SMS 6.12..... PLATEA 24.4. 29001 ARBOREUS...

Ano, toto byla úvodní zpráva sms. kterou dostali všichni účastníci Zvláštní besídky. Platea - náměstí, 24.4. - den, kdy má svátek Jiří, 29001 - směrovací číslo Poděbrad, Arboreus - strom. Je tedy jasno.

Náměstí Jiřího z Poděbrad u stromu. U stromu? U jakého? Jsou přeci Vánoce. No přeci vánočního. To byl právě ten chyták. Vrchní část náměstí zdobí obrovský vánoční strom. Tam také všichni hledali další zprávu. Pokračování naší Zvláštní besídky jsme ale s Fotrem umístili na odlehlý kout onoho náměstí, kde se prodávají vánoční stromky. Právě na ohradu tohoto prodejce jsme umístili text s jasnou informací, kde se besídka koná. 

Proč v kovárně? Asi tuto reportáž začnu pohádkou. Bylo nebylo jedno království a tam žil ani ne tak zlý a ani ne tak dobrý král. Tento král byl strašně opatrný. Jednou, když se k němu donesla zpráva, že se kovář z mlejna popálil o žhavé železo, celého ho to otřáslo. Druhého dne se ve stejné kovárně popálily už dva kováři. Toto nesl v mysly s hrůzou a obavou.

Nejsem vůbec hoden toho, něco hodnotit, komentovat, říkat prognózy.

Ale mě to nedá!

Nevím, co znamená, když je řečeno: ,, To je přece normální". Co to je normální? Je to, když to tak dělá většina? Je to zákon, který nám říká, co máme a co už ne? Je to víra, naše svědomí opírající se o desatero?

Johan a jeho vynálezy. Už jsem o tomto Johanovu plánu psal při reportáži o ,,Dřívkáči".

Nyní je asi polovina letního tábora a Johan nás neustále v bažině (místnost pro vedoucí) sekýruje a napomíná, ať mu nešlapeme na nějaký smotek papíru u jeho bedny.

K čemu to má? Co to zase bude? To jsou naše otázky, ale neptáme se nahlas. Určitě to přijde, ale kdy? Tábor plyne dál a my už na roli zapomínáme.

Tento nápis Tábor 2012 jsem si v otevřeném notesu s tužkou v ruce přečetl snad stokrát. Nemůžu nic napsat. Neustále mi probíhají hlavou veškeré příhody a přehršel událostí, které jsme za těch 20 dní společně prožili. Přemýšlím. Směju se. Chvíli se zase při vzpomínce mračím. Co napsat? Jak to pojmenovat? Nechci zde citovat věty z kroniky to si můžeme přečíst v jiné kategorii na těchto stránkách. Nechci komentovat dotazníky, které po vyplnění dětmi říkají jasné "tábor supr".

  Takže, ahoj kluci a holky.. V tuto chvilku musím říci: dobrý. Všichni jsme si říkali, co s náma udělají "děti". Byly i katastrofické scénáře, že se opevníme v bažině. Jsou schopni si hrát? Budou poslouchat? Jak budou fungovat s pravejma dětma?

 Nyní všechny otazníky škrtám. Potvrdilo se to, o čem jsme vždy s vedoucími hovořili. Přece kdo si chce hrát, ten si hraje, a je mu jedno, kolik mu je, a ti druzí se přece na takovou akci nepřihlásí.

 Stavba proběhla za poměrně stresujících podmínek. Paní v televizi pořád říkala: bude pršet, bude pršet. Někteří z nás nevěřily a pořád koukaly do svých telefoních krabiček na pohyby mraků a snažili se nás uklidnit.

 Toto bude jenom krátký článek navazující na pařezovou brigádu.

 Náš vychytralý plán, odřezejme pařezy, posekejme louky a udělejme stoly, se trochu zhroutil.

 Optimisticky jsme se pustili do asi 80ti pařezů a pařízků, které jsme měli odstranit, aby se louky daly sekat bez různých objezdů. ALE.

 Ano, doháním souvislosti touto reportáží, která je z doby, kdy ještě nebyla založena tato podkategorie.

 Ano, jsme v reportážích z akcí, ale toto k zamyšlení k akcím také patrí.

 Neboli Verjakovo písmo.

 Už je tomu pár let, ale vzhledem k nalezeným fotografiím tato akce oživila naše vzpomínky natolik, že jsem neváhal ani chvilku a už to sem píši.

Dnes je sobota po druhé brigádě oku 2012.

Všem se omlouvám, že píši až teď.

Jestli mám okomentovat tuto víkendovou akci, tak to můžu udělat (a dělám to s velikou radostí) takto:

V pátek se tam sešlo mnoho profíků, kteří měli úplně jasno, co chtějí udělat, a prostě to udělali. A co víc, udělalo se toho nad plán jednou tolik.