Ještě všichni vyčerpáni po minulé návštěvě Sedla, kdy každý z nás musel zvedat a někam přemístit čtyři a půl tuny dříví, jsme odhodlaní vyrazili na plánovanou megabrigádu.
Po posledně jsme chtěli, tedy měli touhu zvolnit tempo. Toto naše předsevzetí se ale znova nepodařilo vykonat. Práce byly předem jasně dané. Vyčistit rybník, vybudovat místo pro brutar, postavit přístřešek nad vedoucovský srub.
Ano! To je plán! Avšak jako vždy se objevovaly další a další věci potřebné k opravě.
Je tedy čtvrtek a já, Sue, Zajda, Šroťák, Bergr a Hanka makáme ráno na tábořiště. Je přeci zřejmé, že musíme vypustit rybník, a to potrvá dlouho. Natahujeme hadice a voda již pryští do potoka. Kluci vyložili náš náklad (předpřipravený srub) a tímto můžeme zajet na místní pilu pro krajinky. Vše se zmáklo, voda pořád teče a rybník se vyprazdňuje.
Již dojíždějí ostatní a standartně se vítáme. Večer rozdělujeme v boudě práce a určujeme velitele skupin.
Ráno jdeme na věc. Majkl dostane Cubu a věnují se pokládce dlaždic pod brutar. Trcohu jsem se nenápadně zaposlouchal do jejich slovníku a nebylo to nic moc. Jó! To, když jsme pokládaly dlaždice v minulosti s velkýma klukama, bylo to jiné kafe. Přesně podle přísloví „Je sprostej jak dlaždič“.
Seveřan si vzal skupinu pobíječů všeho a ihned dělali stříšky, které byly poškozené.
Rybníkáři pořád čekají, ale za nedlouho bude naše nádrž prázdná. Zatím vše uklízí a stahují dřevo. Karlíkova družina, ve které jsem byl i já, pomalu připravuje konstrukci na srub. Soky! Náš Soky. Ano hlavní velitel příkopu, jež je znám pod jeho jménem. Jen od dokáže velet skupině, která tento odtokový kanál každoročně prohlubuje. Milá pomoc byla, že s námi jel Medard a Max a Soky po nich ihned sáhnul. Jen sekačky, které jsme přivezli, ukřivděně stojí v koutě a při pohledu na naše louky ani nebudou za potřebí.
Já v tuto chvíli couvám Tranzitem k Milanovo pomstě. Ano! Z minulé brigády tu zůstalo devět kmenů, které chce dopravit na pilu. Dáváme nájezdy a kluci už to kulí na korbu. Budeme muset jet třikrát.
Milanovi klacky už jsou na místě. Projíždím dolů kolem rybníka a hledím na Johana, jak poučuje svou čistící skupinu. Navlékají si holiny a pomalu se spouští do bahniště.
Všichni makají jako o život. Srub má již viditelný tvar. Sokyho příkop je již v polovině a Martina s Klárkou vaří a jen ten Majkl. Pořád rovnají svou dlažbu a po očku koukají na v jejich blízkosti umístěnou lávku.
Den v tomto tempu už doputoval a večerní oslava stála za to. Dokonce se používaly i kožené sklenice.
Již ale stojíme na zvolený čas u poradního stolu a vítáme sobotní ráno. Každý z nás má své jasno a rozcházíme se po svých pracovištích. Srub již stojí a kluci dělají podlahu jeho půdy. Já se Sjů děláme lavice a kdo může, nosí desky na střechu. Anička již tradičně si k sobě stahuje všechny, kdo mohou pomoct a všude krade dříví a doplňuje její sýpky k prasknutí. Johanův rybník se již třpytí čistotou a všichni jeho bahňáci hledí na dopouštějící se vodu. Jen ten Majkl pořád Cubovi něco vypráví a je viditelná jeho pravačka, jak během hovoru stále ukazuje na tu lávku. Ano! Tu lávku, kterou jsem již po sedm let obhájil, že je dobrá.
Seveřanovi pobíječi kapotují nový srub a Karlík začíná pomalu vařit IPU na střechu. Každý dělá vše, co je potřeba. Soky již vylezl z jeho díry a říká: „Je hotovo!“. Jdu se podívat k rybníku a bahňáci se chlubí svým výkonem. Potom okem pohlédnu na hlouček dětí, jak všichni hledí někam dolu do kýble.
Přicházím k jejich tajemství a hledím na jednu rybu, jak se mrská dole v nádobě.
Podívám se na bahňáky a ptám se: „To je všechno?“. Tiše přikývli a já pochopil, že z nás chovatelé ryb patrně nebudou. Vždyť při posledním čištění jich bylo dvě stě padesát šest.
Pomalu se stmívá a všichni lezeme do srubu. Jen lehká porada a pomalu jdeme spát.
Ráno Karlíkova skupina leze k dodělání izolace na střeše, všichni něco uklízejí a přenáší.
Já se jdu podívat na Majklovu družinu. Velitel tohoto sdružení si mě posadil na kámen u potoka a povolal figuranta. Z onoho kamene byl boční pohled na onu, jak už jí říkám, Majkovu lávku.
Jako figuranta zvolil Johana. Ten nic svým krokem nešetřil a valil to po lávce. Ta chudinka se začala strašně prohýbat a já pochopil, že jsem svůj boj prohrál. Pomalu se otočím na Majka. Ten už to tuší a začne se usmívat. Pomalu s ním začínám souhlasit.
Ten však nenechává nic náhodě a ani nechce žádný zamyšlení. Vidím, jak zde má připravené veškeré nářadí. Než stačím otevřít pusu, tak už pila v jeho rukách nedává žádný prostor.
Ihned se do toho s Cubou pustili. Anička zajásala a uklízí spousty jejich dřevíček do zásobníku dřeva.
Karlík má hotovo, tábořiště včetně s Majkovou lávkou je uklizené a my všichni sedíme v novém srubu a začíná pravý potlach.
Všem moc děkuji!
PS: Jen nezapomeňte! Nemáme lávku!!
