Ještě teď sedím v rozpacích a zamyšlení. Pořád se mi to honí hlavou. „ Sakra, co ta voda!“ Je tedy pravda, že v úterý jsme se setkali s Karlíkem a on není v depresi. Ba naopak již m několik řešení a co více, už se na to těší.
Ale jak to vlastně vše začalo. Již standardně byl vytvořen plán práce a vše začíná již ve čtvrtek. Chudáci kluci, museli naložit 30 pražců, jenž jsme o víkendu potřebovali. Já potom se Sjů jsme je na pokraji sil auta dovezli v pátek do Sedla. Dokonce se nám podařilo vyzvednout ještě dříví z pily v Hrádku a s tímto vším jsme zajeli na naší louku. Akorát jsme se potkali s Martinou a vše k jídlu a pití vykládáme. V průběhu odpoledne a večera dorazili ostatní. Přichází Šárka a přináší voňavou bábovku. Tu chudák položila mezi mě a Seveřana a ostatní si o ní maximálně přečtou na těchto stránkách.
Večer začal ve známém stylu. Avšak. Cuba si doma připravil hru zvanou kufr. Byla však trochu odlišná od originálu. Sepsal a použil pouze slova, jenž jsme Sedlu vymysleli a dali pouze my. Musím říci, že mě to fakt zarazilo. Napsal 170 slov a my hráli. Další můj údiv přišel, když je všichni znali. Asi jsme za ta léta vytvořili cosi zajímavého a zvláštního, co si vlastně po startu žije samo svým životem. Hra se povedla a strašně jsme se nasmáli. Hlavně však tomu jak Sokáč pantomimou ukazoval „tři orlí péra“.
Již však je ráno a čas 8.30. Začínáme! Majjkl se svou těžkou partou ihned uchopil pražce a začal s nimi dělat plato pod stůl vedoucích. Já, Bergr a Kárl jsme se vydali ke studánce. Kopeme odvodnění a jdeme po stopách pramene. Johan si vzal za úkol ten druhý. Ten, jenž napájí rybník. Sjů a holky si povšimly ryb, jak lapají po vzduchu a než se spustil Lípin pramen naplno, sytily vodu vzduchem z dmychadla. Skládáme prkna a Martina s Klárou vaří. Náhle zvoní zvon a je zřejmé, že je pozdní oběd. Různě se tam scházejí ti špindírové a hlásí své poznatky. Ryby žijou, Lípin pramen je pročištěný a funguje, Seveřan opravil střechu nad vanou. Teď přichází poslední dva. Ano! Karlík s Bergrem. Bahno z nich padá a jsou velmi unavení. Vykopali asi 10 m příkopu v bahně a pramen pořád někam zatáčí. Jídlo je lahodné a všichni na chvilku odpočíváme. Náhle se ozvalo „Samo se nenakope“ a jdeme zase na to. Těžká parta sází pražce jeden za druhým. Johan jde přeizolovat střechu nad hygieňákem a kdo může přináší kameny k vykopanému prameni. Jen děti tady různě pobíhají a nemají žádné vedení. Chybí tady totiž držitel zlatého metru Šimon (Martinova poznámka – Šimone! Už nám to nikdy nedělej).
Bergr s Karlíkem již mají dokopáno. Já se Sokáčem jedeme rychle pro beton. Lilka stříká sajrajt proti broukům. A kameny se stále vrší u pramene. Pomalu se začíná stmívat. Vše je ale připraveno. Sokáč přináší k výkopu s vodou světla a začínáme betonovat. Museli jsme uzavřít pramen asi do 60 cm hluboké šachty. Tam se střetávaly 3 prameny. Míchadlo jede a kýble s betonem jdou z jedné strany, z té druhé putují kameny. Je zima, tma a jsme mokří. Netrvá to však věčnost a tak vydržíme. „Je hotovo“ Pomalu se šinem do srubu a cestou okukujeme krásnou pražcovou podlahu pod stolem. Pomalu večeříme a čekáme na Šárku s Martinem. Přeci až přijdou, budeme zde všichni a můžeme losovat našeho tajného ježíška. Vždyť vánoční trhy budou co nevidět. Ještě hovoříme o stáncích a o divadle. Smějeme se. Jsme všichni! Losujeme a pomalu se z boudy vytrácíme do spacáků. Ráno přeci zase začínáme v 8.30.
V neděli nás překvapila veliká zima. Nevadí, to rozptracujeme. Těžká parta zametla svou vytvořenou plochu a dala na ní stůl. Seveřan zhotovil poklop na zabetonovanou studánku a ostatní zakopali a udusali všechny pomocné výkopy. Pomalu se balíme a uklízíme. Jdu se ještě podívat na přepad našeho pramene a zoufám. Voda k němu nevystoupala. Někde ve 20 cm ode dna si našla cestičku a ztrácí se. Propadám v zoufalství. Ale jak to bylo dál už jste se dočetli v úvodu tohoto článku.
Všem mockrát děkuji za nasazení.
Márty
