Letní tábor

Zdravíme všechny příznivce extrémních zkušeností.

Je za námi akce plná nevšedních zážitků. A to jak z naší strany (organizátoři), tak z vaší (účastníci).

Na začátku byl nápad, nadšení a odhodlání.

V průběhu příprav jsme různě utahovali hranice, za které jsme se mohli dostat.

Ke konci, vlastně těsně před začátkem akce, jsme se “modlili “ aby vyšlo počasí a ať vše účastníci vydrží. Chtěli jsme, aby si zejména mladší a nezkušení zažili něco neotřelého . Aby se odprostili od výdobytků moderní doby. Aby se spoléhali jeden na druhého, ale i sami na sebe.

Aby si prožili chvíle těžké , ale i chvíle pohody a klidu.

Aby se ponořili do svého nitra. Prostě aby je to bavilo a něco v nich zanechalo.

Celá operace podléhala nejvyššímu stupni utajení. Bylo nezbytné aby všichni účastníci neměli tušení, co se bude dít, co všechno budou potřebovat, kam jedou a v jakém okolí skončí.

V nejistotě se všech 11 statečných sešlo na Hlavním nádraží v Praze, kde museli odevzdat telefony, dostali jízdenku na vlak a informaci, že ve vlaku musí najít agenta, který jim řekne, co dál. Od této chvíle vše začalo. Už to bylo pouze na nich samotných, jak to celé zvládnou.

 Již všichni stojí na zámku v Křinci, kde se rozdělují na dvě skupiny a mají za úkol dojít na vyznačené místo v mapě a po cestě vyměnit jehlu a nit s místními obyvateli za co nejhodnotnější předmět. Do toho se skupinky pustily opravdu naplno a již přichází první skupinka, která v rukou svírá několik knih, lahví a kaktus. Hned překvapila druhá skupinka, kde jeden z členů přijíždí na horském kole. Ale všechno teprve začíná. Účastníci se přerozdělují do čtyřech skupin, dostávají mapy a vyznačená místa, kde si mají udělat nocleh. Pomalu se stmívá a skupinky vyrazily.

Již první skupinka hlásí, že jsou na místě, ale co ostatní? Už nastala temná noc a tři skupinky stále bloudí lesem. Nevzdaly se a postupně každá našla místo, kde mají přespat. Každou skupinku však čekalo nemilé překvapení. Na místě přespání nalezli pouze vodu a jedny tyčinky. Neměli žádné jiné jídlo a tak se utábořili a s pocitem hladu šli spát. Spánek neměl dlouhého trvání, protože v noci byla každá skupinka vzbuzena, vše si museli rychle sbalit a byli vysláni do lesa smrti, kde si každý musel projít svou temnou cestu, aby se dostal až na konec. Na konci cesty v temném lese se každý musel zamyslet a zanechat kus sebe sama. Poté byl vrácen zpět. Začalo svítat a všichni se vrací na místo svého ležení. Nacházejí své věci, ale něco se ztratilo. Byly to spací pytle, které jim zmizely a tak se každý musel zařídit tak, aby přečkal noc.

Ráno se již všichni nevyspalí a hladoví scházejí na místě, kde na ně čekalo hezké překvapení. Velká snídaně, teplo ohně a čaj. Zarazilo nás, že se hned na vše nevrhají. Nejprve se všichni rozutekli do lesa, kde si schovali své věci a až pak přišli k ohni. Ano, ničemu a nikomu z nás už nevěrili!

Všichni se najedli a trošku hodili do pohody po těžké noci. Operace však pokračovala a opět byli rozděleni do nových skupin (kromě skupiny zelených), dostali šifru a vydali se na cestu. Celý den putovali přírodou, orientovali se v mapě a také navštívili cestou tři stanoviště, kde plnili úkol.
Jeden na logiku, kde museli vymyslet, jak dostat vodu do nádoby, aniž by se k ní mohli přiblížit. Druhý na zdatnost, kde se museli zanořit do studených vod rybníka a spojit nápisy na hladině v jedno heslo. Na třetím stanovišti museli spolupracovat jako tým a překonat spousty překážek. 

Najednou přišla záchrana pro skupinky. Dostali ustřižený pruh z mapy, kde bylo vyznačeno jedno místo, které všichni dobře znaly. Byly to Čížovky a i když již ničemu nevěřili, vydali se tímto směrem a tam již byl cíl. Po nachozených asi 40km v nohách, po hladu a únavě to všichni dokázali a dostali se ve večerních hodinách až do cíle. Kde již na ně čekalo občerstvení, Márty griloval a dokonce místo spánku pod pevnou střechou. Než se vše mohlo slavnostně ukončit, účastníci museli předvést kulturní vystoupení s tématem oslava života. Musíme uznat, že všem se to parádně povedlo a hodně jsme se zasmáli. Hlavně gorilí porod v nás zanechal hlubokou stopu. 

Smějeme se a vyprávíme si příhody co jsme při této akci zažily. Večer však neměl dlouhého trvání, jelikož byl každý unavený a všichni jsme šli postupně spát. Za náš tým C.A.L všem děkujeme s pomocí a s tím, jak jste do toho šli a všechno jste zvládli. Obzvlášť náš velký obdiv získala skupinka Zelených (což byla pouze Petra Simona), která vše dokázala zvládnou a projít samotná.

Na závěr pod tuto reportáž připojujeme pohled na celou akci od účastníka ze skupinky Zelených:

„Všem CHCALákum chci poděkovat za prima víkend plný silných zážitků, které stále doznívají. A i když jsem si v sobotu kolem 15:37 h myslela, že jednou za život mi taková akce stačí, tak v neděli kolem 14:23 jsem došla k opačnému závěru. Ještě jednou díky, že jsem mohla být součástí skupiny do 25 let :-) a vrchní velitelkou speciální jednotky "Zelený tým". (Všichni v mém týmu obdrželi vyznamenání za vzorné plnění příkazů).

Mámy od malých dětí potřebují někdy vypadnout a vypustit páru. Karlík to pochopil a proto mě vyslal. S blížícím se termínem začal pochybovat, jestli to byl dobrý nápad a začal mě připravovat slovy: "Kottě, znáš je, jsou to hovada, připrav se na všechno!" A měl pravdu. Jediný kdo s námi měl slitování bylo počasí, protože kdyby CHCAL(o), už by to byl extrém. Nicméně mise byla splněna a matka vypustila páru způsobem, který by ji ani ve snu nenapadl B-)

Dva dny a dvě noci byly napěchované akcemi a byla by z toho obsáhlá slohová práce. Proto připojuji pouze doporučení pro další odvážné účastníky, pokud se CAL někdy bude opakovat.“

Poučení pro případné účastníky případného dalšího CALu:

• V noci se nespí, není k tomu důvod. A když už se náhodou spí, tak bez spacáku, protože +1,5 C nad nulou je přece v pohodě. 
• Vymoženosti moderní doby jsou přežitek, a kdo neumí s buzolou, jakoby nebyl.  
• Nikomu a ničemu nevěřte. Toto je jediná pravda, o kterou se můžete opřít.
• Nejí se, a když už se náhodou jí, tak ve 03:00 h ráno, kdy se deset lidí musí podělit o dva věnečky a jednu rakvičku.
• To že jste si podle daných instrukcí řádně sbalili všechny věci ještě neznamená, že se nebudete 40 km tahat se zbytečnýma krámama, a naopak vám nebudou chybět poměrně důležité věci, které v seznamu (záměrně) nebyly uvedeny.
• Cennosti, jako jsou snubní prsteny, raději nechejte doma.
• Obdržené papíry s instrukcemi je vhodné otočit a přečíst i z druhé strany. Významně vám to zjednodušší život.
• Světla není nikdy dost.
• Ze syrové špagety uzel neuděláte.
• Hledat lípu v oboře je jako hledat jehlu v kupce sena.
• A když jsme u té jehly... už jste mohli na megaporadě rožnit berana:-)