Sedím a píši. Je pondělí, den poté a za okny rachotí kapky deště. Zvedám palec k nebi a říkám "děkujeme". Je to až neskutečné, ale Nulťák se nám podařilo opravdu zasadit do času, kdy tři dny nepršelo.

Je pár hodin po příjezdu. Sedím, píši a po přečtení tohoto nadpisu také nevěřícně kroutím hlavou.

Je to skutečně tak. První stavění tábora v mé historii třiceti let, které se uskutečnilo celé za velkého deště. Z našeho potoka se stala menší říčka a naopak z lesů se začaly množit potoky nové, které se spojovaly na naší příjezdové polní cestě. Prostě bahno, bláto, voda, mokro, pláštěnky, holiny, vše mokré.

Proč Havana? No přeci Fotrův dobrý nápad uspořádat páteční kubánský večer. A proč mezi kapkami deště? No přece proto, že mezi kapkami deště.

Není to úplně jednoduché napsat reportáž 2 hodiny po příjezdu. Ale jdu na to. Před dvěma hodinami jsem přijel. Rozmrazil jsem se ve vaně, vzal si svého čtyřkolového přítele a královským sjezdem jsem se dostal do svého oblíbeného baru.

Sedím, piji čaj a píši.

SMS 6.12..... PLATEA 24.4. 29001 ARBOREUS...

Ano, toto byla úvodní zpráva sms. kterou dostali všichni účastníci Zvláštní besídky. Platea - náměstí, 24.4. - den, kdy má svátek Jiří, 29001 - směrovací číslo Poděbrad, Arboreus - strom. Je tedy jasno.

Náměstí Jiřího z Poděbrad u stromu. U stromu? U jakého? Jsou přeci Vánoce. No přeci vánočního. To byl právě ten chyták. Vrchní část náměstí zdobí obrovský vánoční strom. Tam také všichni hledali další zprávu. Pokračování naší Zvláštní besídky jsme ale s Fotrem umístili na odlehlý kout onoho náměstí, kde se prodávají vánoční stromky. Právě na ohradu tohoto prodejce jsme umístili text s jasnou informací, kde se besídka koná. 

Proč v kovárně? Asi tuto reportáž začnu pohádkou. Bylo nebylo jedno království a tam žil ani ne tak zlý a ani ne tak dobrý král. Tento král byl strašně opatrný. Jednou, když se k němu donesla zpráva, že se kovář z mlejna popálil o žhavé železo, celého ho to otřáslo. Druhého dne se ve stejné kovárně popálily už dva kováři. Toto nesl v mysly s hrůzou a obavou.

Nejsem vůbec hoden toho, něco hodnotit, komentovat, říkat prognózy.

Ale mě to nedá!

Nevím, co znamená, když je řečeno: ,, To je přece normální". Co to je normální? Je to, když to tak dělá většina? Je to zákon, který nám říká, co máme a co už ne? Je to víra, naše svědomí opírající se o desatero?

Johan a jeho vynálezy. Už jsem o tomto Johanovu plánu psal při reportáži o ,,Dřívkáči".

Nyní je asi polovina letního tábora a Johan nás neustále v bažině (místnost pro vedoucí) sekýruje a napomíná, ať mu nešlapeme na nějaký smotek papíru u jeho bedny.

K čemu to má? Co to zase bude? To jsou naše otázky, ale neptáme se nahlas. Určitě to přijde, ale kdy? Tábor plyne dál a my už na roli zapomínáme.

Tento nápis Tábor 2012 jsem si v otevřeném notesu s tužkou v ruce přečetl snad stokrát. Nemůžu nic napsat. Neustále mi probíhají hlavou veškeré příhody a přehršel událostí, které jsme za těch 20 dní společně prožili. Přemýšlím. Směju se. Chvíli se zase při vzpomínce mračím. Co napsat? Jak to pojmenovat? Nechci zde citovat věty z kroniky to si můžeme přečíst v jiné kategorii na těchto stránkách. Nechci komentovat dotazníky, které po vyplnění dětmi říkají jasné "tábor supr".

  Takže, ahoj kluci a holky.. V tuto chvilku musím říci: dobrý. Všichni jsme si říkali, co s náma udělají "děti". Byly i katastrofické scénáře, že se opevníme v bažině. Jsou schopni si hrát? Budou poslouchat? Jak budou fungovat s pravejma dětma?

 Nyní všechny otazníky škrtám. Potvrdilo se to, o čem jsme vždy s vedoucími hovořili. Přece kdo si chce hrát, ten si hraje, a je mu jedno, kolik mu je, a ti druzí se přece na takovou akci nepřihlásí.

 Stavba proběhla za poměrně stresujících podmínek. Paní v televizi pořád říkala: bude pršet, bude pršet. Někteří z nás nevěřily a pořád koukaly do svých telefoních krabiček na pohyby mraků a snažili se nás uklidnit.

 Toto bude jenom krátký článek navazující na pařezovou brigádu.

 Náš vychytralý plán, odřezejme pařezy, posekejme louky a udělejme stoly, se trochu zhroutil.

 Optimisticky jsme se pustili do asi 80ti pařezů a pařízků, které jsme měli odstranit, aby se louky daly sekat bez různých objezdů. ALE.

 Ano, doháním souvislosti touto reportáží, která je z doby, kdy ještě nebyla založena tato podkategorie.

 Ano, jsme v reportážích z akcí, ale toto k zamyšlení k akcím také patrí.

 Neboli Verjakovo písmo.

 Už je tomu pár let, ale vzhledem k nalezeným fotografiím tato akce oživila naše vzpomínky natolik, že jsem neváhal ani chvilku a už to sem píši.

Dnes je sobota po druhé brigádě oku 2012.

Všem se omlouvám, že píši až teď.

Jestli mám okomentovat tuto víkendovou akci, tak to můžu udělat (a dělám to s velikou radostí) takto:

V pátek se tam sešlo mnoho profíků, kteří měli úplně jasno, co chtějí udělat, a prostě to udělali. A co víc, udělalo se toho nad plán jednou tolik.