují ke Kul- teda k Churchillovi. Už teď se opět směji, jen si na to vzpomenu.
Některým to došlo hned, jiní váhali a pár se dokonce vydali jinam! Ale nakonec kroky všech směřovali na ono legendami opředené místo, jež se zve:
Ano, Restaurace U Kulaté báby! Kulatka měla sice zavřeno, ale tak jsme jí alespoň zamávali a běželi do cíle!
Bivoj i Přemysl si oddechli, že všichni nakonec dorazili a mohla začít pořádná Vánoční oslava. Všichni vyprávěli o své cestě a venku se pomalu smrákalo. Za chvíli se bude muset zavřít, protože bude osm. Ano, škoda. Přemysl s Čechem uvařili apokalyptickou Irskou a všichni šli tiše po špičkách do svých domovů. No ne všichni. Pár odvážných se vydalo do Karlína, ale to už se skoro jiný příběh s parádním výhledem
Děkujeme všem, kteří k nám došli až do cíle a jsme rádi, že jste si to užili spolu s námi!
Vaši Přemysl a Bivoj!
