Letní tábor

  pořádá občanské sdružení KOLT - E-PŘIHLÁŠKA

Sedlo na pohodu (Vypínač)

 

   Bylo to až legrační zamyšlení při položené otázce  „Co uděláme?“ Loni poté co jste zvládli králíky, kohouta, kapra, byla laťka nasazená opravdu hodně vysoko. Pořád nás něco napadalo „jak se dá překonat tato laťka“. Padali odpovědi „krávu?“ nebo nás strašně pobavilo, když jsme si vás představovali jak přicházíte do Sedla a tam je na louce uvázaná u stožáru krásná bílá ovečka. Představovali jsme si při tomto vašem pohledu úprk k vašim autům a už by vás tam nikdo neviděl.

 

   Né, nechtěli jsme vás zlobit a trápit zabíjením. Volba byla netradiční a vlastně jasná. Ano! Zelenina.

Už v pátek jsem tlačil vozík v sámošce a Sjů do něj vhazovala mně známé i neznámé potraviny. Plán byl jasný, rozdělit se na tři družstva a cestou dle šifer vás provést krajinou, kde si vše co vezu na vozíku nasbíráte a na závěr z tohoto vytvoříte něco moc chutného.

   Večer jsme již jezdili Pomáďákem s korbou plnou potravin a vše rozmísťovali podle mapy a plánu. Noc nás vyhnala z lesa. Rozmístěná byla necelá polovina. Ale už se s váma vítáme v boudě a roztáčí se pračka. Je veselo, kluci hrají na kytary a všichni pokukujeme pořád na předpověď počasí.

   Náhle mně probouzí telefon. Řvu do něj a nikdo nic neříká. A znova. Představuji se do něj a záhy chápu, že je to budík. Budík, který říká „ ještě polovina věcí je na korbě“

   Jedeme! Ostatní ještě spí. Posed – dýně, Slepec – sůl, Černá brána – mouka, strouhanka, Malagovo ležení – cukety, papriky, Černý barák – koření. Projíždíme krajinou a vyndáváme nespočet potravin na daná místa. Spěcháme! Start jsme dali na 10.30. To stihneme. V poslední minutě přijíždíme do údolí a jsou určeni tři kapitáni Cuba, Kuba a Petr. Kluci si losují svůj tým a Sjů říká herní plán. Každá z posádek svírá mapu s pravítkem a s prvním číslem, jenž na mapě označil bod odchozí k nálezu.

   V údolí je ticho a Sjů dává nádobí na tři hromady. Každá skupina má stejně. Pomalu se zatahuje obloha. Skupiny křižují prostor a na každém dalším stanovišti dostávají číselnou šifru k místu co je za ním dál ve hře. Až! Až na skupinku ve které byl Mirda. Ta omylem dostala souřadnice na druhém stanovišti, které je dovedly vlastně na to první. Nevěděli, že to není záměr, a když přišli na to první to je zase hnalo logicky zpět na druhé (tomu říkáme stanovištní ping pong). Za tuto chybu se omlouváme. Postižená skupinka vše vyzjistila od soupeřů a vše jelo dál. Pomalu začíná poprchávat. Stanovišť je asi čtrnáct a batohy skupin již přetékají surovinami. Je čas na návrat. Náhle se protrhlo nebe a kapky o velikosti pětikorun padaly dolů.

   Co teď­­? Tážeme se se Sjů navzájem. Skupiny scházejí ze stráně za mohutného deště a táhnou spoustu věcí, jenž mají venku uvařit. Ale venku je něco jako pod sprchou. Z naší nejistoty nás vyvedli družiny, jenž bez povšimnutí šli vybudovat přístřešky pro oheň začali si rozebírat svou hromadu s nádobím. Náhle to pochopilo i nebe a pomalu přestávalo pršet. Družiny začali krájet, smažit, dusil, loupat, tři ohně plály údolím. Občasný déšť už neměl šanci. Čas večeře byl stanoven na půl pátou.

   Teď se odehrávalo něco neuvěřitelného, co prozrazují fotky na závěr. Z hromady zeleniny ze sámošky se stávaly krásné a chutné pokrmy, hodné luxusní restaurace. Zazněl zvon. Bylo šestnáct třicet a stůl byl opět rozdělen na tři území. V tento čas začínají skupiny plnit každá své místo u stolu a srubem se line vůně úplně všeho. Oči se nemohou rozhodnout kam kouknout dříve. Zvlášť pro mne a Sjů. Od rána jsme nejedli. Jsme tedy zvoleni jako komise a udělali jsme královské předkolo procházkou se lžící v ruce okolo stolu. Dýňová polévka, brokolicová polévka, dvě pánve zapečených brambor plněných úplně čímkoli. Dušená mrkev s cibulkou, rýže s curry omáčkou, smažené zeleninové placky a mnoho dalších. Dojídáme se salátem a po jedné obchůzce jsme zcela plní, ostatní nás následují a tak kol stolu obchází asi dvacet postav s příborem v ruce. Vše se moc povedlo. Irská už voní srubem a zvuk pračky říká, že vše je v pořádku. Večer přichází Šárka s Michalem a přináší bábovku a šunku. Jsme zcela přecpáni, ale zdoláváme i toto. Kytary, zpěv a Karlíkův Bučač. No zkrátka Pohoda.

   Sedlo na Pohodu pod názvem vypínač bylo opravdu pohodové,  protože jsme vypli. Na nářadí nikdo nesáhnul, nikdo neběžel, dokonce ani na půdu nikdo nelezl zbytečně.

   Jen ten ranní budík (za to se trošku stydím, snad nám odpustíte)

Těším se na další pohodu ( a vlastně i na nrepohodu)

Márty

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

alt

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře  

 
#1 Martin 2016-09-20 16:33
Ahoj. Koukám na letošní fotky a marně si vzpomínám ,ze jsem si tam minera vůbec nevšimnul. Jsou tedy jen dvě možnosti. 1. Opravdu jsme se mijely a nebo za druhé, zvítězil jsem v sjujine kvizu,, kterou fotku jsem tam dala z lonska. Děkuji sue za úžasnou rychlost vysílání reportáže pravé sem. Ahoj
Citovat