Letní tábor

Všechno to začalo nevinným hovorem mezi mnou (Mišpu) a Laurou. Říkáme si, že by bylo fajn udělat něco pro oba z našich táborů, něco kde se zasmějeme, zasoutěžíme si a bude to fajn víkend. Pak ale přišla panika. Ani jedna z nás nikdy nic neorganizovala, a tak si říkáme, kdo by do toho šel s námi. No jasně, Ivan. Tak hned voláme Ivanovi a říkáme mu prvotní nápad. Ivan se směje a souhlasí. To společně to dáme. Zahajujeme tak nekonečnou sérii hovorů a schůzek. Čas se krátí, a nervozita začíná stoupat. Poslední týden před akcí byl hektický, padalo plno otázek: Máme všechno? Nechybí nic? Bude se jim to líbit? Tyto otázky zněly do pátku v hlavě každého z nás. A je to tady pátek, den odjezdu. Scházíme se u Ivana, nasedáme do Halka a řítíme se (moc jsme se neřítili, protože byly zácpy) směrem Sedlo. Nervozita stoupá. Ještě nákup, led, jídlo. Vše je zařízeno a my konečně přijíždíme do údolí.

Jsme zde, Márty a Sue nás vítají, ale na potlach není čas. Máme skluz a čeká nás plno práce, a tak hned nasedáme do Feldy a jedeme rozmísťovat šifry. Lauře už se v tenhle moment klepou ruce nervozitou. Přijíždíme zpět, ale práce nekončí. My nabíháme na Orlák a Ivan se vrhá do vaření, se kterým mu pomáhá Sue a Márty míchá. Začíná se stmívat a zachvíli již mají přijíždět všichni, a tak se i my přemisťujeme do srubu a čekáme. Ano, jsou zde všichni. Jde se na úvod a začíná porada. Vysvětlujeme tedy důležité informace a vše potřebné. Jakmile porada končí, nastává volná zábava a údolím se rozléhá smích.

O tom, co se dělo přes den, vám více poví Marty jakožto účastník. My už bychom chtěli jen poděkovat za hezký víkend a doufáme, že se vám akce líbila. Třeba bude i odveta!

Mišpu, Laura, Ivan

   Ano! Tuto větu jsem poprvé slyšel někdy minulý rok a dost jsem se podivoval nad tím, co to znamená. Ihned mi bylo vysvětleno, že to je nová akce, kterou chystá Mišpule, Laura a Ivan. Samozřejmě jsem byl zvědavý, ale marně. Nikdo nic neprozradil, jen byl zviditelněn termín onoho boje dvou táborů. Rozvzpomenul jsem si na podobnou věc, jenž jsme kdysi dávno pořádali proti prvnímu běhu v Čeříně. Tenkrát samozřejmě vím, kdo vyhrál. Nepíši to zde úmyslně. Nejde přeci o vítězství ale o legraci při tomto klání. Tak právě proto jsem byl nadšený, že někdo pro tuto legraci všem, byl ochoten obětovat spoustu času, nervu, nespánku a úsilí, právě pro nás z Lečice a Sedla. V duchu jsem rád a držím jim palce.

   Ale už je právě pátek onoho víkendu a vše začíná. Jako první po nás se Sjů přijíždí organizátoři. Byla zácpa a tak mají zpoždění. Ihned si berou terénní auto a již mizí někam v lesích, rozmísťovat připravené k zítřejšímu klání. Sjů pomáhá s vařením a já mám za úkol nepřekážet. Všichni makáme. Již   přijíždí i ostatní a srub se začíná plnit. Spousta veselých keců a přípitků. Jen ti co to pořádají, stále kamsi odchází ještě něco připravovat a kontrolovat. Potom šum v jídelně vystřídá uvítání a pravidla hry. Těšíme se na zítřek a tak jednotlivě v časovém rozmezí dvě až deset hodin po úvodu jdeme spát.

   Budíček, rozcvička, snídaně. Sedlo paroduje Lečici a naopak. To je první zadání. Smějeme se našim frkům. Potom to začíná. Soutěž v lesní moudrosti, v šikovnosti a učení se zvyků druhého tábora. Vše je bodováno skleněnými kamínky do odměrných válců. Nikdo z týmů však netuší jak je na tom. Kamínky jsou nepřepočítatelné. Jedeme dál. Přichází Ivan a naše skupiny vyplňují historicky zajímavý vědomostní kvíz právě z naší minulosti. Pořád se dožadujeme oběda, avšak marně. Právě nás čeká šifrovací pochod po okolí. Dostáváme identifikační pásky s čísly, které soupeř nesmí spatřit a rovněž máme získat co nejvíce z pásek jejich. Je odstartováno. Každý běh se rozešel protichůdným směrem a bylo zřejmé, že směr šifer, nás vede v kruhu. Střet družin byl nevyhnutelný. Pomalu se tedy sápeme na kopci, luštíme a dané šifry nám určují další místo našeho počínání. Již hledíme na lučině shora na nepřítele. Ti starší ihned velí „rozptyl“ a ti rychlý obětují své číslo na ruce a tužkou s papírem zaznamenávají pásky nepřítele. Já byl celkem rád, že mě nikdo nepronásledoval. Asi bych neuniknul. Dokončujeme šifrovaný okruh a setkáváme se všichni znova v táboře u oběda.

   Organizátoři pořád někam chodí a připravují další a další věci. Po očku je sledujeme a jsme v očekávání dalšího. A je to tady. Jsme převeleni ke stolům po družinách Sedlo a Lečice. Uprostřed onoho jsou spousty bojových karet. Jsme vyzváni, že za okamžik proběhne klání, jenž z minula známe pod názvem holky proti klukům. Tak, že pokud si koupíme nějakou z těchto karet, dokážeme je v tomto souboji použít. Avšak má to jediný háček. Karty se prodávají za již získané body z minulých soutěží. V tento čas jsem se musel začít smát pod vousy. Jelikož ti zdatnější matematici z nás začali ihned vypočítávat úspěšnost (finanční) tohoto nákupu. Ihned analyzovali, že je to nevýhodné a špekulovali o tom, které z karet zakoupit. Záhy jsme se však všichni shodli, že nejde o vítězství, ale o legraci a koupili jsme všechny. Ještěže tam neseděl Soky, ten by s hlavou v dlaních musel odběhnout od onoho stolu. Mezi kartami byl i „posměch“, ten jsme ihned použili na vedlejší stůl a bylo zřejmé, že to bylo dobré rozhodnutí. Teď však Cuba, coby rejža, svolává velkou poradu. Vždyť přeci máme v tomto klání za úkol divadelně napodobit živit toho druhého běhu na táboře. Padá spousta vtipných historek a pořád se smějeme a divadelně vše nacvičujeme. V tento čas reportáže musím říci, že scénky popisovat nebudu, jelikož jsem si povšiml, že jsme celý den byli natáčeni a věřím, že o tomto vznikne filmový dokument, který si dokážete prohlédnout na těchto stránkách.

   Již však sedíme ve Woodstocku u stolů a jdeme na soutěž. Je to klasika. Úkoly, vítězství, prohry a karty bojů proti sobě. Smějeme se. Jde na řadu naše divadelní vystoupení. Začíná Lečice a skrze ně hledíme sami na sebe. Smějeme se. Bylo to opravdu vtipné. Potom jde na řadu Sedlo. Rovněž parodujeme, hlavně neúspěch a zajímavosti z jejich tábora. Jednotlivé scénky od sebe odděluju Zajdův vrtulník, jenž pronásleduje Majka. Je to velká sranda.

   Teď přichází organizátoři a zvou nás ke slavnostnímu ohni. Pomalu se tmou šineme na Orlák a skutečně. Oni připravili oheň i dvě fagule. Za Sedlo a za Lečici. Já ze svého pohledu tam sedím a čekám na zapálení a prohlížím si v tvářích přítomných ty malé děti, jenž byli kdysi v našich oddílech.  Všichni povstali a je zapáleno. Oheň vše osvítil a já si v duchu říkám „To s tím táborem byl dobrý nápad“. Na špalku se objevily poháry a bylo slavnostní vyhlášení. Organizátoři nás odměnili medailemi a památečním diplomem. Všichni se smějeme, povídáme a zpíváme.

   Byl to moc pěkný víkend.

Mockrát děkujeme svaté trojici, jenž to umožnila. Mišpule, Lauro, Ivane. Fakt jste dobří.

Díky Márty