Letní tábor

   Dnes je čtvrtek po pěkném víkendu. Venku prší a jsou stupně celsia pod desítkou. Né! To není náhoda. Opravdu tam někde nahoře sedí parta u stolu a baví se těmi našimi nápady a kousky, jenž v Sedle pořádáme. Vždyť ona parta, na termín Megapotlachu, vyjmula přesně tři dny z léta a věnovala nám je právě na termín Pohody. Pro ty méně chápavé – bylo krásné počasí. Slunce svítilo a teploty kolem třicítky.

   Ale jak to vlastně vše začalo. Majkl, jakožto jediný organizátor, zaslal všem zvadlo. To je starý trempský výraz pro pozvánku. Všichni jsme se smáli a ti mladší hledali v zálesáckých slovnících překlad, co to vlastně chtěl říci. Ihned poté každý pochopil. Je to setkání osad v Údolí Světla. Ihned jsme oprašovali a sháněli veškeré trampské vybavení. Je přeci naší ctí dělat dobrý obrázek trampskému lidu.

   Je již pátek a všichni se s nedočkavostí a obavou z tajemství těší až to vypukne. Porůznu utíkáme z našich prací, jen jak je to možné. Tato věc se koukám po létech vůbec nezměnila. Já a Sjů již jedeme dopoledne. Pomůžeme přeci vše odemknout a připravit. Máme hotovo a náhle jsme dostali nápad zajít na houby. Bylo by přeci super věnovat příchozím k večeři smaženici. Ano! Ti nahoře u stolu na nás opět hledí a věnují nám k nalezení velkou úrodu. Tady ale musím říci, že z naší dvoučlenné družiny jsem první houbu našel já, největší taktéž. Již rozpalujeme polňačku a vše krájíme. Po očku hledíme na Majka, jak pořád něco připravuje a balí. „Hele! Teď jde namontovat volejbalovou síť.“ V duchu si říkám „ to je super nápad, proč nás to nenapadlo již dříve“ Smekám svůj klobouk před šerifem a pousmívám se.

   Smaženice je již hotová a vítáme se s příchozími. Každý stylově oblečen, zalamujeme palce k pozdravu. Vstupuje šerif a zjednává ticho. Všichni víme co přijde. Majkl nás přivítá na Megapotlachu a ihned nás rozděluje do osad, které zítra budou proti sobě soutěžit. Smějeme se, dojídáme smaženici a kytary rozezní naši potlachovou skupinu. Děláme si legraci z paďoura. Ten onen nátlak nevydržel a ihned se šel převléknout do zálesáckého oblečení. Kytary pořád hrají a za zvuku starých písní jdeme spát. Čekám nás přeci zítra velké klání osad.

   Ráno se všichni řadíme před šerifa a je zřejmé, že vše začíná. Velitel potlachu nás ihned posílá na kurt a dle jeho tabulky začíná turnaj ve volejbale. Hrajeme, fandíme a hlavně se smějeme, zkrátka pohoda. Pinkání vystřídal nohejbal. Musím říci, že to vše bylo pěkné. Za hlavní úspěch považuji to, že se nikdo nezranil. Teď už však je každé z osad předán balík věcí a další soutěžní listina. Ano, ze všeho jenž jsme obdrželi, musíme uvařit trempské jídlo. Rovněž každá osada musí vytvořit faguli na zapálení slavnostního ohně a donést chrastí a březovku na Orlák k šerifovým rukám.

   Vše je jasné! „ Jdeme na to!“ Všechny osady budují oheň na své pokrmy a někteří z nich jdoudo lesa na chroští. Máme na to celkem dost času a tak si to v klidu užíváme. Jen Janýček nám v tom trošku zamíchal. Když jsem v Černých skalách dělal faguli, tak kolem mě projel s chrastím. Potom slyším jak motor utichl. Koukám na nahnuté auto zapadlé v boční škarpě u cesty. Cuba na Sokyho lamentuje kolem. Domlouváme se na záchraně a Johan přijíždí s lanem ho vyprostit.

   To už ale jsme ostatní osady v našem údolí a předáváme šerifovi chrastí a březovku. Jedno chrastí chybí. To má Cuba v autě. Smějeme se a víme, že jeho osada body nedostane. Ihned ale spěcháme k našim vařícím kamarádům z osad. Máme přeci ještě jeden úkol. Složit píseň na danou melodii. Jídla voní po celém údolí a propisky čmárají různé sloky. Smějeme se a broukáme si ono složené. Pozor však za chvilku bude čas vše připravené odnést na obědovou tabuli. Kuchtíci všech osad ještě dochucují a ostatní to nosí na stůl. Všichni hledíme na zálesácké hody. Přichází šerif a přivádí si zkušenou pomocnici Šárku. Všem je zřejmé, že to bude hodnocení chuti oněch pokrmů. To se také děje. Šerif hovoří a chválí nás. Náhle dal povel k obědu. Všichni vzali své bagry a začala zálesácká hostina. Jídla byla opravdu dokonalá. Pomalu se přežraní belháme někam usednout. Poklízíme ohně a vlastně všechno. Ať to máme. Vždyť přeci večer bude jako zlatý hřeb Megapotlachu slavnostní oheň. Šerif jej sám vytvořil a všichni se již těší.

   Kytary jsou naladěné, my sedíme v kruhu na Orláku a šerif hovoří o výsledcích našich osad. Není ale zatím vůbec nic zřejmé, přeci chybí k vyhodnocení ještě ta složená píseň. Ihned jednotlivé osady předstupují před publikum a sborově nás oblažují svým kulturním výtvorem. Smějeme se a tleskáme. Náhle všichni povstanou a dvě hořící fagule říkají, že vše začíná. Oheň svítí a my zpíváme. Fotr vytahuje staré fláky a osadníci tancují. Teď povstal šerif a všechno ztichlo. Všechny osady byli v očekávání výsledků. Majkl hovořil a my se smáli. Zkrátka pohoda.

   Tleskáme a děkujeme. Byl to moc pěkný víkend. Víkend ve starém duchu. V duchu trampingu, zálesáctví, kamarádství a soutěží. Ještě jednou děkujeme šerifovi za bezvadný nápad.

Ahoj Márty

p.s. To jsem zvědav co si po tomto megapotlachu zapsala Sjů do svého starého cancáku.